ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.1605.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 1605/2018-300
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce R. Š. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Eichingerem, MBA, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, proti žalované Česká pojišťovna a. s. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního sud pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 257/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 51 Co 196/2013-260, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 1 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části [srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“)].
Nejvyšší soud též vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již citované R 4/2014 a dále např. usnesení ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4443/2013, ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2324/2016, ze dne 28. 7. 2016, sen. zn. 29 NSČR 113/2016, či ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4646/2017).
Těmto požadavkům na obsahové náležitosti dovolání dovolatel nedostál. Ač přípustnost dovolání shledává v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, žádné otázky hmotného či procesního práva, které odvolací soud řešil a na jejichž řešení napadené rozhodnutí závisí, nevymezil (v souvislosti s tvrzeným odklonem od judikatury odvolacímu soudu vytýká toliko vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí, popř. vadně zjištěný skutkový stav věci) a neoznačil ani judikatorní závěry dovolacího soudu, od nichž se měl odvolací soud odchýlit.
Námitka, že odvolací soud respektoval závěry předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci, rozsudku ze dne 18. 5. 2017, č. j. 32 Cdo 2120/2015-247, „s tím, že se jím řídil ryze formalistickým způsobem“, neodpovídá žádnému z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně vymezených v §237 o. s. ř. a posoudit dovolání jako přípustné neumožňuje v souzené věci ani zprostředkovaně. Odklon od řešení otázky hmotného práva přijatého v tomto rozhodnutí dovolatel nenamítá. Námitka, že odvolací soud nerespektoval rozhodnutí dovolacího soudu v jeho závěru o tom, kdo je nositelem důkazního břemene, je zjevně neopodstatněná; dovolatel ostatně prostřednictvím této námitky ve skutečnosti (podle obsahu) zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaná důkazní břemeno unesla.
Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné k námitkám dovolatele dodat, že odvolací soud jednoznačný skutkový závěr o tom, že jde o případ pojistné události úmyslně vyvolané, neopřel jen o znalecký posudek znaleckého ústavu DEKRA automobil a. s., nýbrž i o další důkazy, a oproti svému předchozímu rozhodnutí přitom vzal – jak mu naznačil Nejvyšší soud ve svém předchozím rozhodnutí - zřetel též na další zjištěné okolnosti případu.
K doplnění dovolání, které dovolatel učinil podáním datovaným dnem 26. 6. 2018 a které bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 27. 6. 2018, dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť dovolatel tak učinil až po uplynutí lhůty k podání dovolání (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.).
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho výrocích, tedy též v těch, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je však přípustnost dovolání ve vztahu k těmto částem napadeného rozsudku vyloučena.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. dílem jako vadné, dílem jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 12. 12. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu