ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.6006.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 6006/2017-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně ZEPTER INTERNATIONAL s.r.o. se sídlem v Praze 1, Spálená 112/55, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 395/30a, proti žalované M. K. , zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 116 EC 1039/2010, o 14.130 Kč s příslušenstvím, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2016, č. j. 57 Co 130/2016-200, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 6. 2016, č. j. 57 Co 130/2016-200, potvrdil usnesení ze dne 22. 12. 2015, č. j. 116 EC 1039/2010-170, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl návrh žalované na přerušení řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (blanketní) dovolání datované dnem 18. 8. 2016, v němž současně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů (tuto žádost obšírně zdůvodnila a opatřila potvrzením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce).
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 5. 2017, č. j. 116 EC 1039/2010-256, žádost žalované o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 7. 2017, č. j. 57 Co 305/2017-274, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalované ustanovil zástupcem pro dovolací řízení Mgr. Tomáše Gureckého, advokáta se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, který podáním ze dne 20. 9. 2017 dovolání žalované doplnil.
V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1996 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková dovolacím soudem (již v minulosti) vyřešená právní otázka má být (nyní) posouzena jinak. Jak vyplývá z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), dovolatelka shora uvedenému požadavku nedostála. Formulací, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena a dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“, není přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř. řádně vymezena, neboť žalovaná nespecifikuje, jakou dovolacím soudem dosud neřešenou otázku hmotného nebo procesního práva má vůbec na mysli. Stejně tak neuvádí, jakou právní otázku, kterou dovolací soud již v minulosti podle jejího názoru řešil, má nyní posoudit jinak (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013 ) . Podle obsahu dovolání, jehož podstatu tvoří rekapitulace dosavadního průběhu řízení a kritika procesního postupu soudů, pak nelze ani vyloučit, že žalovaná se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil určitou, jím již v minulosti vyřešenou otázku hmotného nebo procesního práva jinak, nýbrž toho, aby posoudil věc odlišně („jinak“) od odvolacího soudu, což významově neodpovídá žádnému ze čtyř kritérií uvedených v §237 o. s. ř.
Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhoduje, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení ve věci samé končí, a řízení nebylo doposud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu