ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4584.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4584/2017-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce O. B. , zastoupeného Mgr. Janem Karetou, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 81/55, proti žalované Modré pyramidě stavební spořitelně, a.s. , se sídlem v Praze 2, Bělehradská 222/128 (identifikační číslo osoby 601 92 852), zastoupené JUDr. Luďkem Chvostou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14, o určení trvání vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 286/2015, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2016, č. j. 62 Co 461/2016-123, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze zrušil rozsudek ze dne 25. 8. 2016, č. j. 14 C 286/2015-104, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu požadující, aby soud určil, že „trvá právní vztah mezi žalobcem a žalovaným založený smlouvou o stavebním spoření číslo 2166268901“, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná dovozuje přípustnost svého dovolání z toho, že napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjadřující se k „nepřezkoumatelnosti“ soudních rozhodnutí, reprezentované např. rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1343/2014, nebo ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015. Odvolacímu soudu dále vytýká, že řádně nezdůvodnil, v čem shledává rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelným a zavázal ho právním názorem. Protože odvolací soud rozhodl, aniž nařídil jednání ve věci, neměla možnost vyjádřit se ve věci; bylo tudíž porušeno její právo uplatnit svou argumentaci.
Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok napadeného rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci skutečně založen. Takovou není v posuzovaném případě otázka nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí. Odvolací soud - přestože v odůvodnění svého rozhodnutí cituje kromě §219a odst. 2 rovněž odst. 1 písm. b/ tohoto ustanovení - nezrušil rozsudek soudu prvního stupně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti, nýbrž proto, že na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že určovací žaloba může v dané věci vytvořit pevný rámec pro budoucí uspořádání vztahů účastníků (plní tak preventivní roli, neboť může předejít dalším možným sporům mezi nimi) a je proto namístě zabývat se její oprávněností po věcné stránce, což soud prvního stupně dosud neučinil.
Jelikož na posouzení procesní otázky, kterou měl odvolací soudu podle přesvědčení dovolatelky řešit v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, napadené rozhodnutí nespočívá, nemůže být dovolání pro její řešení ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné a bez významu jsou odkazy na rozhodnutí dovolacího soudu, které dovolatelka v souvislosti s touto otázkou procesního práva zmiňuje.
Námitkami, že odvolací soud své rozhodnutí nedostatečně zdůvodnil a výhradou vůči jeho procesnímu postupu (odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání a znemožnil jí tak uplatnit vlastní argumentaci ve věci) žalovaná nenapadla žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít na následek nesprávné rozhodnutí. K vadám – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.); protože tento předpoklad v dané věci splněn není, dovolací soud se touto argumentací nezabýval.
Žalovaná sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k nákladovým výrokům však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o. s. ř. – nevznesla.
Nepředložila-li žalovaná k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b o. s. ř. ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu