ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.140.2018.1
sp. zn. 30 Nd 140/2018-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci navrhovatelky M. H. , o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:
Neurčuje se , který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podáními došlými Nejvyššímu soudu dne 25. 4. 2018 a 27. 4. 2018 požádala o „určení místní příslušnosti k okresnímu soudu v České republice, v němž má otec místo obvyklého pobytu“, aniž by soudu podala návrh na rozhodnutí ve věci samé.
Podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Návrh na určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu může, vedle soudu, který vyslovil svoji místní nepříslušnost a dospěl k závěru o chybějících či nezjistitelných podmínkách pro určení místní příslušnosti (srov. §105 odst. 2 o. s. ř.), podat přímo také účastník řízení (jako v posuzovaném případě). Vyhovět takovému návrhu a určit místně příslušný soud, který by měl danou věc projednat a rozhodnout, však Nejvyšší soud může jen tehdy, bude-li zřejmé, jaké věci se návrh týká, jinak řečeno, předloží-li účastník spolu s návrhem na určení místní příslušnosti též žalobu (jiný návrh na zahájení řízení), z níž se bude podávat okruh účastníků a předmět řízení, o němž bude následně rozhodováno. Bez náležité identifikace projednávané věci by totiž Nejvyšší soud nemohl posoudit, zda jsou splněny předpoklady, za nichž může rozhodnout o místní příslušnosti soudu, tj. zda věc (jak požaduje ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř.) sice patří do pravomoci soudů České republiky, chybějí však podmínky místní příslušnosti nebo je nelze zjistit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 29 Nd 389/2013, a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Nd 375/2013). K tomu srov. taktéž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 4 Nd 151/2010, a literaturu Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. Komentář (online). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 66–69.
V posuzovaném případě navrhovatelka Nejvyššímu soudu podala žádost o určení, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci podle §11 odst. 3 o. s. ř., avšak k danému návrhu již nepřipojila žalobu (jiný návrh na zahájení řízení), která by obsahovala náležitou identifikaci věci, o níž má být příslušným soudem rozhodováno. Nadto je i návrh na určení místně příslušného soudu samotný za hranicí srozumitelnosti, a není proto vůbec zřejmé, čeho se (s výjimkou určení místně příslušného soudu pro blíže neurčené řízení) navrhovatelka domáhá. Výše uvedeným požadavkům, tedy vymezení předmětu řízení, o kterém má být rozhodováno, tak navrhovatelka nedostála.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že hodlá-li se navrhovatelka v budoucnu obracet na Nejvyšší soud s návrhem na určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., měla by tak činit prostřednictvím svého právního zástupce, aby nedocházelo k zbytečnému zatěžování Nejvyššího soudu nejasnými podáními.
Vzhledem k tomu, že podmínky, za nichž může Nejvyšší soud podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. rozhodnout o určení místní příslušnosti soudu, nejsou v posuzovaném případě splněny, Nejvyšší soud nemohl určit, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu