ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.44.2018.1
sp. zn. 30 Nd 44/2018-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce O. C. , se sídlem ve Zlíně, zastoupeného Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Sokolská 418, proti žalované , Classa Trade s.r.o., IČO 27738094, se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Kodaňská 649/20, zastoupené Mgr. Bc. Tomášem Mravcem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Nad Vývozem 4869, o 87.432 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35 C 63/2017, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35 C 63/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá zaplacení částky 87.432,- Kč s příslušenstvím, kterou měla žalovaná uhradit na základě faktury vystavené žalobcem dne 31. prosince 2015.
Podáním ze dne 24. ledna 2018, navrhl žalobce, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně. Návrh odůvodnil tím, že v řízení zatím nebylo jednáno, jsou navrženy výslechy svědků s bydlištěm v obvodu Okresního soudu ve Zlíně a také žalovaná má svou provozovnu a vyvíjí podnikatelskou činnosti v obvodu tohoto soudu a zdržují se zde i všichni její zástupci. Sídlo žalované na její pražské adrese je pouze sídlem virtuálním.
Žalovaná s přikázáním věci Okresnímu soudu ve Zlíně nesouhlasila s tím, že trvá na tom, aby řízení proběhlo před soudem příslušným podle místa žalované v souladu s ustanovením §85 odst. 3 o.s.ř. Poukázala na to, že sice má svou provozovnu umístěnu ve Zlíně, nicméně v Praze má nejen své sídlo, ale rovněž zde fakticky realizuje většinu svých zakázek ve stavebnictví.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle §12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 10) a Okresnímu soudu ve Zlíně, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné předpoklady pro to, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že výlučná místní příslušnost soudu, který má věc projednat (podle §88 písm. b/ o.s.ř. - forum rei sitae ), je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku - vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle §12 odst. 2 o.s.ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, které musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V projednávaném případě žalobce svůj návrh na delegaci věci odůvodňuje předpokladem, že žalovaná má provozovnu a vyvíjí podnikatelskou činnost v obvodu Okresního soudu ve Zlíně a že ve věci bude třeba vyslechnout svědky, kteří se zdržují v obvodu soudu, k němuž navrhuje věc delegovat. Tyto skutečnosti samy o sobě nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. V této souvislosti je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení, popřípadě svědek musí překonat mezi místem bydliště a sídlem místně příslušného soudu větší vzdálenost, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Kromě toho je možné provedení důkazu výslechem svědků řešit institutem dožádání u jiného soudu. Proto lze uzavřít, že okolnosti, pro něž žalobce navrhl přikázání věci označenému soudu, neobstojí; přihlédnout je třeba i k negativnímu stanovisku žalované.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu podle §12 odst. 2 o.s.ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. března 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu