ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.6111.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 6111/2017-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D. K. , bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Fuchsem, advokátem se sídlem v Praze 7, Osadní 324/12, proti žalovanému R. M. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Terezou Rajchlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Myslíkova 174/23, o 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 304/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. 51 Co 387/2016-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.534 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Terezy Rajchlové, advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, č. j. 27 C 304/2015-45, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 100.000 Kč „spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 16. 5. 2015 do zaplacení,“ a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení 19.602 Kč.
Rozsudkem ze dne 11. 4. 2017, č. j. 51 Co 387/2016-82, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.068 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v právním závěru, podle něhož žalobkyně nemá právo na zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti složit rezervační zálohu, protože žalovaný na základě smluvního ujednání odstoupil od smlouvy o rezervaci; důsledkem odstoupení je zrušení závazku od počátku (§2004 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona č. 460/2016 Sb., dále jen „o. z.“). Jelikož v době odstoupení od smlouvy právo na rezervační zálohu nedospělo, jinak řečeno, lhůta, v níž měl žalovaný zálohu zaplatit, neuplynula, nemůže se uplatnit ustanovení §2005 odst. 2 o. z.
Dovolání, jímž žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou o rezervaci, kterou 24. 2. 2015 uzavřeli na dobu určitou (do 31. 3. 2015) R. V. jako zprostředkovatel, žalobkyně (převodkyně bytové jednotky a spoluvlastnického podílu pozemku) a žalovaný, bylo sjednáno, že žalovaný uzavře „za účasti zprostředkovatele s převodcem smlouvu o budoucí smlouvě o převodu a následně ve lhůtě dle této smlouvy též smlouvu o převodu nebo pokud se smlouva o budoucí smlouvě o převodu neuzavírá, uzavře rovnou smlouvu o převodu.“ Smlouvu účastníci uzavřeli mimo obchodní prostory zprostředkovatele. V článku III. 1 se žalovaný zavázal do deseti dnů od podpisu smlouvy, tj. do 6. 3. 2015, „složit nebo převést“ rezervační zálohu 100.000 Kč na označený bankovní účet zprostředkovatele. Pokud by nesplnil tuto povinnost řádně a včas, vyhradili si žalobkyně a zprostředkovatel právo od smlouvy odstoupit a žalobkyně rovněž právo na smluvní pokutu 100.000 Kč. Podle článku VI. 4 jsou žalobkyně i žalovaný oprávněni do čtrnácti dnů ode dne následujícího po uzavření smlouvy bez uvedení důvodu od ní odstoupit, bude-li uzavřena „mimo prostory obvyklé k podnikání zprostředkovatele.“ O odstoupení musí jednoznačným prohlášením informovat zprostředkovatele. Žalovaný svého práva využil a dne 5. 3. 2015 sjednaným způsobem – s využitím vzorového formuláře – odstoupil od rezervační smlouvy.
Přípustnost dovolání žalobkyně spojila s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Oproti odvolacímu soudu vychází z jiného skutkového stavu (že smlouva byla uzavřena v prostoru obvyklém pro podnikání zprostředkovatele - podnikatele) a prosazuje, že smlouva o rezervaci není smlouvou spotřebitelskou, protože „podnikatel - profesionál vystupuje ve smlouvě jen jako vedlejší účastník.“ Žalovaný tak neměl právo odstoupit od smlouvy podle §1829 odst. 1 o. z.
Dovolatelkou předestřená právní otázka není s to přípustnost dovolání založit, neboť jde o otázku, na níž nebylo napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci založeno. Právo žalovaného odstoupit od smlouvy o rezervaci odvolací soud vyvodil přímo z ujednání stran ve článku VI. 4 (srov. §2001 o. z.); posouzení smlouvy jako spotřebitelské nemá za této situace vliv na oprávnění žalovaného – a ostatně i žalobkyně – od smlouvy bez uvedení důvodu odstoupit.
Nepředložila-li žalobkyně k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 11. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu