ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.826.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 826/2018-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce Moravskoslezského kraje , se sídlem v Ostravě, 28. října 2771/117, identifikační číslo osoby 70890692, proti žalovaným 1) Unitender, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Podzámčí 482/62, identifikační číslo osoby 25394495, a 2) Eurotender s. r. o. , se sídlem v Poděbradech, Jiřího náměstí 4/I, identifikační číslo osoby 27068111, oběma zastoupeným Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 724/7, o zaplacení částky 719 892,11 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 130 C 189/2014, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2017, č. j. 15 Co 148/2017-128, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek ze dne 31. 1. 2017, č. j. 130 C 189/2014-95, kterým Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu o zaplacení částky 719 892,11 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadly žalované dovoláním, jehož přípustnost spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na „vyřešení otázek procesního a hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly doposud vyřešeny“. Namítají nesprávné právní posouzení otázky počátku subjektivní promlčecí doby nároku na náhradu ušlého zisku. Navrhují zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 2 článku II, části první přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Pro řešení otázky počátku subjektivní promlčecí doby nároku na náhradu ušlého zisku dovolání přípustné není, neboť oproti přesvědčení dovolatelek tato otázka již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a odvolací soud se od tohoto řešení neodchýlil.
Ušlý zisk je újmou, spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku protiprávního jednání či škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. například stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 55/71). Ušlým ziskem může být i neobdržená (část) dotace, pokud by žalobce měl zajištěny veškeré předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí a do tohoto děje vedoucího k získání dotace (majetkového prospěchu) zasáhlo protiprávní jednání škůdce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3296/2017, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz ).
Pro otázku určení počátku běhu subjektivní promlčecí doby nároku na náhradu škody (skutečné škody i ušlého zisku) podle §398 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014, je rozhodné zjištění, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě, přičemž podstatnou je též otázka, kdy škoda vznikla, neboť poškozený se nemohl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvědět dříve, než škoda vznikla (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1021/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 32 Cdo 513/2015).
K posouzení okolností významných pro délku a počátek běhu promlčecí doby je zpravidla nezbytné vyjasnit si povahu uplatněného nároku, tj. v čem spočívá žalobou tvrzená škoda, jejíž náhrady se žalobce domáhá. Škoda může spočívat v různých skutečnostech a je na tom, kdo se domáhá náhrady, jak škodu skutkově vymezí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3320/2011, a ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4013/2015).
V posuzované věci žalobce vymezil škodu jako rozdíl mezi částkou dotace, kterou měl obdržet podle smlouvy o poskytnutí dotace, a částkou, kterou na dotaci skutečně obdržel z důvodu pochybení žalovaných při zadávání veřejné zakázky. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že smlouva o poskytnutí dotace byla uzavřena dne 9. 2. 2011, tj. až poté, co se žalobce dne 3. 11. 2010 z e-mailové zprávy dozvěděl o možném budoucím krácení dotace pro porušení metodického pokynu při zadávání veřejných zakázek. Ve smlouvě bylo sjednáno oprávnění poskytovatele dotace k jejímu krácení (korekci) z důvodu porušení metodického pokynu při zadávání veřejných zakázek. Odvolací soud dále učinil skutkový závěr, že výše dotace, která žalobci mohla být podle smlouvy poskytnuta (bez jejího případného krácení), byla závislá na tom, v jaké výši budou z jeho strany vynaloženy odůvodněné a řádně prokázané způsobilé výdaje projektu. Uzavřel-li odvolací soud na základě těchto zjištění, že ke vzniku ušlého zisku spočívajícího v nevyplacení části dotace muselo dojít po 5. 11. 2010, což byl s ohledem na datum podání žaloby poslední den, kdy by musela žalobci vzniknout škoda, aby byl jeho nárok promlčen, není tento závěr v rozporu s výše uvedenými rozhodnutími dovolacího soudu. V době, kdy neexistovala smlouva o dotaci, na základě které teprve žalobci mohl vzniknout při splnění smluvních podmínek nárok na její vyplacení (předpokládaný majetkový prospěch), ještě nemohl vzniknout ani ušlý zisk spočívající v tom, že část této dotace nebyla vyplacena. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí dotace totiž žalobce nemohl očekávat, že dojde k rozmnožení jeho majetkových hodnot a v jakém rozsahu. Uvedené platí bez zřetele na to, zda takový ušlý zisk žalobci skutečně vznikl, neboť to je již otázka důvodnosti žaloby, která nebyla předmětem posouzení odvolacího soudu.
Závěr odvolacího soudu pak není v rozporu ani s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2617/2012, neboť v této jiné věci předcházela vzniku škody ve formě ušlého zisku nabídka Pozemkového fondu České republiky na převod spoluvlastnického podílu ke konkrétnímu pozemku (jeho části), ze které vyplývalo očekávané rozmnožení majetkových hodnot, a až poté bylo vydáno rozhodnutí stavebního úřadu, kterým se takové plnění stalo nemožné, a bylo zřejmé, že k nabytí spoluvlastnického podílu za podmínek vyplývajících z nabídky Pozemkového fondu České republiky nedojde. Toto rozhodnutí tedy vychází z jiného skutkového stavu věci, než jaký byl dán v posuzované věci.
Námitky dovolatelek, že při uvedeném závěru by v případě neuzavření smlouvy o dotaci nikdy nevznikl nárok na náhradu škody a že výše škody by závisela na poškozeném a na tom, jaké smlouvy uzavře, vychází z jiného skutkového základu uplatněného nároku, než jak byl zjištěn odvolacím soudem, a zpochybňují důvodnost výše ušlého zisku, jejíž posouzení nebylo předmětem právních závěrů odvolacího soudu. Tyto námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani argumentace dovolatelek, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jejich námitkami a že je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné. Dovolatelky jejím prostřednictvím neformulují žádnou otázku procesního práva, nýbrž pouze vznáší námitku případné vady řízení. Námitka vady řízení však nemůže založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3266/2015).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení bude pokračovat před soudem prvního stupně a o všech nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu