ECLI:CZ:NS:2018:33.ND.60.2018.1
sp. zn. 33 Nd 60/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci oprávněného J. Č. , zastoupeného Mgr. Bc. Ivem Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti povinnému P. K. , o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 109/2018, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 109/2018 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Martin Roubal, Exekutorský úřad Jindřichův Hradec, se sídlem v Jindřichově Hradci, Jarošovská 48, požádal dne 15. 1. 2018 Okresní soud v Břeclavi o pověření k provedení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 198.000 Kč s příslušenstvím.
Usnesením ze dne 23. 1. 2018, č. j. 53 EXE 109/2018-19, Okresní soud v Břeclavi vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že „po marném uplynutí lhůty k podání odvolání bude věc předložena Nejvyššímu soudu“ k určení, který soud ji projedná a rozhodne. Dospěl totiž k závěru, že místní příslušnost soudu nelze určit, neboť povinný, nemá povolen žádný druh pobytu na území České republiky, nebylo zjištěno, že by zde měl majetek, přičemž povinný byl nejdříve ve vazbě a poté od 21. 6. 2011 do 14. 2. 2017 ve věznici. V současnosti se nachází zřejmě na území Slovenské republiky.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§52 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V předmětné věci je vedeno řízení o návrhu na nařízení exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 198.000,- Kč s příslušenstvím. Exekučním titulem je rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 2. 2012, č. j. 1 T 202/2011-2325, jímž bylo povinnému uloženo zaplatit A. Č. 198.000,- Kč a dále usnesení ze dne 2. 1. 2014, č. j. 21 D 1302/2013-26, jímž oprávněný zdědil pohledávku A. Č.
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, pak je, ve spojení s §252 odst. 2 o. s. ř., místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013, vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, platí, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Nejvyšší soud České republiky, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, proto po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 7. 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu