ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5222.2017.3
sp. zn. 33 Cdo 5222/2017-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně CHRYSBERON a.s. , se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11 (identifikační číslo 284 42 971), zastoupené Mgr. Pavlem Vraným, advokátem se sídlem v Praze 2, Šmilovského 1264/5, proti žalovanému A. Š. , zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, o obnově řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 159/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, č.j. 62 Co 149/2017-153, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.182 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Pavla Vraného, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 18. 1. 2017, č.j. 38 C 159/2016-111, zamítl žalobu, jíž se žalovaný domáhal povolení obnovy řízení zakončeného platebním rozkazem ze dne 17. 5. 2016, č.j. 38 C 159/2016-21, který nabyl 21. 6. 2016 právní moci, a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 51.546 Kč.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2017, č.j. 62 Co 149/2017-153, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud – zdůrazňuje specifikum nalézacího rozkazního řízení – uzavřel, že nejsou splněny předpoklady povolení obnovy řízení stanovené v §228 odst. 1 písm. a/ a b/ občanského soudního řádu. Žalovaný zavinil, že obranné tvrzení o skutečnostech, jejichž důsledkem je neúčinnost dohody o spolupráci z 18. 12. 2013, nevznesl v rozkazním řízení, protože nepodal odpor proti platebnímu rozkazu, a důkazy o neúčinnosti zmíněné dohody nejsou skutkovou novotou, neboť v rozkazním řízení se dokazování neprovádí. Námitka, že právo uplatněné v návrhu na vydání platebního rozkazu nevyplývá ze skutečností uvedených žalobkyní (§172 odst. 1, věta první, občanského soudního řádu), důvodem obnovy řízení není, nehledě na to, že opak je pravdou (vylíčení skutečností významných pro posouzení uplatněného nároku z hlediska hmotného práva návrh obsahuje).
V dovolání, jímž napadl usnesení odvolacího soudu, žalovaný prosazuje, že důvodem obnovy rozkazního řízení může být existence nových důkazů ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ a b/ občanského soudního řádu, konkrétně důkaz o neúčinnosti dohody z 18. 12. 2013 a důkaz o „žalobcově zpochybnění platnosti dohody ze dne 18. 12. 2013 od samého počátku.“ Oba důkazy nemohl žalovaný použít v rozkazním řízení nikoliv proto, že by je soud mohl provést, jen kdyby podal včas odpor proti platebnímu rozkazu, nýbrž proto, že „tyto důkazy v té době neexistovaly . “ Dále polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož neúplnost vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu na vydání platebního rozkazu potřebných pro posouzení, zda uplatněný nárok na zaplacení peněžité částky má oporu v hmotném právu, není důvodem obnovy rozkazního řízení. Závěrem navrhl, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že obnovu řízení povolí.
Žalobkyně se ztotožnila s napadeným rozhodnutím a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě – shledá-li je přípustným – zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázek procesního práva (předpoklady povolení obnovy rozkazního řízení), které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a/ jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b/ lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211 též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §228 odst. 3 o.s.ř. může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.
Z obsahu spisu se podává, že k návrhu žalobkyně ze 7. 4. 2016 Obvodní soud pro Prahu 4 vydal 17. 5. 2016, č.j. 38 C 159/2016-21, platební rozkaz, jímž žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 1.400.000 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) a na nákladech řízení 121.546 Kč. Platební rozkaz nabyl 21. 6. 2016 právní moci.
Žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení je – mimo jiné – platební rozkaz (§172 o.s.ř.), jestliže důvody obnovy lze vztáhnout na předpoklady, za nichž byl vydán. Užití důvodu uvedeného v §228 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a důvodu uvedeného v §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (týká-li se důkazu, který účastník nemohl použít v původním řízení) nepřichází pojmově v úvahu, protože v rozkazním řízení soud neprovádí dokazování. Obnovu řízení může soud povolit – při splnění ostatních podmínek – jen tehdy, uplatní-li účastník (žalovaný) takové skutečnosti, které nemohl použít bez své viny v rozkazním řízení do uplynutí lhůty k podání odporu, jestliže vznikly (nastaly) před vydáním platebního rozkazu. Platí, že žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při úvaze soudu o tom, zda uplatněné právo na zaplacení peněžité částky vyplývá ze skutečností tvrzených žalobcem v návrhu na vydání platebního rozkazu (právní posouzení věci) či jiných procesních vad; k tomu slouží jiné opravné prostředky (odpor, odvolání, žaloba pro zmatečnost).
Spojuje-li žalovaný přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok usnesení odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou není otázka, zda skutečností podle §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je okolnost, že žalobkyně v jiném řízení sama zpochybnila platnost listiny, na základě které předtím uplatnila právo na zaplacení peněžité částky v řízení, které již dříve skončilo pravomocným platebním rozkazem napadeným účastníkovou žalobou na obnovu řízení; na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.
Lze uzavřít, že otázky, pro které bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud ve shodě s tím, co je uvedeno výše, tedy správně; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§243d písm. a/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 13.900 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 2.982 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 10. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu