ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.88.2018.1
sp. zn. 30 Nd 88/2018-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně Serbina Consulting a.s. , identifikační číslo osoby 04861116, se sídlem ve Frýdku-Místku, Pivovarská 2340, zastoupené Mgr. Danou Holcman, advokátkou se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, proti žalovaným 1) RESIDOMO, s. r. o. , identifikační číslo osoby 05253268, se sídlem v Ostravě, Gregorova 2582/3, zastoupené Mgr. Ladislavem Štorkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Celnici 1034/6, a 2) RPG Industries Limited se sídlem v Nikósii, Saint Andrew 1101, Metochiou 37, Kyperská republika, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o zaplacení 856 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 204/2016, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 204/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2, příp. Obvodnímu soudu pro Prahu 8.
Odůvodnění:
Žalobkyně podáním ze dne 20. 2. 2018 navrhla přikázání projednávané věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 2, případně Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Návrh odůvodnila tím, že ke skutečnostem, jež zakládají právo na náhradu újmy (uzavření smlouvy o nabytí akcií ze dne 16. 9. 2004, uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu, přijetí usnesení vlády č. 904 ze dne 15. 9. 2004), došlo v Praze. Zároveň uvedla, že příslušnost obvodního soudu se sídlem v Praze je vhodná z toho důvodu, že většina navrhovaných svědků má bydliště v Praze, v Praze mají své sídlo všichni právní zástupci a žalovaná 2) má sídlo na Kypru.
Žalované 1) a 2) vyslovily s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2, příp. Obvodnímu soudu pro Prahu 8 nesouhlas s tím, že žalobkyně pouze zneužívá svá procesní práva k prodloužení řízení, čemuž nasvědčuje skutečnost, že navrhuje změnu místní příslušnosti soudu po podání žaloby, resp. po pravomocném rozhodnutí odvolacího soudu o určení místně příslušného soudu.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 335/2007). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 313/2007). Výjimka z tohoto principu proto musí být zásadního charakteru. Takové důvody však Nejvyšší soud v této věci neshledal.
Žalobkyně zahájila řízení před Okresním soudem v Ostravě, tedy v místě sídla žalované 1) ve smyslu §85 odst. 3 o. s. ř., ačkoli zde byla možnost zahájit řízení dle §87 písm. b) o. s. ř. před soudem, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy [§87 písm. b) o. s. ř.]. Volba takového soudu příslušela žalobkyni, avšak ta ji neučinila. Ve vztahu k žalované 2) pak bylo o místní příslušnosti Okresního soudu v Ostravě závazně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2017, č. j. 56 Co 287/2017-162, ve kterém krajský soud rozhodl o místní příslušnosti Okresního soudu v Ostravě v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně dále nebrojila podáním dovolání, ačkoliv mohla.
Další okolnosti, kterými žalobkyně rovněž odůvodnila předložení návrhu na delegaci vhodnou dle §12 o. s. ř. (bydliště svědků, sídla právních zástupců), jsou běžného charakteru a nesplňují kritéria takové závažnosti, aby mohla být porušena zásada zákonného soudce garantovaná Listinou základních práva a svobod, zejména když procesní předpisy nabízí např. institut dožádání (§39 o. s. ř.).
Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší soud důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2, příp. Obvodnímu soudu pro Prahu 8, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu