ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5016.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 5016/2017-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Ravikon a. s. , se sídlem v Praze 4, K Vltavě 785/42, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 61673200, zastoupené JUDr. Petrem Wünschem, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 753/27, za účasti 1) OTE, a. s. , se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská 192/79, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze 3, Milešovská 2137/12, a 2) ČEZ Prodej, a. s. , se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, PSČ 140 53, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené Mgr. Janem Kořánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 87/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2017, č. j. 24 Co 208/2016-292, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek „hmotného i procesního práva“ v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených, za které má otázky, „zda má jednotlivec (výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů) nárok, aby mu plátce podpory, ať již jím podle zákona č. 180/2005 Sb., o obnovitelných zdrojích energie, v období do 31. 12. 2012 byl příslušný distributor či od 1. 1. 2013 podle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, je tzv. povinně vykupující, vyplácel individuálně stanovenou podporu za energii z obnovitelného zdroje v zájmu naplnění patnáctileté návratnosti investice do obnovitelného zdroje“, a „zda se jednotlivec naplnění takového nároku může domáhat vůči účastnici 1) jakožto právnické osobě založené a plně vlastněné Českou republikou příslušné - mimo jiné – k administraci podpory obnovitelných zdrojů energie a/nebo účastnici 2) jakožto pro žalobkyni příslušného povinně vykupujícího, které jsou sice osobami soukromého práva, nicméně které Česká republika pověřila tím, aby podporu žalobkyni (a dalším výrobcům energie z obnovitelných zdrojů) vyplácely“.
Tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání není dán, neboť Nejvyšší soud tyto otázky (podle obsahu jde o otázku jedinou, neboť v pořadí druhá otázka je zahrnuta již v otázce první a jen ji argumentačně rozvádí), již v mezidobí vyřešil, a to v rozsudku ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4148/2016, (veřejnosti dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu), vydaném ve věci, v níž jiný výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, zastoupený týmž advokátem, uplatňoval vůči totožným žalovaným nárok co do základu identický. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí zformuloval a odůvodnil závěr, že nemá-li požadavek výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů na placení vyšší ceny, než která byla sjednána ve smlouvách uzavřených s provozovatelem distribuční soustavy, resp. s osobou povinně vykupující elektřinu z obnovitelných zdrojů, oporu ve smluvních vztazích, pak vůči těmto osobám takové právo nemá, protože nevyplývá ani z právních předpisů; ty provozovateli distribuční soustavy a povinně vykupujícímu nejenže neukládají, ale ani neumožňují vykupovat elektřinu za cenu jinou než dohodnutou ve smlouvě.
V rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4148/2016 se Nejvyšší soud vypořádal i s ústavně právní argumentací, jež je shodná s argumentací dovolatelky ve zde souzeném sporu.
V projednávané věci odvolací soud vyřešil vymezenou otázku hmotného práva shodně, od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se tedy - ve smyslu §237 o. s. ř. - neodchýlil. K tomu pak, aby takto vyřešenou právní otázku posoudil jinak (aby se od přijatého řešení odklonil), Nejvyšší soud neshledává důvod.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, aniž však oproti požadavku na obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §241a odst. 2 o. s. ř. uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve vztahu k výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V tomto rozsahu dovolání trpí vadami, jež nebyly po dobu trvání lhůty k dovolání odstraněny (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.) a pro něž nelze v řízení pokračovat.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, dílem jako nepřípustné dílem jako vadné.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. 7. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu