ECLI:CZ:NS:2018:32.ND.193.2018.1
sp. zn. 32 Nd 193/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci navrhovatelů a) P. M. a b) P. B. , obou zastoupených P. K., o návrhu na zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. SF 192/2018/MSPH, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Neurčuje se , který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. SF 192/2018/MSPH.
Odůvodnění:
Návrhem podaným dne 25. 4. 2018 u Městského soudu v Praze se navrhovatelé domáhají zápisu Soukromého svěřenského fondu HESTIA do evidence svěřenských fondů vedené u Městského soudu v Praze.
Usnesením ze dne 14. 5. 2018 Městský soud v Praze vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po uplynutí odvolací lhůty bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nelze zjistit podmínky místní příslušnosti.
Podle §105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud, jemuž byla věc předložena, se především zabýval otázkou, zda byly splněny podmínky pro rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř.
Podle §1451 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, svěřenský fond vzniká dnem zápisu do evidence svěřenských fondů.
Podle §94 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, pro řízení ve věcech svěřenského fondu je příslušný obecný soud svěřenského správce; nemá-li svěřenský fond svěřenského správce, je příslušný poslední obecný soud zakladatele svěřenského fondu.
Podle §118a odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, nestanoví-li se v této části jinak, použijí se pro řízení ve věcech evidence svěřenských fondů a pro zápis notářem obdobně ustanovení části druhé a třetí tohoto zákona, není-li to z povahy věci vyloučeno.
Podle §118a odst. 2 téhož zákona k řízení o návrhu na zápis je příslušný krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud svěřenského správce. K provedení prvního zápisu svěřenského fondu, který byl zřízen pořízením pro případ smrti, a k řízení o návrhu na další zápis týkající se tohoto svěřenského fondu je příslušný krajský soud, v jehož obvodu je soud, u něhož je vedeno řízení o pozůstalosti.
Podle §85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.
Dospěl-li Městský soud v Praze k závěru, že nelze zjistit podmínky místní příslušnosti, pouze na základě skutečnosti, že navrhovatelé mají „adresu ve Slovenské republice“, posouzením místní příslušnosti podle §85 odst. 1 o. s. ř. se řádně nezabýval.
Z obsahu spisu plyne, že Městský soud v Praze neprověřoval, kde mají navrhovatelé bydliště, případně kde se zdržují, a to ani přesto, že ve formuláři pro zápis svěřenského fondu oba navrhovatelé označili, že adresa jejich bydliště se liší od adresy místa pobytu.
Při absenci zjišťování bydliště navrhovatelů přitom nelze učinit spolehlivý závěr o nedostatku místní příslušnosti Městského soudu v Praze, ani o tom, že podmínky místní příslušnosti v posuzované věci chybějí nebo je nelze zjistit.
Je tedy zřejmé, že podmínky pro předložení věci Nejvyššímu soudu stanovené v §11 odst. 3 o. s. ř. splněny nebyly. Nejvyšší soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku, z čehož zároveň vyplývá povinnost Městského soudu v Praze postupovat způsobem naznačeným shora.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 9. 2018
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu