ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5620.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 5620/2017-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce P. V. , zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 3, proti žalované PVK Company, s. r. o. se sídlem v Praze 4, Bítovská 1217/22, identifikační číslo 03418375, zastoupené Mgr. Alešem Grulichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, o určení vlastnictví nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 15/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2017, č. j. 54 Co 134/2017-157, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 3.400 Kč k rukám Mgr. Aleše Grulicha, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“´) rozsudkem ze dne 11. 11. 2016, č. j. 30 C 15/2016-82, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem blíže specifikované bytové jednotky včetně podílu na společných částech domu zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu P., katastrální pracoviště P., k. ú. M. na LV č. a LV č.. Na základě „uceleného řetězce důkazů“ (výdajových pokladních dokladů, znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, pokladní knihy a chování žalobce v září roku 2015) dospěl k závěru, že žalovaná uhradila žalobci kupní cenu, a tudíž odstoupení žalobce od kupní smlouvy je neplatné, a žaloba není důvodná.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 6. 2017, č. j. 54 Co 134/2017-157, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná žalobci uhradila spornou kupní cenu ve čtyřech splátkách.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu reprezentovanou zejména jeho rozsudkem ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, se odvolací soud při právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci „opíral pouze o velmi vágně určenou míru pravděpodobnosti“ průkazu rozhodující skutkové okolnosti – pravosti podpisů na výdajových dokladech.
Rozsudek odvolacího soudu není v rozporu s nosnými důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, jelikož není založen na „pravděpodobnostním“ závěru o předání peněz žalobci, nýbrž na tom, že tato okolnost byla prokázána i dalšími v řízení provedenými důkazy; dovolatel přitom dovolací argumentací zpochybňuje hodnocení jednoho z důkazů (pravost podpisů na potvrzeních o převzetí dílčích plateb).
Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu zakotvenou v §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 25. ledna 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu