ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.243.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 243/2018-287
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně ZEPTER INTERNATIONAL s.r.o. se sídlem v Praze 1, Spálená 112/55, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 395/30a, proti žalované M. K. , zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, o zaplacení 14.130 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 116 EC 1039/2010, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2016, č. j. 57 Co 131/2016-203, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení 14.130 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených měsíčních splátek kupní ceny podle kupní smlouvy, kterou účastnice uzavřely dne 7. 10. 2006.
Podáním došlým soudu 11. 10. 2013 žalovaná požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 2. 2014, č. j. 116 EC 1039/2010-78, žalované ustanovil zástupcem „k ochraně jejích zájmů“ Mgr. Petra Séma, advokáta se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská tř. 966/22; ten dne 31. 3. 2014 požádal soud o zproštění z funkce zástupce žalované s odůvodněním, že tato s ním nespolupracuje, na jeho výzvy nereaguje a sama činí a zasílá soudu podání, v nichž se vyjadřuje k předmětu řízení.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 4. 2015, č. j. 116 EC 1039/2010-128, zprostil advokáta Mgr. Petra Séma funkce ustanoveného zástupce žalované (výrok I.) a zamítl žádost žalované o ustanovení zástupce z řad advokátů pro předmětné řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 8. 2015, č. j. 57 Co 488/2015-139, usnesení soudu prvního stupně v napadané části, tj. v odstavci II., potvrdil. Ztotožnil se s jeho skutkovými zjištěními, že žalovaná s advokáty, kteří jí byli soudem dosud ustanoveni (před Mgr. Petrem Sémem jí byl ustanoven zástupcem advokát JUDr. Pavel Povolný, který byl zproštěn funkce usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014 č. j. 116 EC 1039/2010-78), nespolupracuje, ignoruje je a sama opakovaně zasílá soudu svá podání. Na podkladě těchto zjištění uzavřel, že žalovaná své zájmy ve skutečnosti hájí - a je schopna hájit - sama.
Proti shora označeným usnesením soudu prvního stupně a odvolacího soudu podala žalobkyně dne 30. 11. 2015 dovolání, v němž současně požádala o osvobození od soudního poplatku z dovolání a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o tomto svém dovolání.
Usnesením ze dne 22. 12. 2015, č. j. 116 EC 1039/2010-174, Okresní soud v Ostravě ustanovil žalované zástupcem Mgr. Vladana Tisovského, advokáta se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská třída 871/6. K odvolání žalované (která nebyla spokojena s výběrem ustanoveného advokáta) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 6. 2016, č. j. 57 Co 131/2016-203, citované usnesení soudu prvního změnil tak, že žalované se zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (resp. pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského u v Ostravě ze dne 27. 8. 2015, č. j. 57 Co 488/2015-139) neustanovuje.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 6. 2016, č. j. 57 Co 131/2016-203, podala žalovaná dne 18. 8. 2016 dovolání, v němž současně znovu požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Usnesením ze dne 27. 7. 2017, č. j. 57 Co 305/2017-274, Krajský soud v Ostravě žalované ustanovil pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů Mgr. Tomáše Gureckého, advokáta se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, který podáním ze dne 20. 9. 2017 dovolání žalované směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2016, č. j. 57 Co 131/2016-203, doplnil.
V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1996 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková dovolacím soudem (již v minulosti) vyřešená právní otázka má být (nyní) posouzena jinak. Jak vyplývá z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), dovolatelka shora uvedenému požadavku nedostála. Formulací, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena a dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“, není přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř. řádně vymezena, neboť jde pouze o částečnou citaci §237 o. s. ř. Žalovaná v dovolání nespecifikuje, jakou dovolacím soudem dosud neřešenou otázku hmotného nebo procesního práva má vůbec na mysli. Stejně tak neuvádí, jakou právní otázku, kterou dovolací soud již v minulosti podle jejího názoru řešil, má nyní posoudit jinak (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013 ) . Podle obsahu dovolání, jehož podstatu tvoří rekapitulace a kritika procesního postupu soudů při rozhodování o jejích četných žádostech o ustanovení zástupce z řad advokátů, pak nelze ani vyloučit, že žalovaná se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil určitou, jím již v minulosti vyřešenou otázku hmotného nebo procesního práva jinak, nýbrž toho, aby posoudil věc odlišně („jinak“) od odvolacího soudu, což významově neodpovídá žádnému ze čtyř kritérií uvedených v §237 o. s. ř. Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že se k procesnímu postupu soudů při rozhodování o návrzích žalované na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o věci samé vyjádřil již ve svém usnesení ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 874/2017, jímž zastavil řízení o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2015, č. j. 57 Co 488/2015-139.
Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu