ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.185.2018.1
sp. zn. 30 Nd 185/2018-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka ve věci žalobkyně ŠINDELÁŘ SPEDITION, s. r. o., IČO 26024641, se sídlem v Sedlci 49, zastoupené Mgr. Romanou Náhlíkovou Kaletovou, advokátkou se sídlem v Písku, Žižkova třída 335/12, proti žalované Kühne + Nagel GmbH. Pasching, se sídlem v Pasching, Plus-Kauf-Stra βe 20, 4061, Rakousk á republika, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu pro žalobu o zaplacení částky 10 945 EUR s příslušenstvím, takto:
Návrh žalobkyně ŠINDELÁŘ SPEDITION, s. r. o., na zaplacení částky 10 945 EUR s příslušenstvím proti žalované Kühne + Nagel GmbH. Pasching, projedná a rozhodne Okresní soud v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byla dne 18. 6. 2018 doručena žaloba na zaplacení částky ve výši 10 945 EUR s příslušenstvím a současně žádost žalobkyně o určení, který soud věc projedná a rozhodne podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela 32 přepravních smluv, a to v souladu s vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., ze dne 27. 11. 1974, o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), dále jen „Úmluva“. Na základě těchto smluv žalobkyně uskutečnila pro žalovanou přepravu zásilek z žalovanou určených míst nakládek v Rakousku do žalovanou určených míst vykládek v České republice. Žalovaná se zavázala uhradit za provedené přepravy částku ve výši 10 945 EUR, což však ke dni podání žaloby ani přes opakované výzvy neučinila.
Žádost o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena čl. 31 odst. 1 Úmluvy, neboť v České republice leží místo určené k vydání zásilky. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud určil, který soud věc projedná a rozhodne, resp. navrhla, aby věc projednal a rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích jako místně příslušný soud žalobkyně.
Dne 28. 6. 2018 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání žalobkyně označené jako zpětvzetí návrhu, kterým žalobkyně vzala zpět návrh na určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. a současně žalobu na zaplacení částky 10 945 EUR s příslušenstvím. Žalobkyně tak učinila z důvodu, že dne 21. 6. 2018 byla na její účet připsána dlužná částka, čímž žalovaná uhradila všechny žalované pohledávky.
Nejvyšší soud v prvé řadě zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval přitom podle Úmluvy, a to z níže uvedených důvodů.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
Nejvyšší soud za uvedených okolností uzavřel, že v žalobkyní předložené věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se v případě předmětných zásilek (přepravovaných z Rakouska do České republiky) nachází místo určené k jejich vydání, přičemž Česká republika i Rakouská republika jsou smluvními státy Úmluvy.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.
Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.
Žalovaná je právnická osoba se sídlem v Rakousku. Z obsahu spisu nevyplývá a Nejvyššímu soudu není známo, že by v České republice byl umístěn její závod nebo organizační složka závodu nebo že by v České republice měla majetek. Žalovaná tedy v České republice nemá obecný soud, a místně příslušný soud tak nelze určit.
Nejvyšší soud dodává, že místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje a nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb. (srov. §84 až §89a o. s. ř.).
Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Okresní soud v Českých Budějovicích, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně, a který žalobkyně k projednání a rozhodnutí věci navrhla.
Na procesním soudu bude, aby rozhodl o zpětvzetí žaloby v podání žalobkyně ze dne 27. 6. 2018 a o případné povinnosti stran k náhradě nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu