ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1959.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 1959/2018-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně M & M reality holding a. s. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Krakovská 583/9 (identifikační číslo osoby 274 87 768), zastoupené Mgr. Peterem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, proti žalovaným 1) A. F. , a 2) L. F. , zastoupeným JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pejevové 3129/20, o 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 95/2013, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018, č.j. 12 Co 360/2017-174, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání žalovaných proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 27. 3. 2017, č.j. 16 C 95/2013-130, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 100.000 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení 68.806 Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, odmítl (§243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 /srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb./, dále jen „o.s.ř.“). Dovolání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o.s.ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků. “ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13).
Dovolatelé k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedli, že „podávají proti označenému rozsudku dovolání k Nejvyššímu soudu ČR za podmínek ustanovení §237 o.s.ř., neboť tato otázka, v kontextu dané materie, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena,“ aniž danou otázku hmotného nebo procesního práva specifikovali. Požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o.s.ř.) ve smyslu §237 o.s.ř. tak zjevně nedostáli.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu