ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.58.2018.1
sp. zn. 30 Nd 58/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněného Statutárního města Ústí nad Labem, IČ 00081531, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, proti povinnému P. Ch. T., t. č. neznámého pobytu, o 2 500 Kč s příslušenstvím, o návrhu na pověření soudního exekutora provedením exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 52 EXE 3974/2017, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 52 EXE 3974/2017 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem byla dne 8. 8. 2017 doručena žádost soudního exekutora Exekutorského úřadu v Ústí nad Labem JUDr. Vratislava Pospíšila o pověření provedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněného vůči povinnému podle vykonatelného exekučního titulu – příkazu odboru kontroly Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2011, č. j. MM/OK/PD/47645/11/PR.
Usnesením ze dne 11. 1. 2018, č. j. 52 EXE 3974/2017-21, Okresní soud v Ústí nad Labem vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po uplynutí lhůty pro podání odvolání oprávněného proti tomuto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II). Důvodem pro uvedený postup bylo zjištění, že podmínky pro určení místní příslušnosti nelze zjistit, neboť není jasné, zda má povinný majetek na území České republiky, jakož ani v obvodu kterého soudu má případně tento majetek. Povinný je fyzickou osobou (cizincem státního občanství Vietnamské socialistické republiky), která nemá místo trvalého pobytu na území České republiky, a ani místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Podle údajů z centrální evidence obyvatel byl trvalý pobyt povinného na území České republiky ukončen dne 26. 11. 2012.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se nepodařilo zjistit místo (trvalého) pobytu povinného na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 30 Nd 186/2016, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Nd 27/2017, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Nd 361/2017).
Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., neboť není možné dovodit podmínky místní příslušnosti podle §45 odst. 2 exekučního řádu. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Okresní soud v Ústí nad Labem, u kterého již byl podán návrh na pověření a nařízení exekuce a zahájeno exekuční řízení, a v jehož obvodu měl povinný poslední známou adresu pobytu v České republice (srov. výpis údajů z registru obyvatel ze dne 23. 8. 2017 na č. l. 10 soudního spisu, potvrzení o pobytu cizinců na území České republiky ze dne 4. 9. 2017 na č. l. 13 spisu, a sdělení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2017 na č. l. 15 spisu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu