ECLI:CZ:NS:2018:33.ND.194.2018.1
sp. zn. 33 Nd 194/2018-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně A. Ch. , proti žalovaným 1) H. B. , a 2) K. P. , zastoupeným JUDr. Simonou Corradiniovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Huťská 1383, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 20 C 102/2018, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 20 C 102/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kolíně.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 19. 10. 2017 k Okresnímu soudu v Kolíně žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, které se nacházejí v rozdílných katastrálních územích (P. v obvodu Okresního soudu v Kolíně a R. v obvodu Okresního soudu ve Znojmě). Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 9. 1. 2018 vyloučil návrh žalobkyně na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem v katastrálním území R. k samostatnému projednání.
Usnesení ze dne 13. 2. 2018, č. j. 18 C 23/2018-89, jímž Okresní soud v Kolíně vyslovil svou místní nepříslušnost ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke specifikovaným nemovitostem nacházejícím se v katastrálním území R., Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2018, č. j. 28 Co 76/2018-108, potvrdil.
V podání ze dne 18. 5. 2018 žalobkyně navrhla, aby věc vedená u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 20 C 102/2018 byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Kolíně. Svůj návrh odůvodnila tím, že společné řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví obou skupin nemovitostí se jeví jako nejefektivnější a nejhospodárnější.
Žalovaní s přikázáním věci Okresnímu soudu v Kolíně nesouhlasí. Uvádějí, že žalobkyně podala v žalobě soudu zkreslené informace o stavu a hodnotě nemovitostí a oni budou navrhovat místní šetření, které by měl provést soud, který je místně příslušný a který má znalost o poměrech v dané lokalitě. Přikázání věci Okresnímu soudu v Kolíně by znamenalo prodloužení celkové doby řízení, nebyla by zde tedy splněna podmínka rychlosti a hospodárnosti řízení.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu ve Znojmě) a Okresnímu soudu v Kolíně, jemuž má být věc přikázána z důvodu vhodnosti, dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odst. 2). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3 věta druhá).
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, pro něž žalobkyně navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí. Lze uzavřít, že přikázání věci jinému soudu by nevedlo k rychlejšímu ani k hospodárnějšímu projednání věci; naopak je namístě předpokládat, že by přikázáním věci jinému soudu došlo ke zbytečnému prodloužení řízení. Nutno též přihlédnout k negativnímu stanovisku obou žalovaných.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu