ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.3816.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 3816/2017-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Hotel Belarie Český Krumlov, s. r. o. se sídlem Pluhův Žďár čp. 36, identifikační číslo osoby 045 67 056, zastoupené Mgr. Pavlem Halounem, advokátem se sídlem Praha 2, Španělská 770/2, proti žalovanému K. R. , zastoupenému Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem Český Krumlov, Za Tiskárnou 327, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 52/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 4. 2017, č. j. 5 Co 2130/2016-167, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 65.824 Kč, k rukám Mgr. Jana Aulického, advokáta se sídlem Český Krumlov, Za Tiskárnou 327.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 23. 8. 2016, č. j. 2 C 52/2016-127, zamítl žalobu na určení obsahu kupní smlouvy a nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k pozemkům v katastrálním území Č. K. (výrok I.), a zamítl žalobu na určení obsahu kupní smlouvy a nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem je vybavení sloužící provozu hotelu Belarie umístěné v budově, která je součástí pozemků v katastrálním území Č. K. (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 5 Co 2130/2016-167, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě zhodnocení provedených důkazů, že účastníci neuzavřeli smlouvy o smlouvě budoucí kupní v písemné ani ústní formě, neboť nesjednali oboustranný závazek k uzavření budoucích kupních smluv. V rámci emailové komunikace účastníci pouze jednali o možném uzavření těchto smluv, aniž se shodli na jejich obsahu (neúplné označení nemovitých věcí, absence ujednání o movitých věcech a výši kupní ceny). Z takto zjištěného skutkového věci (ve shodě se soudem prvního stupně) dovodil, že smlouva o smlouvě budoucí kupní týkající se převodu nemovitých věcí vyžaduje ke své platnosti písemnou formu (§560, §1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále jen „o. z.“), přičemž ta část právního jednání týkající se budoucího převodu movitých věcí není oddělitelná od jeho ostatního obsahu (týkajícího se budoucího převodu nemovitých věcí) ve smyslu §576 o. z. I kdyby k platnosti smlouvy o smlouvě budoucí kupní týkající se převodu nemovitých věcí nebyla vyžadována písemná forma, smlouva o smlouvě budoucí kupní nevznikla, neboť účastnické strany si shodným projevem vůle neujednaly její obsah.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srovnej čl. II. bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací argumentace žalobkyně spočívá primárně na nesouhlasu se skutkovými zjištěními, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr, a to, že účastníci ani v ústní formě nesjednali shodnými projevy vůle obsah smlouvy o smlouvě budoucí kupní o převodu vlastnického práva k nemovitým a movitým věcem. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel při právním posouzení odvolací soud. Ten postavil svůj právní závěr na v dovolacím řízení nezpochybnitelných zjištěních, že účastníci se v průběhu vyjednávání neshodli na výši kupní ceny a na tom, kterých nemovitých věcí se zamýšlený převod vlastnického práva týká, a že komunikace účastníků neobsahovala žádná ujednání o movitých věcech tvořících vybavení hotelu. Namítá-li žalobkyně, že z emailové korespondence plyne, že žalovaný její nabídku přijal a že ji pouze rozšířil o platbu rezervačního poplatku, přičemž na jeho výši se smluvní strany nejpozději dne 23. 10. 2015 dohodly, a tím došlo k odsouhlasení všech podmínek smlouvy, brojí výhradně proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že mezi účastníky nevznikla smlouva o smlouvě budoucí kupní v ústní formě, procesně neregulérním způsobem.
Za této situace je pak již z hlediska výsledku dovolacího řízení bezvýznamné zabývat se nastolenou otázkou, zda smlouva o smlouvě budoucí kupní týkající se převodu nemovité věci vyžaduje ke své platnosti písemnou formu, kterou považuje žalobkyně v poměrech zákona č. 89/2012 Sb. za dovolacím soudem dosud nevyřešenou.
Směřuje-li dovolání též proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku, pak postrádá v tomto směru jakoukoliv argumentaci, dovolací soud se jí tudíž nezabýval.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 10. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu