ECLI:CZ:NS:2018:33.ND.198.2018.1
sp. zn. 33 Nd 198/2018-602
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně MaN real s. r. o. se sídlem Jeseník, Otakara Březiny 229/5, identifikační číslo osoby 252 90 550, zastoupené Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem Praha 2, Václavská 316/12, proti žalovaným 1/ WITCOOR s. r. o. se sídlem Brno, Hájecká 12, identifikační číslo osoby 256 82 059, 2/ LERIX, s. r. o. se sídlem Praha 10, Korytná 4, identifikační číslo osoby 267 69 841, zastoupené Evgeniyí Mikryukovou, bytem Dolní Břežany, Lhota 156 a 3/ M - areál Praha, s. r. o. se sídlem Brno, Mečová 358/8, identifikační číslo osoby 272 03 590, zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem Litoměřice, Nerudova 1419/22, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 136/2006, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 136/2006 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
V posuzované věci se žalobkyně žalobou ze dne 3. 7. 2006 domáhá určení vlastnictví k nemovitostem.
Žalovaná M - areál Praha, s. r. o. v podání ze dne 14. 3. 2018 navrhla, aby projednání a rozhodnutí věci bylo přikázáno Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnila přesunem svých podnikatelských aktivit do Brna, kde má i sídlo. Vyhovění jejímu návrhu by přineslo časové i finanční úspory. Připomíná, že spor nevyvolala a že v řízení dosud nebyly učiněny významné kroky, které by jejímu návrhu bránily.
Žalobkyně s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí a považuje jej za účelový s cílem oddálit rozhodnutí ve věci. Podle jejího názoru přesun sídla společnosti není dostatečným důvodem pro odnětí věci zákonnému soudci. Není jí známo, že by žalovaná ad 3/ měla jakékoliv „podnikatelské aktivity“; z účetních závěrek založených ve sbírce listin obchodního rejstříku se podává, že žalovaná ad 3/ žádné nemá podnikatelské aktivity. Poukazuje na to, že, že jednatel a společník žalované ad 3/ Jan Zaorálek, a její zástupce v tomto řízení Mgr. Ladislav Maleček má sídlo v Litoměřicích (Ústecký kraj). Pro návrh na delegaci vhodnou tak nesvědčí ani hledisko hospodárnosti a rychlosti řízení (nový soud by se s případem musel znovu seznámit, a v řízení by tak došlo ke zbytečným průtahům).
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodní soud pro Prahu 7) a Městskému soudu v Brně, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že výlučná místní příslušnost soudu, který má věc projednat (podle §88 písm. b/ o. s. ř. - forum rei sitae ), je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, které musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, pro něž žalovaná ad 3/ navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí. Nejsou dostatečným důvodem k průlomu do ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Lze předpokládat, že by přikázáním věci jinému soudu došlo k zbytečnému prodloužení řízení a časové a finanční úspory by nepřineslo. Nutno též přihlédnout k negativnímu stanovisku žalobkyně.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu