ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5621.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 5621/2017-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce P. M. , zastoupeného Mgr. Petrem Filippim, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti žalované S. D. , o 1.591.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 93/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č.j. 22 Co 94/2017-60, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 1. 2017, č.j. 8 C 93/2016-49, kterým Okresní soud v Příbrami nepřiznal žalobci osvobození od placení soudních poplatků.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce věrohodně neprokázal své poměry, když v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedl, že je v evidenci úřadu práce, je bez příjmů, přičemž má výdaje za nájemné v měsíční výši 3.000 Kč. Na základě těchto skutečností není zřejmé, z čeho žije, když pouze obecně uvádí, že mu vypomáhá rodina. Pokud žalobce půjčoval tak vysoké částky a přitom nemá trvalý příjem, lze předpokládat, že si ponechal úspory, ze kterých žije. Žalobce navíc poukazuje na to, že žalované dokonce zapůjčil větší finanční částku, než která je předmětem řízení s tím, že jí předal žalované v hotovosti a tudíž není schopen předání těchto dalších finančních prostředků v hotovosti prokázat. Pokud tvrdí, že nyní má z příležitostných brigád příjem asi 7.000 Kč měsíčně a platí nájemné 3.000 Kč měsíčně, pak je nevěrohodné, že by ze zbývající částky 4.000 Kč pokryl své potřeby. Tvrzení žalobce, že půjčil žalované veškeré své úspory a žádné si neponechal, když nemá příjem z trvalého pracovního poměru, je za této situace zcela nevěrohodné. I podle odvolacího soudu tedy nelze žalobci uvěřit, že je nemajetný.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle §237 o.s.ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Soud zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození žalobce od soudních poplatků plně respektoval, neboť zvažoval všechna relevantní hlediska pro osvobození od soudních poplatků a hodnotil je v jejich vzájemné souvislosti. Jak již akcentoval odvolací soud, přiznání osvobození od soudních poplatků je opatřením výjimečným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).
Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor odvolacího soudu, že dovolateli nemůže být přiznáno ani částečné osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř., neboť hodnověrným způsobem neprokázal své majetkové poměry.
Namítá-li žalobce, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť soudy nesprávně vyhodnotily jeho majetkovou situaci, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že právní posouzení založil na nesprávně, resp. neúplně zjištěném skutkovém stavu věci. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o.s.ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Neuvedl-li žalobce žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu