ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5304.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 5304/2017-354
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, proti žalovaným 1) Z. H. a 2) Z. H. , zastoupeným JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, o 100.698 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 277/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2017, č.j. 12 Co 110/2017-314, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 19. 12. 2016, č.j. 14 C 277/2000-293, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně 100.698 Kč s 11% úroky z prodlení od 22. 9. 1999 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že žalobci přiznal částku 6.582,40 Kč. Odvolací soud po právní stránce věc posoudil podle §642 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“). Žalovaní (objednatelé), kteří před dokončením díla odstoupili od smlouvy, jsou povinni zaplatit žalobci (zhotoviteli) částku, jež připadá na již vykonané práce, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak, a nahradit mu účelně vynaložené náklady. Při určení výše žalobcem vykonaných prací vycházel z nálezu posudku znalce Ing. Ladislava Kubíka ze dne 18. 7. 2016; výsledná cena stavebních prací na rozšíření specifikované bytové jednotky po zohlednění víceprací, neprovedených prací a vad činí v cenové úrovni roku 2011 částku 611.200 Kč. Žalobou uplatněný nárok je tedy důvodný (žalovaní zaplatili žalobci zálohy v celkové výši 496.000 Kč).
Dovolání, jímž rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalovaní, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle §237 o.s.ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Námitky žalovaných, jimiž zpochybňují postup soudů obou stupňů při hodnocení objektivity závěrů znaleckého posudku Ing. Ladislava Kubíka ve vztahu k dalším provedeným důkazům, nejsou s to přípustnost dovolání založit. Platí, že hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 /§211/ o.s.ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3187/2009, ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2633/2013, ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2517/2017, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2418/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014).
Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo kterou odvolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle §237 o.s.ř. přípustné. Takovou není otázka, zda „jsou průtahy v řízení způsobené soudem odůvodnit postup podle §136 o.s.ř.“
Jestliže dovolatelé neoznačili žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu