ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.1250.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 1250/2018-452
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně PROSPER TRADING a. s. , se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Umělecká 305/1, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 47677791, zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Dejvická 306/9, proti žalovanému T. E. , zastoupenému JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Milíčova 1670/12, o zaplacení částky 1 515 381,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 Cm 1/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2017, č. j. 8 Cmo 153/2017-413, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 5. 2017, č. j. 10 Cm 1/2008-401, připustil, aby do řízení na místo žalobkyně vstoupila společnost MANIFESTO GROUP s. r. o., identifikační číslo osoby 26498456. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že vstup společnosti MANIFESTO GROUP s. r. o. do řízení na místo žalobkyně se nepřipouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolatelce nelze přisvědčit, že odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, zda byly splněny podmínky pro nevyhovění návrhu na procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. prostřednictvím aplikace §2 o. s. ř., odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 (uveřejněného pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a od usnesení ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, a ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, případně též od judikatury Ústavního soudu, od nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, uveřejněného pod číslem 30/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Oproti tomu, co mu vytýká dovolatelka, odvolací soud v napadeném usnesení učinil závěr, že posuzovaný návrh na procesní nástupnictví je opakovaným pokusem dovolatelky o zneužití procesní úpravy obsažené v §107a o. s. ř. s cílem eliminovat riziko možné náhrady nákladů řízení protistraně, a podrobně a přesvědčivě vyložil, o které skutečnosti tento závěr opírá. Mimo jiné též vysvětlil, proč shledal obavu žalovaného o dobytnost případné jeho pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení u navržené procesní nástupkyně žalobkyně věcně opodstatněnou. Nelze přisvědčit argumentu dovolatelky, že napadené rozhodnutí je založeno „v podstatě“ pouze na tom, že navržená procesní nástupkyně nereagovala na výzvu k předložení účetních závěrek a daňových přiznání za roky 2013 – 2016, a že odvolací soud přehlédl, že její účetní závěrky za roky 2013, 2014 a 2015 byly řádně založeny v příslušných termínech do Sbírky listin obchodního rejstříku. Napadené rozhodnutí se opírá, vedle popsaných procesních souvislostí včetně skutečnosti, že jde již o druhý pokus dosáhnout změny v osobě žalobce, o zjištění, že z listin založených ve Sbírce listin je patrný mnohaletý setrvalý stav vypovídající o nečinnosti (nepodnikání) postupníka, že jeho povinnost založit do Sbírky účetní závěrku za rok 2016 splněna nebyla a že postupník není v místě jeho sídla zapsaného v obchodním rejstříku znám a nemá zde domovní schránku.
Závěr zužující rozhodnutí o nepřipuštění postupníka pohledávky do řízení na případy účelového postoupení pohledávky na zahraniční „off shore“ subjekt se z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nepodává a nevyplývá ani z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 468/11.
Odvolací soud neúspěch žalobce v řízení nepředjímal; důsledně zmiňuje „případnou pohledávku“ z titulu náhrady nákladů řízení, popř. „možnou náhradu“ těchto nákladů. Předjímat rozhodnutí ve věci samé soud při rozhodování o návrhu podle §107a o. s. ř. nemůže, proto je bez právního významu argument dovolatelky, že s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4167/2014, lze naopak předjímat úspěch žalobce v řízení.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 7. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu