ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.465.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 465/2017-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) K. V. a b) M. V. , zastoupených Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 546/55, proti žalované ANCORA – cestovní kancelář s. r. o. , se sídlem v Šumperku, Fialova 416/3 (identifikační číslo osoby 268 66 641), zastoupené JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Pátova 394/4, o zaplacení 18.187 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 197/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. 10. 2016, č. j. 12 Co 268/2016-88, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 25. 5. 2016, č. j. 18 C 197/2015-45, zamítl žalobu o zaplacení 18.187 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 17. 11. 2012 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 10. 2016, č. j. 12 Co 268/2016-88, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 17, dovodil, že založil-li odvolací soud právní závěr současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (v takovém případě není ani zapotřebí se správností důvodu, jenž naopak dovoláním napaden byl, zabývat, neboť na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti uplatněného nároku to nemůže mít vliv). K tomuto názoru se pak Nejvyšší soud přihlásil rovněž v usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, v němž dovodil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (vztaženo na občanský soudní řád ve znění účinném do 29. 9. 2017 - jestliže dovolání proti některé z těchto otázek není přípustné podle §237 o. s. ř.).
Uvedené závěry se uplatní i v případě, zrušil-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně z více na sobě nezávislých důvodů.
V posuzované věci odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně ze dvou důvodů. Především dovodil, že skutková zjištění, z nich soud prvního stupně při právním posouzení věci vycházel, jsou neúplná, a tudíž nesprávná, a dále nepřisvědčil právnímu závěru soudu prvního stupně, že žalobou uplatněné právo je promlčeno.
Žalovaná usuzuje na přípustnost svého dovolání v přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, konkrétně otázky počátku běhu promlčecí doby k uplatnění práva z odpovědnosti za vady zájezdu. Své úvahy pak rozvádí v tom směru, že v pořadí druhá reklamace vad zájezdu z 22. 10. 2012, která se dostala do její dispozice dne 24. 10. 2012, nemohla posunout počátek běhu promlčecí doby oproti první reklamaci z 31. 8. 2012 doručené jí 3. 9. 2012. Uvedená úvaha je však předčasná, neboť v řízení před soudy obou stupňů dosud nebyl proveden důkaz listinou z 22. 10. 2012 obsahující reklamaci vad zájezdu a ani soud prvního stupně ani odvolací soud tak tento důkaz nepromítly do právního posouzení věci.
Závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí soudu prvního stupně je založeno na neúplných skutkových zjištěních, sám o sobě postačuje pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Je proto nadbytečné zabývat se námitkou žalované, že odvolací soud nesprávně přisvědčil odvolací argumentaci žalobců k otázce promlčení jejich práva z odpovědnosti za vady zájezdu. Nadto nelze přehlížet, že ve vztahu k této námitce žalovaná řádně nevylíčila přípustnost dovolání (srovnej §241a odst. 2 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Pouze prosazuje názor, že „ den uplatnění nároku je dnem počátku běhu promlčecí doby bez zřetele k délce prekluzivní doby (podle §852i odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013), i bez zřetele na to, jak na reklamaci reagoval adresát; tříletá promlčecí doba tak začala běžet dnem 3. 9. 2012 a uplynula dnem 3, 9. 2015 “.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. ledna 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu