ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.4786.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 4786/2017-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně La Nuova San Giorgio s. r. o. , se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Anny Letenské 1197/3, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26739968, zastoupené JUDr. Romanem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 56/11, PSČ 110 00, proti žalované New Saint s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Odborů 289/10, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26739950, zastoupené Mgr. Petrem Krechlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, PSČ 110 00, o vydání dokumentace, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 54/2015, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2017, č. j. 62 Co 170/2017-253, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručně
Odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti usnesení ze dne 9. 5. 2017, č. j. 62 Co 170/2017-253, jímž Městský soud v Praze změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 2. 2017, č. j. 17 C 54/2015-170, ve výrocích pod body II a III tak, že žaloba se neodmítá, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud řešil otázku projednatelnosti žaloby na vydání dokladů v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a Nejvyšší soud neshledává důvod, pro který by měla být tato otázka procesního práva posouzena jinak.
Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3305/2010, a ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005 (která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz ), je nepřípadný, neboť v těchto rozhodnutích se Nejvyšší soud zabýval materiální vykonatelností soudního rozhodnutí, nikoliv projednatelností žaloby.
V dovolatelkou citovaných usneseních ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, a ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, se Nejvyšší soud vyjadřuje k náležitostem žaloby, jejichž nedostatek brání jejímu věcnému projednání, v obecné poloze. Speciálně projednatelností žaloby na vydání dokladů se zabýval např. v rozsudku ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2184/2000, v usnesení ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3704/2009, v usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3059/2011, uveřejněném pod číslem 58/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2648/2011. V usnesení ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2002, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod číslem C 1452, pak zaujal stanovisko k řešení situace, v níž žalobce není s to věc, jejíhož vydání se domáhá, popsat způsobem, který by ji odlišil od všech existujících věcí stejného druhu. S těmito judikatorními závěry je napadené rozhodnutí v plném souladu.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, protože rozhodnutím o odmítnutí dovolání řízení v této věci nekončí (srov. §151 odst. 1 ve spojení s §224 odst. 1 a §243c odst. 3 větou první o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
´
V Brně dne 25. 4. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu