ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.3328.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 3328/2018-343
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobců a) J. B. , b) V. T. , c) V. B. , zastoupené zákonnou zástupkyní H. B., a d) M. B. , zastoupenému zákonnou zástupkyní J. B., všech zastoupených Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti žalovanému M. B. , zastoupenému Mgr. Petrem Vodehnalem, advokátem se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 377/4, o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 25 C 668/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2017, č. j. 84 Co 602/2016-254, ve znění opravných usnesení ze dne 4. 12. 2017, č. j. 84 Co 602/2016-292, ze dne 12. 2. 2018, č. j. 84 Co 602/2016-311 a ze dne 17. 7. 2018, č. j. 84 Co 602/2016-338, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.954 Kč k rukám Mgr. Petra Vodehnala, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, č. j. 25 C 668/2012-216, uložil žalovanému povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobců M. B. 150.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 4. 2017, č. j. 84 Co 602/2016-254, ve znění opravných usnesení ze dne 4. 12. 2017, č. j. 84 Co 602/2016-292, a ze dne 12. 2. 2018, č. j. 84 Co 602/2016-311, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba o zaplacení částky 150.000 Kč s příslušenstvím zamítá; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (právní nástupci M. B. – dále též „dovolatelé“) dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 31. 12. 2013, přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé usuzují na přípustnost svého dovolání podle §237 o. s. ř. z toho, že „odvolací soud postupoval při hodnocení provedených důkazů a zjišťování skutkového stavu v extrémním rozporu s ust. §132 o. s. ř., jeho postup při hodnocení důkazů vykazuje známky libovůle, takže tímto postupem … došlo nejen k porušení §132 o. s. ř., ale i k zásahu do ústavně zaručeného práva žalobců na spravedlivý proces podle článku 36 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy.“
Uvedenou výhradou dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přehlížejí ovšem, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nelze přehlédnout, že dovolacím důvodem uvedeným v §241a odst. 1 o. s. ř. není možné úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. Z toho, že žalobci v dovolání na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů předkládají vlastní verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jimi vyvozenými závěry (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). Zákon nepředepisuje - a ani předepisovat nemůže - pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředků přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Důkazům, které byly v řízení provedeny, odpovídá žalobci zpochybňovaný skutkový závěr odvolacího soudu, že nebylo prokázáno předání předmětu půjčky, tj. částky 150.000 Kč; není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli. Žalobci svými námitkami pouze prosazují vlastní subjektivní úsudek o závažnosti, pravdivosti a věrohodnosti v řízení provedených důkazů. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo jeho usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), se tak v posuzovaném případě nejedná.
Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 9. 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu