ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.295.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 295/2018-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Kortestona plus s.r.o. , se sídlem Praha 5 - Jinonice, Za Zámečkem 744/9, identifikační číslo osoby 28982622, zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, 2. května 7134, proti žalovanému P. K. , o zaplacení 28.431 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 C 86/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 13. 10. 2017, č. j. 15 Co 456/2017-29, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 5. 9. 2017, č. j. 2 C 86/2017 - 9, kterým Okresní soud v Táboře odmítl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Na přípustnost svého dovolání usuzuje žalobkyně z toho, že „odvolací soud se pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně nesprávně právně posoudil věc“ . Namítá, že soudy „ nesprávně právně posoudily návrh na vydání elektronického platebního rozkazu“, jestliže jej odmítly přesto, že dodala veškeré tvrzení a důkazy nezbytné k prokázání oprávněnosti své pohledávky; „ doložila titul, ze kterého pohledávka vznikla, doložila mu jednotlivé části pohledávky a ve smlouvě také způsob výpočtu aktuální dlužné částky “. Je přesvědčena, že v případě, že soudy nebyly schopny z dodaných údajů dovodit oprávněnost jednotlivých pohledávek, měly ji postupem podle §118a odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění vad a doplnění tvrzení. Odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení §174a odst. 4 o. s. ř. a „ celou věc rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, na jejíž závěry odkazuje žalobkyně v textu odvolání “.
Závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdo 245/96, kterými dovolatelka podpořila svou argumentaci, však na nyní projednávanou věc nedopadají. V citovaném rozhodnutí dovolací soud vycházel z odlišné procesní situace a zabýval se aplikací ustanovení §43 o. s. ř. v řízení zahájeném žalobou podle §79 o. s. ř., nikoliv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podle §174a o. s. ř., u něhož občanský soudní řád výslovně v §174a odst. 4 o. s. ř. stanoví, že ustanovení §43 o. s. ř. se nepoužije.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2128/2014, zdůraznil, že přímo z právní úpravy (konkrétně z §174a odst. 3 občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2012 /od 1. 1. 2013 jde o odst. 4 téhož ustanovení/) vyplývá, že není možné odmítnout návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pouze částečně, přičemž toto ustanovení zároveň výslovně vylučuje aplikaci §43 o. s. ř. upravujícího odstranění nedostatků podání. Soud může návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, stejně jako u platebního rozkazu vydaného podle §172 o. s. ř., přistoupí-li k jeho vydání, vyhovět jen zcela, nikoliv částečně. Je-li návrhem uplatněno více nároků a neumožňují-li skutková tvrzení v žalobě učinit závěr, že z nich vyplývají všechny tyto nároky, nelze platebním rozkazem rozhodnout jen o některých nárocích (srov. v právnické literatuře Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1152). Závěr odvolacího soudu o odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu za situace, kdy je část návrhu neprojednatelná, je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nesprávně vymezila nárok na zaplacení smluvní pokuty a údaje, které v návrhu uvedla, nekorespondují s údaji obsaženými v listinách, jimiž je žalobní nárok dokládán, nese odpovědnost za to, že návrh nemá náležitosti nezbytné k tomu, aby navrhované rozhodnutí mohlo být vydáno, a také riziko, že nebude-li návrh tyto náležitosti obsahovat, bude bez dalšího odmítnut. Možnost odstranění vad podání postupem podle §43 o. s. ř. zákon připouští pouze v případě žaloby podle §79 o. s. ř. nebo návrhu na vydání platebního rozkazu podle §172 o. s. ř.; na tom nic nemění pochybení soudu prvního stupně, který poté, co zjistil, že žalobkyně nesprávně specifikovala nárok ze smluvní pokuty, návrh bez dalšího neodmítl, nýbrž převedl věc do rejstříku C – sporná řízení, což je v rozporu s výslovným zněním §174a odst. 4 o. s. ř. i za situace, kdy nevyzval žalobkyni podle §43 o. s. ř. k odstranění vad návrhu. Jelikož žalobkyně relevantní skutkové údaje nezbytné k určitosti žaloby za dané situace netvrdila, lze usuzovat na neprojednatelnost žaloby a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je namístě postupem podle §174a odst. 4 o. s. ř. odmítnout.
Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že v projednávané věci nelze pro shora uvedené nedostatky shledat návrh na vydání elektronického platebního rozkazu určitým a srozumitelným; žalobkyně nesprávně vymezila nárok na zaplacení smluvní pokuty, resp. domáhá se zaplacení smluvní pokuty, na kterou by jí vzniklo právo teprve v budoucnu, a v návrhu tvrzené skutečnosti neodpovídají předloženým listinným důkazům (zřejmě mylně uveden text žaloby související s jiným dlužníkem žalobkyně).
Vytýká-li dovolatelka soudům, že projednatelnost návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zjevně zaměnily s případným úspěchem ve sporu, a dovolává-li se v této souvislosti usnesení Nejvyššího soud ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2795/2012, nejde o argumentaci přiléhavou z důvodu skutkové odlišnosti porovnávaných případů (v citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že skutková tvrzení k nároku na zaplacení částky 80.360,70 Kč s příslušenstvím jsou určitá, je řádně specifikováno, co tato částka zahrnuje a popsán způsob, jak žalobce k částce dospěl).
Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že odvolací soud se odchýlil od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 23 Cdo 1665/2012; ostatně dovolatelka nespecifikuje, v čem by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu s těmito v rozporu.
Lze přisvědčit názoru dovolatelky, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listině, která je, coby důkazní materiál, připojena k žalobě, a na kterou je v textu žaloby výslovně odkazováno. Odvolací soud tuto skutečnost plně respektoval a právě s přihlédnutím k listině, tj. smlouvě o úvěru přiložené k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, učinil závěr o neprojednatelnosti návrhu.
Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání odchýlení se odvolacího soudu od rozhodovací praxe dovolacího soudu není naplněn a lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu