ECLI:CZ:NS:2018:4.PZO.11.2018.1
sp. zn. 4 Pzo 11/2018- 25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 11. 2018 návrh D. Č. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici XY, na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaných Okresním soudem v Třebíči ze dne 10. 12. 2015 pod sp. zn. V 12-2/2015, Okresním soudem v Třebíči ze dne 11. 2. 2016 pod sp. zn. V 12-4/2015, Okresním soudem v Třebíči ze dne 31. 3. 2016 pod sp. zn. V 12-6/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 158/2016, a rozhodl takto:
Podle §314n odst. 1 tr. ř. příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Třebíči ze dne 10. 12. 2015 pod sp. zn. V 12-2/2015, Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 2. 2016 pod sp. zn. V 12-4/2015, Okresního soudu v Třebíči ze dne 31. 3. 2016 pod sp. zn. V 12-6/2015, zákon porušen nebyl .
Odůvodnění:
Dne 30. 8. 2018 byl Nejvyššímu soudu doručen podle §88 odst. 8 tr. ř. návrh D. Č. (dále jen navrhovatele) na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které vydal Okresní soud v Třebíči dne 10. 12. 2015 pod sp. zn. V 12-2/2015, Okresní soud v Třebíči dne 11. 2. 2016 pod sp. zn. V 12-4/2015, Okresní soud v Třebíči dne 31. 3. 2016 pod sp. zn. V 12-6/2015. Odposlech byl povolen ve vztahu k navrhovateli na telefonní účastnické stanice XY (příkaz V 12-2/2015), XY (příkaz V 12-4/2015) a XY a XY (příkaz V 12-6/2015).
V návrhu navrhovatel uvádí, že ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 158/2016 byly povoleny odposlechy jeho osoby. Nezákonnost odposlechu spatřuje v nedostatečném odůvodnění nutnosti provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a v tom, že sledovaného účelu nebylo možno dosáhnout jinak. Dále namítá, že vše je založeno na svědecké výpovědi vězně M. L., bez ověření jeho věrohodnosti. Uvedený svědek byl opakovaně kázeňsky potrestán pro držení OPL a v minulosti byl trestán pro trestný čin křivého obvinění.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 1 NZP 10/2018, nejprve odkázal na obsah podaného návrhu na přezkum zákonnosti příkazů a záznamů telekomunikačního provozu. Následně státní zástupce uvádí, že se s argumentací navrhovatele neztotožňuje. Odkazuje v tomto směru zejména na skutečnost, že obviněný podal dovolání ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 158/2016. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 11 Tdo 961/2018, tak že je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zdůrazňuje, že v citovaném rozhodnutí se Nejvyšší soud podrobně zabýval námitkou nezákonnosti předmětných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž dospěl k závěru, že uvedené příkazy nejsou nezákonné.
Následně státní zástupce vyjadřuje přesvědčení, že vzhledem ke kusé úpravě řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je třeba se zabývat tím, zda podání návrhu navrhovatelem je vůbec přípustné. Nelze totiž přehlédnout, že otázkou zákonností příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se zabýval Nejvyšší soud v rámci podaného dovolání, takže o zákonnosti příkazů bylo již fakticky rozhodnuto. Podle jeho názoru smyslem řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je možnost dosažení přezkoumání zákonnosti tohoto postupu jen v případech, že se osoba uvedená v §88 odst. 8 tr. ř. nemohla přezkumu zákonnosti domoci jiným způsobem. Pokud ovšem zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla předmětem dovolaní a Nejvyšší soud se touto námitkou věcně zabýval, tak podle jeho názoru není podání návrhu na přezkum příkazu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu přípustné. Současně vyjadřuje přesvědčení o subsidiárním charakteru přezkumného řízení.
V závěru podaného vyjádření proto navrhl, aby návrh byl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. per anologiam odmítnut vzhledem k rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 961/2018. Pokud by se Nejvyšší soud s jeho argumentací ohledně nemožnosti podat návrh na přezkumné řízení neztotožnil, navrhl, aby Nejvyšší soud podle §314n odst. 1 tr. ř. vyslovil, že vydáním předmětných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zákon porušen nebyl.
Podle ustanovení §314l tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Osobou uvedenou v §88 odst. 2 tr. ř. se rozumí uživatel telefonní stanice.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou, jehož telefonní účastnické stanice byly odposlouchávané. Současně bylo zjištěno, že návrh byl podán v zákonné lhůtě. Navrhovatel o nařízených odposleších a záznamech telekomunikačního provozu byl prokazatelně informován dne 5. 6. 2018, přičemž návrh byl podán dne 30. 8. 2018, tedy v zákonné lhůtě.
Následně bylo přistoupeno k přezkoumání předloženého spisového materiálu a na jeho podkladě dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům. Podle §88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle §258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky.
Z dikce uvedeného ustanovení je nepochybné, že ve věci byla splněna podmínka, že bylo vedeno řízení o trestném činu, ohledně kterého je možno odposlechy povolit. Z předloženého spisového materiálu, zejména z předložených spisů Okresního soudu v Třebíči sp. zn. V 12-2/2015, sp. zn. V 12-4/2015 a sp. zn. V 12-6/2015 vyplývá, že ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 158/2016 bylo vedeno trestní řízení pro skutky, ve kterých bylo spatřováno spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, takže pro trestný čin s horní hranicí trestní sazby nad 10 let. V dané věci je ovšem třeba poznamenat, že úkony trestního řízení byly zahájeny dne 26. 11. 2015, Policií ČR KŘ ÚO OOK Třebíč pod sp. zn. KRPJ-118163-2/TČ-2015-161071-KRU pro skutek, který se měl stát dne 15. 11. 2015 a ve kterém bylo spatřováno spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. V době, kdy byly vydávány příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo tedy vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje příslušná mezinárodní smlouva, zejména Jednotná úmluva o omamných látkách publikovaná jako vyhláška 47/1965 Sb. Úmluva o psychotropních látkách publikovaná jako vyhláška č. 89/1989 Sb., a Úmluva Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami publikovaná jako vyhláška č. 462/1991 Sb. Takže zákonné podmínky pro povolení příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly v době rozhodování o jejich povolení rovněž splněny.
Současně bylo nezbytné zkoumat, zda byly splněny i další podmínky §88 odst. 1 tr. ř. a podmínky ustanovení §88 odst. 2 tr. ř., které stanoví předpoklady vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho náležitostí. Podle §88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.
Formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.
Lze konstatovat, že v příkazu musí být mimo obecných náležitostí uloženo provedení odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu a podle výslovného znění ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. být uvedena: uživatelská adresa či zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, trestný čin, pro nějž se vede trestní řízení, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce. V odůvodnění pak musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují (včetně doby jeho trvání), dále zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené, odůvodněna musí být i délka doby trvání odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu.
Z předložených spisů Okresního soudu v Třebíči sp. zn. V 12-2/2015, V 12-4/2015 a V 12-6/2015 vyplývá, že v těchto příkazech byly povoleny odposlechy a záznam telekomunikačního provozu účastnických telefonních stanic, jejichž uživatelem byl navrhovatel, což bylo v příkazech výslovně uvedeno. Současně je z obsahu těchto spisů patrno, že návrhy na povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podala státní zástupkyně, která v návrzích odkazuje na probíhající trestní řízení, které bylo vedeno Policií ČR KŘ ÚO OOK Třebíč pod sp. zn. KRPJ-118163-2/TČ-2015-161071-KRU pro skutek, který měl být spáchán dne 15. 11. 2015, kdy tohoto dne mělo dojít k přehození oplocení areálu Věznice Rapotice 2 balíčků obsahujících sedm ks mobilních telefonů, 1 ks SIM karty, 4 ks nabíječek a 19,8 g sušené rostlinné hmoty, kdy tento skutek zakládal podezření ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Státní zástupkyně ve svých návrzích odkazuje na operativní informace, ze kterých vyplývá podezření, že tohoto skutku se dopustil právě navrhovatel spolu s dalšími osobami. Výslovně odkazuje zejména na úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 2. 12. 2015 sepsaný podle §158 odst. 3 tr. ř., ze kterého vyplývají skutečnosti odůvodňující podezření, že skutku se dopustil právě navrhovatel s dalšími osobami. Na základě těchto informací státní zástupkyně dovodila, že ze spáchání předmětného skutku je podezřelý právě navrhovatel, když současně je zřejmé, že skutku se mělo dopustit více pachatelů organizovaně. Ze spisového materiálu je rovněž nepochybné, že úkony trestního řízení byly v předmětné věci zahájeny podle §158 odst. 3 tr. ř. dne 26. 11. 2015.
Je možno konstatovat, že ve shora citovaných příkazech Okresního soudu v Třebíči je uvedena doba povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, když odposlechy byly povoleny na dobu 4 měsíců, tedy doba povolení odposlechů nepřekročila zákonnou lhůtu, když je uváděno, že předmětnou dobu lze považovat za přiměřenou. Zde je třeba uvést, že tento závěr je možno považovat za odpovídající právě vzhledem ke skutečnosti, že na trestné činnosti se podílely nejen osoby ve věznici, ale i mimo věznici, které bylo třeba ztotožnit a objasnit fungování těchto pachatelů z hlediska páchání trestné činnosti. V příkazech bylo také uvedeno, pro jaké konkrétní trestné činy se řízení vede, když ze zvolené právní kvalifikace je nepochybné, že se jednalo o úmyslný trestný čin, pro který lze povolit vzhledem k dikci §88 odst. 1 tr. ř. odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Současně je v těchto příkazech uvedeno, z jakých důvodů je odposlech povolen, tedy, že tímto budou získány významné skutečnosti důležité pro trestní řízení, když na trestné činnosti se podílí více osob a je třeba zjistit všechny osoby podílející se na distribuci drog, včetně dalších informací důležitých pro objasnění a zdokumentování trestné činnosti. Ohledně úvah Okresního soudu v Třebíči zabývajících se předpokladem, že sledovaného účelu nelze dosáhnut jinak, lze podle Nejvyššího soudu připustit, že odůvodnění předmětných příkazů v této části mohlo být důkladněji vyargumentované, kdy ovšem ve vydaných příkazech nechybí zmínka, že využitím jiných prostředků nelze zajistit dostatek důkazního materiálu a že nelze vést prověřování jiným neskrytým způsobem, neboť by došlo k prozrazení a zmaření trestního řízení. V této souvislosti je třeba ještě zdůraznit, že o snaze navrhovatele a dalších osob podílejících se na páchání trestné činnosti zakrýt veškeré stopy po jejím spáchání a znemožnit její případné odhalení svědčí i skutečnost, že ve velmi krátkém časovém období opakovaně měnili účastnická telefonní čísla v rámci vzájemné komunikace, čímž nepochybně sledovali znemožnění odhalení trestné činnosti, kterou páchali. Za takového stavu lze uzavřít, že sledovaného účelu v daném čase nebylo možno skutečně dosáhnout jiným způsobem, který by umožnil dosáhnout účelu sledovaného nařízením odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Zásada přiměřenosti tedy byla v dané věci dodržena.
Lze připustit, že v citovaných příkazech není výslovně uvedeno, že se jednalo o neodkladné úkony. V tomto směru je třeba konstatovat, že je nezbytné vždy posuzovat, zda se z hlediska materiálního skutečně jednalo o neodkladné či neopakovatelné úkony či nikoliv. Jinak vyjádřeno skutečnost, že odůvodnění návrhu státní zástupkyně a rozhodnutí soudce formálně neobsahují pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud ale tato neodkladnost či neopakovatelnost byla ze spisového materiálu, z okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení zřejmá, nemá za následek, že by takové příkazy byly nezákonné a v dalším řízení nepoužitelné (srov. přiměřeně rozhodnutí Pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2221/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2008, sp. zn. I. ÚS 3108/08). Jedná se sice o vadu, která ovšem nedosahuje ústavněprávní roviny, a proto jako taková nemůže být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí. Jde totiž ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu. Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že vzhledem k obsahu předloženého spisového materiálu je zřejmé, že v dané věci se jednalo z hlediska materiálního skutečně o neodkladné úkony, tedy úkony, které nesnesly vzhledem k nebezpečí jejich zmaření z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní řízení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že se jednalo o trestnou činnost probíhající ve specifickém prostředí věznice, kdy tato byla páchána zcela skrytým způsobem, mezi osobami, které mají nepochybně určité sklony k porušování trestního zákona, kdy osoby podílející se na páchání této činnosti právě trestnou činnost organizovaly prostřednictvím komunikace za pomoci mobilních telefonů, takže pokud by se nepodařilo tuto komunikaci zachytit před zahájením trestního stíhání, nebylo by možno tuto jako důkaz v dalším řízení provést.
Současně je možno konstatovat, že v době, kdy byly vydávány příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, byly k dispozici takové podklady, které odůvodňovaly zahájení úkonů trestního řízení. Jedná se zejména o záznam o podaném vysvětlení ze dne 2. 12. 2015, sepsaný podle §158 odst. 6 tr. ř. s M. L., ze kterého vyplývaly takové skutečnosti, které odůvodňovaly zahájení úkonu trestního řízení včetně podezření, že se na páchání předmětné trestné činnosti podílí právě navrhovatel a další osoby (viz č. l. 64 spisu OS Třebíč, sp. zn. 3 T 158/2016). Jinak vyjádřeno, v době rozhodování o povolení odposlechu existovaly takové indicie, které odůvodňovaly zahájení úkonů trestního řízení a podezření, že se trestné činnosti dopouští právě navrhovatel. Pokud by takové skutečnosti nebyly dány, nebyly by splněny podmínky pro vydání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 4 Pzo 5/2017). Námitka obviněného, že M. L. byl soudně trestán a že požívá omamné látky je nepodstatná, když úřední záznam sepsaný s jeho osobou neměl povahu důkazů, sloužil pouze k posouzení toho, zda existuje podezření z páchání určité trestné činnosti a kdo je z jejího spáchání podezřelý. Navíc je třeba podotknout, že i navrhovatel byl v minulosti opakovaně soudně trestán.
Lze tedy konstatovat, že zákonem vymezené předpoklady pro povolení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu byly v přezkoumávané věci splněny.
Na základě výše uvedeného pak Nejvyšší soud rozhodl usnesením podle §314n odst. 1 tr. ř. tak, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu Okresního soudu v Třebíči ze dne 10. 12. 2015 pod sp. zn. V 12-2/2015, Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 2. 2016 pod sp. zn. V 12-4/2015, Okresního soudu v Třebíči ze dne 31. 3. 2016 pod sp. zn. V 12-6/2015, zákon porušen nebyl.
Na závěr ještě považuje Nejvyšší soud za vhodné z pohledu argumentace státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvést, že skutečnost, že navrhovatel uplatnil námitky týkající se zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v rámci podaného dovolání, nebrání podle existující právní úpravy podání návrhu podle §88 odst. 8 tr. ř. navrhovatelem a následném rozhodování Nejvyšším soudem v rámci řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §314l a násl. tr. ř. Je tomu tak proto, že oprávnění podat návrh podle §88 odst. 8 tr. ř. je vázáno toliko na osobu, která byla uživatelem odposlouchávaného telefonního čísla, nikoliv na skutečnost, zda mohla námitky proti zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu uplatnit v rámci jiného řízení (např. dovolání, ale i odvolání).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová