ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4721.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4721/2017-447
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Exora trading s.r.o. , se sídlem v Praze 2 - Novém Městě, Trojická 1910/7 (identifikační číslo 022 41 463), zastoupené Mgr. et Bc. Pavlem Skřipcem, advokátem se sídlem v Brně, Rooseveltova 564/6, proti žalovaným 1) Odborovému svazu Stavba České republiky , se sídlem v Praze 3, W. Churchilla 2 (identifikační číslo 004 69 734), zastoupenému JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na slupi 134/15, a 2) E. P. , zastoupené JUDr. Ivanem Brožem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, U Sokola 712, o 2.400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 102/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č.j. 29 Co 5/2017-417, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 5. 8. 2014, č.j. 18 C 102/2008-268, Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl žalobu, již se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní společně a nerozdílně zaplatili 2.400.000 Kč „s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 2.400.000 Kč za dobu od 30. 8. 2006 do 31. 12. 2006, s 9,5% úrokem ročně z téže částky za dobu od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z téže částky za dobu od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, s 10,5% úrokem z prodlení ročně z téže částky za dobu od 1. 1. 2008 do 1. 7. 2008, a dále s 10,75% úrokem z prodlení ročně z téže částky za dobu od 1. 7. 2008, a po datu 31. 12. 2008 s úrokem z prodlení z dlužné částky, který v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, až do zaplacení,“ a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2017, č.j. 29 Co 5/2017-417, rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a státem potvrdil, ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou rozhodnutí zrušil, v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a žalobkyni uložil zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 44.044 Kč. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že žalobkyně (právní nástupkyně P. M.) uplatnila nárok na vydání majetkového prospěchu získaného bezdůvodným obohacením (§451, §457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Povinnost prvního žalovaného vrátit po zrušení kupní smlouvy P. M. část kupní ceny zanikla započtením (1.100.000 Kč) a splněním (1.300.000 Kč). Plná moc, kterou 18. 3. 2005 udělil druhé žalované, je všeobecná (což nepopírá zmocnění činit vyjmenované právní úkony ve věci uzavření kupní smlouvy), opravňovala zmocnitelku ke všem právním úkonům jménem zmocnitele. Podle odvolacího soudu není výrok pravomocného rozhodčího nálezu určující neplatnost plné moci pro soud závazný, neboť účastníky rozhodčího řízení nebyli účastníci v nyní projednávané věci. I kdyby druhá žalovaná nemohla P. M. zastupovat, neznamená to bez dalšího neplatnost těch právních úkonů, které učinila jeho jménem; jednání zmocněnkyně by nezavazovalo zmocnitele, pokud by o překročení zmocnění (pro kolizi zájmů) první žalovaný mohl vědět. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou odvolací soud dovodil nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně pro nedostatek odůvodnění. Připomněl, že žaloba proti druhé žalované je založena na jiných skutkových tvrzeních; ať jde o nárok na náhradu škody nebo na vydání majetkového prospěchu získaného bezdůvodným obohacením, není – podle odvolacího soudu – případné právo žalobkyně promlčeno.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Podle dovolatelky vyřešil odvolací soud procesní otázku vázanosti výrokem rozhodčího nálezu, jímž bylo rozhodnuto o prejudiciální otázce významné pro rozhodnutí v dané věci, v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Výrok o určení neplatnosti plné moci je – argumentuje – závazný pro všechny orgány a věc nemůže být v rozsahu závaznosti pro účastníky a popřípadě jiné osoby projednávána znovu (§135 odst. 2, §159a občanského soudního řádu). Dovolacímu přezkumu dále předložila otázku hmotného práva; má za to, že druhá žalovaná nemohla P. M. zastupovat, protože její zájmy byly v rozporu se zájmy zastoupeného, což má za následek neplatnost těch právních úkonů, které jeho jménem učinila (§22 odst. 2 obč. zák.). Soudům obou stupňů vytkla, že neprovedly jí navržené dokazování výslechy svědků k okolnostem týkajícím se střetu zájmu (kolize) zmocnitele a zmocněnkyně. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že P. M. udělil druhé žalované (advokátce) plnou moc, kterou – jak se podává ze znaleckého posudku JUDr. Jiřího Straky, znalce z oboru písmoznalectví, z 19. 6. 2013 – podepsal. Z listiny datované dnem 18. 3. 2005 vyplývá, že druhou žalovanou zmocnil, aby ho „zastupovala ve všech právních věcech, aby vykonávala veškeré úkony, přijímala doručované písemnosti, podávala návrhy a žádosti, uzavírala smíry a narovnání, uznávala uplatněné nároky, vzdávala se nároků, podávala opravné prostředky, námitky nebo rozklad a vzdávala se jich, vymáhala nároky, plnění nároků přijímala, jejich plnění potvrzovala, dědictví odmítala nebo neodmítala, jmenovala rozhodce a sjednávala rozhodčí doložky, a to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci.“ V textu listiny bylo dále uvedeno, že tato plná moc se uděluje i v „rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu, správního řádu, zákoníku práce, občanského zákona, obchodního zákona, zákona o cenných papírech a všech dalších norem platných ke dni podpisu plné moci na území ČR a jako zvláštní plnou moc k zastupování ve věci uzavření kupní smlouvy na nemovitosti v obci S. v katastrálním území M. ve vlastnictví Odborového svazu Stavba České republiky.“ Zmocnitel vzal na vědomí, „že zmocněný advokát je oprávněn si ustanovit za sebe zástupce a pokud jich ustanoví více, souhlasím, aby každý z nich jednal samostatně. Je mi známo, že podle smlouvy o poskytnutí právní pomoci náleží odměna účtovaná podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v případě soudního sporu podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., za toto zastoupení spolu s hotovými výlohami a náhradu za ztrátu času jsem povinen jí zaplatit, kdykoliv mi bude účtována společně a nerozdílně s těmi, kteří společně se mnou udělili zmocnění bez ohledu na to, zda byla přisouzena vůči odpůrci. Jsem povinen složit přiměřenou zálohu podle postupu prací.“ P. M. jako kupující uzavřel 5. 5. 2005 s prvním žalovaným kupní smlouvu, jejímž předmětem byly specifikované nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro kraj V., katastrální pracoviště Ž. nad S., na listu vlastnictví, v katastrálním území M., obci S.. V roce 2005 zaplatil kupující prvnímu žalovanému ve třech splátkách část kupní ceny (2.400.000 Kč). Na základě nájemní smlouvy ze 17. 5. 2005 předal první žalovaný (pronajímatel) předmětné nemovitosti P. M., který se zavázal platit nájemné ve výši 25.000 Kč měsíčně; smlouva byla uzavřena na dobu určitou (do 18. 8. 2005). Dopisem z 8. 8. 2005 P. M. – v zastoupení druhé žalované – odstoupil od kupní smlouvy a prvnímu žalovanému nabídl odstupné 1.000.000 Kč s tím, že zbývající částku 1.400.000 Kč mu první žalovaný vrátí na označený bankovní účet. První žalovaný souhlasil s takovým řešením. Následnou dohodou o započtení vzájemných pohledávek, kterou uzavřeli první žalovaný a P. M. (v zastoupení druhé žalované) 30. 8. 2005, byly proti pohledávce P. M. z titulu vrácení kupní ceny započteny pohledávky prvního žalovaného, a to odstupné (1.000.000 Kč) a dlužné nájemné za měsíce květen až srpen 2005 (100.000 Kč). První žalovaný po zápočtu převedl na označený bankovní účet 2. 9. 2005 částku 1.300.000 Kč. Odvolací soud dále zjistil, že rozhodčím nálezem z 6. 7. 2015, sp. zn. R 2014/08/06, který nabyl téhož dne právní moci, Mgr. Marek Labounek, rozhodce, ve sporu o úplatu za postoupení pohledávky (90.000 Kč) vyhověl vzájemnému návrhu protistrany a určil, že plná moc z 18. 3. 2005, kterou udělil P. M. druhé žalované, je neplatná; účastníky rozhodčího řízení byli R. O. (žalobce) a M. A. J. (žalovaný).
Dovolání žalobkyně není přípustné; odvolací soud obě právní otázky posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Ustanovení §135 o.s.ř. upravuje postup soudu v případech, kdy již bylo k tomu povolaným orgánem rozhodnuto o otázce, kterou sám řeší jako předběžnou. V projednávaném případě jde o odstavec druhý uvedeného ustanovení [ „Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.“ ]. Tam, kde soudy v různých věcech mezi týmiž účastníky řeší jako předběžnou stejnou otázku, by sice měly postupovat tak, aby při posuzování stejné skutečnosti nedospívaly k rozdílným právním závěrům, s přihlédnutím k tomu, že skutkový stav věci může být v různých řízeních zjištěn odlišně, však nelze vyloučit ani možnost, že si různé soudy vyřeší tutéž předběžnou otázku rozdílně (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 726/2007, a ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3298/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/2012). To platí i ve vztahu mezi soudem a rozhodcem, jehož nález má účinky pravomocného soudního rozhodnutí (srov. §28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů). V projednávané věci rozhodce výrokem nálezu vyřešil otázku platnosti plné moci mezi těmi, kteří účastníky soudního sporu o splnění povinností ve smyslu §457 obč. zák. nejsou. Odkazuje-li dovolatelka na ustanovení §159a odst. 3 o.s.ř., přehlíží, že pro soudy (a další orgány) je výrok pravomocného rozhodčího nálezu závazný jen potud, pokud posuzují (jako předběžnou otázku) právní vztahy pravomocně vyřešené rozhodčím nálezem mezi účastníky rozhodčího řízení, popřípadě mezi osobami, na něž byla subjektivní závaznost rozhodčího nálezu rozšířena.
K vyloučení osoby zástupce ze zastupování podle §22 odst. 2 obč. zák. nestačí pouhá možnost střetu se zájmy zastoupeného; tento rozpor musí existovat a musí být v řízení najisto postaven (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1593/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1574/2006). Soudy obou stupňů nezjistily, že zájmy druhé žalované byly v rozporu se zájmy P. M., a ani z okolností nabízejících se z obsahu spisu (že druhá žalovaná zastupovala v blíže nespecifikované záležitosti i prvního žalovaného, a že po zrušení kupní smlouvy sjednala jménem zmocnitele odstupné), na něž dovolatelka upozorňuje, tento závěr nelze učinit.
K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, je bezcenná výtka, že soudy obou stupňů neprovedly dokazování výslechy svědků k okolnostem týkajícím se střetu zájmů druhé žalované a P. M.
Nepředložila-li žalobkyně k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Žalobkyně sice napadla rozhodnutí odvolacího soudu i v kasačních výrocích a ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, ve vztahu k nim však žádnou argumentaci nevznesla.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu