ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2542.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 2542/2018-379
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně M. K. , zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 13, proti žalovanému J. M. , zastoupenému JUDr. Hanou Jareš Procházkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, o zaplacení 1 300 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 63/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 23 Co 299/2017-231, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2017, č. j. 19 C 63/2016-188, zamítl žalobu o zaplacení částky 1.300.000 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak na základě závěru o promlčení práva žalobkyně dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu (smlouvy) podle §40a, §49a, §100 odst. 1 a §101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 10. 2017, č. j. 23 Co 299/2017-231, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zdůraznil, že soud prvního stupně se zřetelem k okamžiku uzavření zástavní smlouvy k nemovitostem (27. 6. 2007) a dohody ze dne 1. 10. 2009 věc s přihlédnutím k §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, správně posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb. S bližším odůvodněním se ztotožnil s jeho závěrem o promlčení práva namítat relativní neplatnost dotčených právních úkonů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně nezastoupená advokátem dne 6. 2. 2018 dovolání, jež nahradila podáním jí ustanoveného advokáta (viz usnesení ze dne 5. 4. 2018, č. j. 19 C 63/2016-365). Dovolání není přípustné.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.).
Předpoklady přípustnosti dovolání (§237 a §241a odst. 2 o. s. ř.) žalobkyně vymezila tak, rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a to tím, že „neprovedl řádně navržené důkazy, které měly zásadní a možná jedinečný vliv na posouzení celé věci“. V důsledku toho oba soudy dospěly k chybným skutkovým závěrům
Vytýká-li dovolatelka soudům obou stupňů, že neprovedly navržené důkazy, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného či procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – je-li jimi řízení skutečně postiženo – přihlíží dovolací soud pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Ačkoli dovolatelka obsáhle polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, ve vztahu k jiným právním otázkám nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle s §237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§243 písm. a) o. s. ř.]. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se dovolání jeví jako pravděpodobně úspěšné.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který by podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s podáním „zatímního vyjádření žalovaného k dovolání žalobkyně“ ze dne 21. 5. 2018, jež bylo sepsáno advokátem, nelze považovat za účelně vynaložené. Právo na náhradu nákladů procesně úspěšného účastníka řízení dopadá jen takové jeho náklady, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Není rozumného důvodu, aby účastník dovolacího řízení, jehož dovolání bylo odmítnuto, hradil protistraně i jiné, než jen účelně vynaložené náklady. Sepis vyjádření k dovolání, jako úkon právní služby, není účelně vynaloženým nákladem, neobsahuje-li polemiku s dovolatelem tvrzenými předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. či s vymezením důvodu dovolání podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř., ale pouze sděluje, že „žalovaný zahájil práce na podrobném rozboru textu dovolání žalobkyně“ a ohlašuje doplnění tohoto podání. Dne 15. 6. 2018 bylo do datové schránky soudu prvního stupně sice doručeno podání advokátky žalovaného datované dnem 12. 6. 2017, avšak jeho obsahem je vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2017 a nikoli vyjádření k dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 7. 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu