ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.313.2018.1
sp. zn. 30 Nd 313/2018-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona v exekuční věci oprávněného České pošty, s.p. , identifikační číslo osoby 47114983, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, zastoupené JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, proti povinnému Ľ. D. , o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 1563/2018, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Exekučním návrhem ze dne 27. 6. 2018 se oprávněný domáhá proti povinnému exekučního vymožení pohledávky ve výši 25 031,10 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu, kterým je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 C 318/2015-33.
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 8. 2018, č. j. 14 EXE 1563/2018-16, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že povinný ukončil ke dni 25. 2. 2015 svou podnikatelskou činnost v místě podnikání P. 5, a v České republice není ani přihlášen k žádnému druhu pobytu. Jmenovaný je státním příslušníkem S. a jako místo svého bydliště označil ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 318/2015 adresu N. Podle soudu prvního stupně tak chybějí podmínky místní příslušnosti a je na Nejvyšším soudu, aby v souladu s §11 odst. 3 o. s. ř. určil, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), je místně příslušným soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle předchozí věty, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Z ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud může určit soud, který má věc projednat a rozhodnout v případě chybějících podmínek místní příslušnosti jen tehdy, jde-li o věc spadající do pravomoci českých soudů. Splnění podmínky pravomoci českých soudů pro rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. však Nejvyšší soud zkoumá toliko v případě, kdy je mu přímo předložen návrh na určení soudu, který věc projedná a rozhodne, a to společně s žalobou nebo jiným návrhem na zahájení řízení, tj. tehdy, jestliže řízení v dané věci před žádným z českých soudů dosud neprobíhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013).
Oproti tomu, jestliže řízení ve věci již probíhá a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a postupem podle §105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit, aniž by sám mohl přezkoumávat, zda je podmínka pravomoci českých soudů v dané věci splněna. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jinak řečeno, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že se soudu prvního stupně nepodařilo zjistit místo pobytu povinného na území České republiky. Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto určil (§11 odst. 3 o. s. ř.) soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci Obvodní soud pro Prahu 5, když s ohledem na požadavek hospodárnosti řízení není vhodné určit jako místně příslušný jiný soud, než ten, u kterého bylo řízení zahájeno a v jehož obvodu se nadto nacházelo místo podnikání povinného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu