ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5584.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 5584/2016-344
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) M. Ř. , a b) R. W. , zastoupených JUDr. Zdeňkem Broumem, advokátem se sídlem v Děčíně I, Lázeňská 479/15, proti žalovanému P. N. , zastoupenému Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem se sídlem v Děčíně I, Tyršova 1434/4, o 376.026,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 239/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, č. j. 3 Cmo 145/2015-318, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 29. 10. 2010 se žalobci vůči žalovanému domáhali zaplacení sporné částky s tím, že představuje součet sumy 172.713 Kč z titulu podílu žalovaného na úhradě zakoupeného materiálu v celkové hodnotě 518.138 Kč, částky 119.893 Kč za materiál, který žalovaný odebral od firmy Gieger Bohemia s. r. o. a ponechal si jej, částky 8.080 Kč (podíl žalobců na inkasované faktuře ve výši 12.120 Kč) a částky 75.340 Kč (podíl žalobců na inkasované částce ve výši 113.011 Kč podle příjmových pokladních dokladů ze dne 3. 2. 2010 a ze dne 8. 3. 2010).
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 3. 2015, č. j. 19 Cm 239/2010-260, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 4. 2015, č. j. 19 Cm 239/2010-267, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 376.026 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení od 16. 3. 2011 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení dalších úroků z prodlení z částky 376.026 Kč od 1. 5. 2010 do 15. 3. 2011 (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky III. až V.) a státu (výrok VI.).
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2016, č. j. 3 Cmo 145/2015-318, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a VI., ve výrocích III., IV. a V. jej změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení 136.470,50 Kč k rukám JUDr. Zdeňka Brouma, advokáta. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po doplnění dokazování vzal za prokázané, že účastníci řízení v roce 1996 uzavřeli smlouvu o sdružení, které bylo rozpuštěno dohodou ke dni 30. 4. 2010. Přijal-li žalovaný za existence sdružení finanční prostředky ve výši 12.120 Kč podle faktury č. 201010 a příjmových pokladních dokladů ze dne 3. 2. 2010 a ze dne 8. 3. 2010, staly se tyto peníze součástí vypořádání sdružení a oba žalobci mají právo na výplatu 2/3 těchto finančních prostředků (tj. 8.080 Kč) a částky 75.340 Kč. Zároveň se žalovaný nepodílel na úhradě zakoupeného materiálu v částce 518.138,- Kč, kterou uhradili žalobci a hodnota podílu žalovaného na takto nabytém materiálu představuje 172.713 Kč. Ve vztahu k požadavku na zaplacení částky 119.893 Kč za materiál zakoupený u firmy Gieger Bohemia s. r. o. odvolací soud zdůraznil, že se nejednalo o materiál, který by byl použit ve prospěch činnosti sdružení, nýbrž jej žalovaný využil pro svou vlastní činnost (nikoli na účet sdružení), a to na stavbě J. S.. Materiál zaplatili zbývající členové sdružení firmě Gieger Bohemia s. r. o. za žalovaného, a proto mají nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve stejné hodnotě podle §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – dále jen „obč. zák.“
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s . ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení otázek hmotného práva, které nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, konkrétně, zda:
1. je přípustné při zániku sdružení vypořádat separátně jen některé z již uhrazených pohledávek,
2. co může být „věcí“, kterou lze samostatně vypořádat,
3. lze při vypořádání sdružení znovu vypořádávat to, co již bylo jednou vypořádáno,
4. lze oddělit vypořádání od mimořádné účetní závěrky, výsledku hospodaření či posudku k datu zániku sdružení
5. je možné zakázku realizovanou v době trvání sdružení považovat a priori za zakázku činěnou výhradně na účet jednoho z účastníků sdružení.
Přestože dovolatel ohlásil uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř., jeho námitky nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž odvolacímu soudu je vytýkána nesprávnost, popř. neúplnost skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že předmětem řízení jsou pohledávky, které již byly vypořádány před zánikem sdružení (otázky pod body 1 a 3 dovolání), že pohledávka vzniklá vůči firmě Gienger s. r. o. neexistovala v okamžiku zániku sdružení, že odvolací soud nepřihlédl k výsledkům mimořádné účetní závěrky, hospodaření sdružení ani k posudku vypracovanému ke dni zániku sdružení, že výslechem svědka Seiferta a žalobce b) nebylo prokázáno, že zakázka pro tuto osobu „nebyla činěna na účet sdružení.“
Pokud je však v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci, musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci. Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaný zjevně uvedený předpoklad opomíjí (kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem staví na vlastní skutkové verzi).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu