ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5953.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 5953/2017-354
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně E. Š., proti žalovanému R. B. , zastoupenému JUDr. Petrem Tandlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Gorkého 658/15, o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 59 C 128/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 3. 2017, č. j. 30 Co 258/2016-267, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 3. 2017, č. j. 30 Co 258/2016-267, směřující proti potvrzujícímu výroku ve věci samé, se odmítá .
II. Ve zbývajícím rozsahu se řízení o dovolání zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 4. 5. 2016, č. j. 59 C 128/2010-232, zamítl žalobu o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 56 083,50 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyně a Česká republika nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (první výrok), změnil jej ve výroku II. co do výše náhrady nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 55 357,50 Kč (druhý výrok), a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podala žalobkyně dovolání, aniž by při jeho podání byla zastoupena advokátem a aniž by prokázala, že má právnické vzdělání.
Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu označenému v záhlaví směřující proti potvrzujícímu výroku ve věci samé je podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. objektivně nepřípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a nejde o nárok ze spotřebitelské smlouvy ani z pracovněprávního vztahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu objektivně nepřípustné dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatelky advokátem (srov. ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř.).
Ve zbývajícím rozsahu, v němž dovolání není objektivně nepřípustné, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř., neboť dovolatelka, ač byla soudem prvního stupně řádně vyzvána, nesplnila podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (srov. ustanovení §241 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. 1. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu