ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.273.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 273/2017-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce B. G. , zastoupeného Mgr. Darinou Šlampovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Palackého 2312/54, proti žalované I. M. , zastoupené JUDr. Josefem Vašulkou, advokátem se sídlem v Hodoníně, Příční 4, o 1.600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 111/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2014, č. j. 38 Co 230/2013-117, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2014, č. j. 38 Co 230/2013-117, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 2. 2013, č. j. 14 C 111/2011-110, se mění tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením ze dne 30. 1. 2014, č. j. 38 Co 230/2013-117, Krajský soud v Brně změnil usnesení Okresního soudu v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 2. 2013, č. j. 14 C 111/2011-110, jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků tak, že žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny. Na rozdíl od soudu prvního stupně přihlédl k výši soudního poplatku (80.000 Kč) a k tomu, že žalobce i jeho manželka jsou invalidními důchodci s tím, že přiznané osvobození odpovídá jeho celkovým osobním a majetkovým poměrům.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce, nezastoupen advokátem, dne 7. 4. 2014 dovolání, které se zřetelem na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2014, č. j. 15 Co 368/2014-142, doplnila podáním ze dne 21. 12. 2014 žalobci ustanovená zástupkyně Mgr. Darina Šlampová, advokátka se sídlem v Hodoníně. Dovolání má za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to posouzení okolností, za nichž lze žadateli přiznat zcela osvobození od soudních poplatků. Prosazuje názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je ve zjevném rozporu se závěry, které Nejvyšší soud přijal v usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, podle něhož objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát pro účastníka řízení překážkou přístupu k soudu. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků musí soud přihlížet zejména k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k povaze uplatněného nároku. U fyzických osob musí vzít v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku. Rozhodnutí odvolacího soudu má za následek, že žalobce nebude moci ani snížený soudní poplatek (v rozsahu 1/2) zaplatit, a tím mu je znemožněn přístup k soudu. S tímto odůvodněním navrhl změnit usnesení odvolacího soudu tak, že se mu přiznává osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.
Nejvyšší soud dovolání žalobce (dovolatele) projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno, které závisí na vyřešení otázky procesního práva (otázky předpokladů, za jejichž naplnění může soud účastníkovi přiznat zcela osvobození od soudních poplatků), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Z obsahu spisu se podává, že žalobce žalobou ze dne 30. 3. 2011 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 1. 2012, č. j. 14 C 111/2011-36, požaduje po žalované zaplacení částky 1.600.000 Kč s úrokem z prodlení od 20. 5. 2009 do zaplacení s tvrzením, že tento nárok vyplývá ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovanou a původním věřitelem I. R.; žalobce se stal věřitelem z uvedeného právního vztahu na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 2. 2011. Rozsudkem ze dne 21. 6. 2012, č. j. 14 C 111/2011-69, Okresní soud v Hodoníně žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 12. 9. 2012 odvolání a samostatným podáním ze dne 15. 10. 2012 požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 2. 2013, č. j. 14 C 111/2011-110, nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků. Žalobce je ženatý s E. G., která je poživatelkou starobního důchodu ve výši 6.587 Kč, žalobce pobírá invalidní důchod ve výši 3.152 Kč, manželce je vyplácen příspěvek na péči ve výši 4.000 Kč, žalobce nemá žádnou další vyživovací povinnost. Podle výpisu z katastru nemovitostí je žalobce evidován jako vlastník nemovitostí v k. ú. B., a to pozemku parc. č. – zastavěná plocha a nádvoří a na něm stojícího objektu bydlení č. p. . Tyto nemovitosti jsou zatíženy smluvním zástavním právem ve prospěch Hypoteční banky, a. s. Praha a zástavním právem exekutorským pro pohledávky K. B., společnosti BONUS PRAHA Investment a. s., Home Credit a. s. a Českomoravské stavební spořitelny a. s. Pro pohledávky těchto subjektů byla ve čtyřech případech nařízena exekuce a následně byly vydány exekuční příkazy k prodeji těchto nemovitostí. Dále je žalobce zapsán jako vlastník nemovitostí v k. ú. K. na LV č. , konkrétně parcel č. . I ve vztahu k těmto pozemkům je nařízena exekuce usneseními Okresního soudu v Blansku ze dne 1. 4. 2011, č. j. 9 EXE 1043/2011-6, ze dne 29. 4. 2011, č. j. 90 EXE 1270/2011-8, a ze dne 27. 5. 2011, č. j. 9 EXE 1454/2011-7. Na základě těchto usnesení byly následně vydány exekuční příkazy k prodeji těchto nemovitostí. Ty jsou zatíženy smluvním zástavním právem ve prospěch Hypoteční banky, a. s. Praha a zástavním právem exekutorským pro pohledávky K. B., společnosti BONUS PRAHA Investment a. s., Home Credit a. s. a Českomoravské stavební spořitelny a. s. (viz čl. 80 až 84 spisu). Na generália žalobce je v registru motorových vozidel zaneseno motorové vozidlo Škoda 100L, s poznámkou „v převodu“ ode dne 7. 7. 2004. Z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Blansko (dále jen „OSSZ Blansko“) ze dne 3. 3. 2009 vyplývá, že žalobce byl uznán částečně invalidním s doporučením pracovního zařazení pouze na lehké práce bez zvedání těžkých břemen, s prevencí prochlazení, a vyloučením setrvávání ve vynucených polohách a s možností střídavého sezení a stání. Ze závěrů posudku o invaliditě vystaveného OSSZ Blansko dne 4. 4. 2012 se podává, že u žalobce je dán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s dopadem na pokles pracovní schopnosti, přičemž míra jejího poklesu byla stanovena v rozsahu 35 %. Žalobce v důsledku zdravotního omezení přerušil podnikatelskou činnost, nemá žádné úspory ani si neplatí žádné stavební spoření, měsíčně platí výdaje spojené s bydlením ve výši 1.660 Kč představující zálohy na elektřinu (1.610 Kč), poplatek za rozhlas (45 Kč) a poplatek poště (5 Kč). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 1. 2014, č. j. 38 Co 230/2013-117, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny. Na rozdíl od něj přihlédl k výši soudního poplatku (80.000 Kč) a k tomu, že žalobce i jeho manželka jsou invalidními důchodci s tím, že přiznané osvobození odpovídá jeho celkovým osobním a majetkovým poměrům.
Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku lze zjistit, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2014, č. j. KSBR 38 INS 23229/2012-A-16, byl zjištěn žalobcův úpadek a jeho insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Vlasta Němcová se sídlem v Blansku. Usnesením téhož soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. KSBR 38 INS 23229/2012-B-5, byl na majetek žalobce prohlášen konkurs, který bude veden jako nepatrný. Podle konečné zprávy insolvenčního správce ze dne 26. 7. 2016 došlo ke zpeněžení majetku dlužníka (žalobce) a to nemovitostí zapsaných na LV č. v k. ú. B. a na LV č. v k. ú. K.. Výtěžek zpeněžení byl zčásti vyplacen zajištěným věřitelům – Hypoteční bance a. s. Praha a BONUS PRAHA Investment a. s. Usnesením ze dne 5. 10. 2016, č. j. KSBR 38 INS 23229/2012-B-18, Krajský soud v Brně schválil konečnou zprávu a vyúčtování insolvenční správkyně, přičemž následně usnesením ze dne 2. 12. 2016, č. j. KSBR 38 INS 23229/2012-B-20, konkurs na majetek žalobce zrušil, neboť jeho majetek je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §138 odst. 1 větu první o. s. ř. platí, že předseda senátu může na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Již dříve dospěla rozhodovací činnost Nejvyššího soudu k závěru, že při zkoumání poměrů účastníka je třeba mít na zřeteli, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží – jak dovodila judikatura soudů (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a z 26. 11. 2014 sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněná pod č. 99/2013 a 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žadatele zpravidla tehdy, nemohl-li by platit náklady bez ohrožení výživy vlastní a výživy osob, k nimž má podle zákona vyživovací povinnost. Soud zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony).
V usnesení ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněném pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud mimo jiné dodal, že zájem státu na vymožení částky odpovídající soudnímu poplatku nemůže dosáhnout intenzity zájmu účastníka řízení na přístup k soudu; to je ostatně zřejmé i ze samotného poslání právní úpravy individuálního osvobození od soudních poplatků (srov. i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. I. ÚS 731/2013).
Určujícím kritériem pro přiznání osvobození od soudního poplatku je tedy objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši; v takovém případě, může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků pouze tehdy, jestliže se jedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Pro přiznání úplného osvobození od soudního poplatku ke shora uvedeným předpokladům přistupuje ještě další (kumulativní) podmínka v podobě existence „zvlášť závažných důvodů.“
Na základě zjištění odvolacího soudu, která byla určující i pro rozhodnutí dovolacího soudu, je nepochybné, že žalobce nemá objektivní možnost si s ohledem na své osobní, majetkové a výdělkové poměry obstarat finanční prostředky na úhradu soudního poplatku, jehož výši určil okresní soud po přiznaném osvobození v rozsahu 1/2 částkou 40.000 Kč (usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 4. 2014, č. j. 14 C 111/2011-122). Tyto zvlášť závažné důvody odůvodňují závěr, podle něhož jsou zde předpoklady, aby žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolateli se podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení umožňují o věci rozhodnout, dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu [ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.]
Rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a proto nebylo rozhodováno o nákladech dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 7. 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu