ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5836.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 5836/2017-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Š. S. , zastoupené JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem Praha 3, Biskupcova 1762/78, proti žalovaným 1/ B. P. a 2/ L. P. , zastoupeným JUDr. Ingrid Grebíkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Francouzská 75/4, o určení, že členství žalobkyně ve sdružení trvá, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 550/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2017, č. j. 28 Co 196/2017-183, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Hrdličky, advokáta se sídlem Praha 3, Biskupcova 1762/78.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2017, č. j. 28 Co 196/2017-183, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 2. 2017, č. j. 5 C 550/2014-158, v napadených výrocích II. III. a IV., jimiž bylo určeno, že členství žalobkyně ve sdružení nadále trvá (výrok II.), a bylo rozhodnuto o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jež žalobkyně navrhla odmítnout pro jeho vady.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Žalovaní v dovolání především popisují průběh řízení před soudem prvního stupně a uvádějí své výhrady k jeho postupu v řízení. K přípustnosti dovolání ve vztahu k nastoleným otázkám „jednoznačnosti a adresnosti poučovací povinnosti soudu“ a „prokázání naléhavého právního zájmu při žalobě na určení“, se vymezují jen tak, že se soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by ovšem uvedli, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení těchto otázek odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Dovolání tak v této části neobsahuje náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř., kterou žalovaní včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.) neodstranili; dovolací soud proto nemohl dovolání v tomto rozsahu projednat.
Žalovaní sice ve vztahu k předestřené otázce „náležitostí ukončení činnosti sdružení podnikatelských subjektů“ uvedli, že dovolací soud tuto otázku dosud neřešil (tj. vylíčili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání), avšak dovolání k posouzení předestřené otázky není přípustné. Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je totiž vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. V posuzovaném případě se odvolací soud otázkou náležitostí ukončení činnosti sdružení nezabýval, na jejím řešení tudíž napadené rozhodnutí nespočívá.
Zbylé výtky žalovaných k závěru o přípustnosti dovolání nevedou; žalovaní jejich prostřednictvím namítají vady vyjmenované v §242 odst. 3 větě druhé o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.
Žalovaní sice výslovně v dovolání ohlásili, že jím napadají všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, tedy i nákladové výroky, avšak ve vztahu k nim v dovolání nevylíčili, v čem spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti (§237 o. s. ř.). Dovolání tak i v této části trpí kvalifikovanou vadou, kterou žalovaní včas neodstranili.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrhy na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 24. ledna 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu