ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2074.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 2074/2018-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Kortestona plus s.r.o. , se sídlem v Praze 5 - Jinonicích, Za Zámečkem 744/9 (identifikační číslo osoby 289 82 622), zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, 2. května 7134, proti žalované Z. F. , o 26.546 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. EPR 154175/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2017, č.j. 15 Co 389/2017-18, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 6. 10. 2017, č.j. EPR 154175/2017-11, kterým Okresní soud v Ostravě podle §174a odst. 4 občanského soudního řádu odmítl návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o.s.ř.“), přípustné.
Podle §237 o.s.ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o.s.ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Na přípustnost dovolání usuzuje žalobkyně z toho, že „odvolací soud se pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně nesprávně právně posoudil věc.“ Žalobkyně má za to, že soudu prvního stupně i odvolacímu soudu dodala veškerá tvrzení a důkazy nezbytné k prokázání oprávněnosti pohledávky, doložila titul, ze kterého pohledávka vznikla, i jednotlivé její části, a ve smlouvě také uvedla způsob výpočtu aktuální dlužné částky. Je přesvědčena, že v případě, že soud nebyl schopen z dodaných údajů dovodit oprávněnost jednotlivých pohledávek, měl postupovat podle §104 odst. 2 o.s.ř. a učinit vhodná opatření k odstranění nedostatku podání (§43 o.s.ř.). Odvolací soud nesprávně vyložil §174a odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, na jejíž závěry žalobkyně odkazuje v textu samotného dovolání.
Závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, kterými dovolatelka podpořila svou argumentaci, však na projednávanou věc nedopadají. V citovaném rozhodnutí dovolací soud vycházel z odlišné procesní situace; zabýval se aplikací §43 o.s.ř. v řízení zahájeném žalobou (§79 o.s.ř.), nikoliv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, u něhož občanský soudní řád výslovně v §174a odst. 4 stanoví, že ustanovení §43 o.s.ř. se nepoužije.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2128/2014, zdůraznil, že přímo z právní úpravy (konkrétně z §174a odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 /od 1. 1. 2013 jde o odstavec 4 téhož ustanovení/) vyplývá, že není možné odmítnout návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pouze částečně, přičemž toto ustanovení zároveň výslovně vylučuje aplikaci §43 o.s.ř., který upravuje odstranění nedostatků podání. Soud může návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, stejně jako u platebního rozkazu vydaného podle §172 o.s.ř., přistoupí-li k jeho vydání, vyhovět jen zcela, nikoliv částečně. Je-li návrhem uplatněno více nároků a neumožňují-li skutková tvrzení v žalobě učinit závěr, že z nich vyplývají všechny tyto nároky, nelze platebním rozkazem rozhodnout jen o některých nárocích (srov. v právnické literatuře Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1152). Závěr odvolacího soudu o odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu za situace, kdy je část návrhu neprojednatelná, je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že žalobkyně v návrhu uvedla pouze počáteční výši jednotlivých nároků, aniž by konkretizovala, na úhradu jakých nároků uváděných v návrhu byla použita částka 24.238 Kč zaplacená žalovanou, a není tak jasné, jaká je struktura uplatněného dluhu. Totéž soud uvedl v případě smluvní pokuty, jejíž výše se odvíjí právě od výše dluhu žalované. Není možné akceptovat názor žalobkyně, že sdělením celkové výše dluhu a souhrnné výše provedených úhrad ve spojení s odkazem na listinu (smlouvu o úvěru) obsahující procentuální poměry pro alokaci plnění jednotlivých splátek na vnitřně strukturovaný dluh řádně splnila svoji povinnost tvrzení a že bylo na soudu, aby sám výpočtem zjistil, jak dospěla k výši dlužné částky, z níž poté odvodila i výši smluvní pokuty. Soud nemůže tvrzení žalobkyně obsažená v návrhu jakkoliv dotvářet či domýšlet. Tím by byly popřeny základní zásady sporného řízení (dispoziční a projednací) a došlo by k nahrazení procesní aktivity žalobkyně, k porušení rovnosti stran a v důsledku toho i práva na spravedlivý proces (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 1566/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2268/2011). V daném případě návrh na vydání elektronického platebního rozkazu neobsahuje vylíčení skutku alespoň v takovém rozsahu, aby nebyl zaměnitelný s jakýmkoli jiným skutkem, tedy skutková tvrzení obsažená v návrhu nelze považovat za vylíčení rozhodujících skutečností, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout; takový návrh je namístě postupem podle §174a odst. 4 o.s.ř. odmítnout.
Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že odvolací soud se odchýlil od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, a ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 23 Cdo 1665/2012; ostatně nespecifikuje, v čem by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu s těmito v rozporu.
Vytýká-li žalobkyně soudům, že projednatelnost návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zjevně zaměnily s případným úspěchem ve sporu, a dovolává-li se v této souvislosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2795/2012, nejde o argumentaci přiléhavou z důvodu skutkové odlišnosti porovnávaných případů (v citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že skutková tvrzení k nároku na zaplacení peněžní částky s příslušenstvím jsou určitá, je řádně specifikováno, co tato částka zahrnuje, a popsán způsob, jak žalobce k částce dospěl).
Shora popsaná skutková neurčitost návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu spočívající v absenci konkrétních skutkových údajů vymezujících předmět sporu v posuzovaném případě způsobila, že pro uvedené nedostatky nebylo možno v řízení pokračovat, neboť pro řádné a nezaměnitelné vymezení předmětu řízení by bylo třeba odstranit výše specifikovanou vadu, přičemž tento postup je podle §174a odst. 4 o.s.ř. vyloučen.
Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání (odchýlení se odvolacího soudu od rozhodovací praxe dovolacího soudu) tak není naplněn a lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 7. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu