ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4615.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4615/2017-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce L. M. , zastoupeného Mgr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Roháčova 1095/77, proti žalované K2 invest s.r.o. , se sídlem v Chrudimi, Palackého třída 314 (identifikační číslo osoby 260 08 921), zastoupené JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Široká 294, o zaplacení 50.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 12 C 216/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 5. 2017, č. j. 27 Co 128/2017-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jana Mrázka, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 5. 2017, č. j. 27 Co 128/2017-169, potvrdil (v upraveném správném znění nákladového výroku) rozsudek ze dne 1. 2. 2017, č. j. 12 C 216/2015-143, jímž Okresní soud v Chrudimi uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 2. 11. 2014 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované například rozhodnutími ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1379/2013, ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 811/2015, a ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4513/2015, v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k tomu, co je součástí bytu, přičemž dovodil, že okna jsou součástí vnějšího pláště budovy a tedy společných částí domu. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby o slevu z kupní ceny za bytovou jednotku a podíl na společných částech domu, i když se vada vyskytla výlučně na společných částech domu, resp. na oknech (balkonových dveřích). Prosazuje, že žalobci, který byt koupil již po poškození oken, tudíž nevzniklo ani právo z odpovědnosti za vady, ani právo na náhradu škody. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání zdůvodnil, proč shledává dovolání žalované nepřípustným, a navrhl, aby je dovolací soud odmítl.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zásadně je nutno uvést, že na posuzovanou věc nemá vliv, zda okna jsou součástí či příslušenstvím bytu, nebo zda jsou společnou částí domu, tj. náleží do podílového spoluvlastnictví vlastníků bytových jednotek, neboť jak je dále vysvětleno, právo z odpovědnosti za vady může u prodávajícího (zde žalované) uplatnit kterýkoliv podílový spoluvlastník společných částí budovy, a jeho právu na bezplatné, včasné a řádné odstranění vady odpovídá povinnost prodávajícího vadu bez zbytečného odkladu odstranit, a to bez ohledu na velikost spoluvlastnického podílu spoluvlastníka. Odkazy dovolatelky na rozhodnutí, v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k tomu, co je součástí bytu a co součástí vnějšího pláště budovy (tedy společných částí domu), jsou tudíž irelevantní.
Podle ustanovení §126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb; dále jen „obč. zák.“), má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.
Jak uvedl Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3185/2014, vlastnickou žalobu může podat kterýkoliv z podílových spoluvlastníků vůči každému, kdo neoprávněně zasahuje do jeho spoluvlastnického práva, případně i jen jeden z podílových spoluvlastníků věci, o jejíž ochranu jde. Pro uplatňování práv z odpovědnosti za vady předmětu převodu, kterým je (bytová nebo nebytová) jednotka a spoluvlastnický podíl společných částí domu, platí stejná východiska (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 1314/2005). Právo z odpovědnosti za vady může u prodávajícího uplatnit kterýkoliv podílový spoluvlastník společných částí budovy a jeho právu na bezplatné, včasné a řádné odstranění vady odpovídá povinnost prodávajícího vadu bez zbytečného odkladu odstranit, a to bez ohledu na velikost spoluvlastnického podílu spoluvlastníka, který právo podle §625 obč. zák. včas a řádně uplatnil. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování posuzované věci vycházel.
Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že judikatura Nejvyššího soudu reprezentovaná např. rozsudkem ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2914/2014, na nyní posuzovaný případ nedopadá pro jeho skutkovou odlišnost. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud řešil otázku odpovědnosti za vadu funkční (v důsledku vady společných částí domu docházelo k zatékání do bytu vlastníka jednotky), v nyní posuzované věci se jedná o odpovědnost za vadu estetickou (okenní rámy jsou poničené krupobitím); z právního hlediska je bez významu charakter vytýkané vady. Závěry, které Nejvyšší soud přijal v rozsudku ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2914/2014, jsou tedy v nyní posuzované věci plně aplikovatelné.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu