ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2420.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 2420/2018-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobců a) P. J. a b) L. B. , zastoupených JUDr. Dagmar Soukenkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1364/20, proti žalované J. D. , zastoupené JUDr. Helenou Mejvaldovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Francouzská 171/28, o 573.235 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 157/2016, o dovolání žalobců proti „usnesení“ Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018, č.j. 53 Co 6/2018-129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.920 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Heleny Mejvaldové, advokátky.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání žalobců proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž městský soud (mimo rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení) potvrdil rozsudek ze dne 9. 8. 2017, č.j. 30 C 157/2016-91, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu o 573.235 Kč a rozhodl o nákladech řízení, odmítl (§243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.); o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o.s.ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14).
Žalobci k otázce přípustnosti uvedli, že „přípustnost dovolání je dána §237 OSŘ, neboť právní otázka vyřešená odvolacím soudem by měla být dovolacím soudem dle názoru odvolatelů posouzena jinak.“ Tím však nedostáli zákonným požadavkům na vymezení přípustnosti, které jsou na ně občanským soudním řádem (viz výše) kladené.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 17. 7. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu