ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.68.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 68/2018-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. V. , zastoupeného JUDr. Rostislavem Kipielem, advokátem se sídlem v Praze 2, Kladská 1489/5, proti žalovanému R. F. , zastoupenému Mgr. Michalem Korandou, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1169/51, o 68.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 573/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2017, č.j. 55 Co 50/2017-167, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil rozsudek ze dne 31. 10. 2016, č.j. 9 C 573/2015-122, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 uložil žalovanému zaplatit žalobci 68.000 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a na nákladech řízení 21.029,70 Kč; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že povinnost žalovaného vyplývá ze závazkového právního vztahu založeného smlouvou o půjčce (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz. §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), jejíž neplatnost nezpůsobuje okolnost, že „žalobce netvrdil, kdy měla být půjčka vrácena.“ Sjednání doby, do kdy má dlužník peněžní prostředky vrátit, není podstatnou náležitostí smlouvy; v takovém případě je půjčka splatná na vyžádání věřitele (§563 obč. zák.).
Dovolání, jímž žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalobce 19. 12. 2012 předal žalovanému 150.000 Kč. Žalovaný poté tuto částku poskytl A. L., která vystavila směnku vlastní na řad žalovaného s doložkou „bez protestu“ se splatností 15. 2. 2013. Směnka byla uložena u žalobce. A. L. dluh nesplácela, žalovaný proto – jak sám uvedl – postoupil svoji pohledávku M. S., který ji v rozsahu 82.000 Kč vymohl a peníze předal žalobci.
Námitky žalovaného uplatněné v dovolání nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že žalobce má na vrácení předmětu půjčky právo (§657, §563 obč. zák.). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Odvolací soud rozhodl poté, co zjistil, že účastníci uzavřeli (ústní) smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalobce předal 150.000 Kč žalovanému, který se zavázal – aniž byla dohodnuta doba splnění – peněžní částku vrátit. Prosazuje-li žalovaný oproti tomu, že z provedeného dokazování existence smlouvy a předání peněz nevyplývají, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o.s.ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalovaný domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Žalovaný sice napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. ledna 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu