ECLI:CZ:NS:2018:33.ND.131.2018.1
sp. zn. 33 Nd 131/2018-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. P., zastoupeného JUDr. Pavlem Ryšem, advokátem se sídlem Blansko, Mahenova 13, proti žalované Allianz pojišťovně, a. s. , se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo osoby 471 15 971, o 26.469,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 219/2017, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 219/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhá plnění ve výši 26.469,40 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody.
Obvodní soud pro Prahu 8 předložil Nejvyššímu soudu věc k rozhodnutí o delegaci vhodné ve smyslu §12 odst. 2 a 3 o. s. ř. a svůj návrh odůvodnil tím, že v řízení je uplatněn nárok na pojistné plnění v souvislosti se škodou na zdraví, kterou žalobce utrpěl při dopravní nehodě. Svůj návrh odůvodnil rychlejším a hospodárnějším vyřízením věci, neboť žalobce má bydliště v Ú. u B., jeho právní zástupce má sídlo v Blansku, žalovaná má pobočku v obvodu Okresního soudu v Brno-venkov a žalobce předložil k důkazu znalecký posudek znalkyně se sídlem v Brně, jejíž výslech lze předpokládat.
Žalovaná s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasila. Poukázala na skutečnost, že místem výkonu práce zaměstnanců pověřených k jednání před soudy je v Praze a spor se netýká žádné z jejích organizačních složek. Nadto výslech znalkyně lze provést za použití institutu dožádání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 8) a Okresnímu soudu Brno-venkov, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, které musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do shora citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Důvody pro delegaci vhodnou ve smyslu §12 odst. 2 a 3 o. s. ř. vznesené Obvodním soudem pro Prahu 8 nejsou dostatečné k prolomení výše uvedeného ústavního principu. I s přihlédnutím k negativnímu stanovisku žalované nelze považovat okolnosti, pro něž Obvodní soud pro Prahu 8 navrhl přikázání věci označenému soudu (bydliště žalobce i sídlo jeho právního zástupce v obvodu Okresního soudu Brno-venkov), za natolik závažné, aby navrhovaný postup odůvodnily. Předložená argumentace neobstojí ani ve vztahu ke skutečnosti, že v řízení bude pravděpodobně proveden výslech znalkyně mající sídlo v tomtéž obvodu; je-li k dispozici institut dožádání, nic nebrání tomu, aby k projednávané věci byla znalkyně vyslechnuta prostřednictvím dožádaného soudu (§39, §122 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu Brno-venkov z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu