ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4235.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4235/2017-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce K. K. , zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované SICC nábytek s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Dolní Měcholupy, Za zahradami 382/27 (identifikační číslo 290 58 104), o 132.560 Kč s příslušenstvím oproti povinnosti vydat kuchyňskou linku a o 1.499 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 95/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, č.j. 19 Co 104/2017-141, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, č.j. 19 Co 104/2017-141, se ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 26. 1. 2017, č.j. 6 C 95/2016-104, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 14. 2. 2017, č.j. 6 C 95/2016-118, uložil žalované zaplatit žalobci 129.547 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (oproti povinnosti žalobce vrátit žalované kuchyňskou linku) a 1.499 Kč, žalobu co do 3.013 Kč se specifikovanými úroky z prodlení zamítl a žalobci, který měl neúspěch v poměrně nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 109.734,50 Kč (§142 odst. 3 občanského soudního řádu).
Rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, č.j. 19 Co 104/2017-141, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – vyjma výroku o povinnosti zaplatit 899 Kč, který změnil tak, že žalobu zamítl – potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů [žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a žalovanou zavázal k náhradě nákladů vzniklých žalobci v odvolacím řízení /16.166 Kč/]. Přestože byl žalobce v řízení před soudem prvního stupně v převážné části úspěšný, nelze mu – argumentuje odvolací soud – náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované přiznat z důvodu absence výzvy k plnění podle §142a odst. 1 občanského soudního řádu. Za takovou výzvu odvolací soud nepovažoval dopis z 25. 2. 2016, kterým žalobce odstoupil od smlouvy o dílo uzavřené s žalovanou, neboť jím nesdělil „přesně, co po ní žádá, z jakého titulu a v jaké výši.“
Rozhodnutí v části, jíž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, napadl žalobce dovoláním. Zpochybnil závěr, podle něhož dopis z 25. 2. 2016 není – podle obsahu – výzvou k plnění, a současně s odkazem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu prosazuje, že konkrétní okolnosti daného případu umožňují i bez zaslání výzvy přiznat náhradu nákladů řízení; opačný výklad by popřel smysl a účel §142a občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II. bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, tj. výkladu ustanovení §142a o.s.ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a kterou žalobce spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání řádně identifikoval (§237, §241a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř.), je dovolání přípustné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Pro výsledek dovolacího řízení je významné to, že obstojí-li jedna výhrada dovolatele (že absence výzvy podle §142a o.s.ř. v projednávaném případě nezpůsobuje zánik procesního práva na náhradu nákladů řízení), není zapotřebí zabývat se druhou (že dopis z 25. 2. 2016 je výzvou podle §142a o.s.ř.).
Podle ustanovení §142a o.s.ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění (odstavec 1/). Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.
Z obsahu spisu se podává, že dopisem z 25. 2. 2016 žalobce odstoupil od smlouvy o dílo z 2. 11. 2015 a žalovanou požádal o „vrácení všech uhrazených prostředků ve výši 132.560 Kč, a to do deseti dnů od doručení tohoto přípisu,“ s tím, že jinak se bude svých nároků domáhat soudní cestou. I když byl dopis doručován na adresu žalované uvedenou v obchodním rejstříku, byl poštou vrácen s poznámkou, že na adrese je společnost neznámá. Žalovaná však následně komunikovala s žalobcem prostřednictvím e-mailů a odstoupení od smlouvy označila za nedůvodné a vrácení požadované peněžní částky odmítla. V řízení, které bylo zahájeno 24. 3. 2016, nebyl uzavřen smír, žalovaná nárok žalobce neuznala a proti rozhodnutí, jímž soud prvního stupně žalobě v převážné části vyhověl, podala odvolání, kterým byla úspěšná pouze v nepatrné části (899 Kč).
Soudní praxe je ustálena v tom, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením §142a o.s.ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Vzhledem k tomu, že pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle §142a o.s.ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající §142a o.s.ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 75/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 582/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2620/2014, ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2169/2015, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4665/2015, a nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13, a ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 4047/14).
Pro danou věc z výše uvedeného vyplývá, že bez ohledu na posouzení obsahu dopisu z 25. 2. 2016 z pohledu náležitostí procesního úkonu předžalobní výzvy nelze žalobci odepřít právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, jestliže žalovaná nebyla ochotna existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení §142a odst. 1 o.s.ř. zaplatit a jestliže se (marně) bránila splnění závazku v průběhu řízení před soudy obou stupňů. Pokud soud prvního stupně žalobci vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení přiznal a odvolací soud rozhodnutí změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, postupoval v rozporu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném nákladovém výroku podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu