ECLI:CZ:NS:2018:4.PZO.12.2018.1
sp. zn. 4 Pzo 12/2018- 30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2018 návrhy na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazů ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu podané R. K. , nar. XY v XY, bytem XY, v trestní věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 57 T 4/2015 a rozhodl takto:
I. Podle §314n odst. 1 tr. ř. příkazem soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 7. 2013 sp. zn. 43 Nt 2884/2013 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně R. K. nebyl porušen zákon .
II. Podle §314n odst. 1 tr. ř. příkazy soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 5. 2013 sp. zn. 43 Nt 2831/2013 a ze dne 4. 6. 2013 sp. zn. 43 Nt 2845/2013 ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu ohledně R. K. nebyl porušen zákon .
Odůvodnění:
Dne 10. 9. 2018 byl Nejvyššímu soudu doručen písemný návrh R. K. (dále též jen navrhovatel), v němž požaduje přezkoumání zákonnosti příkazů Obvodního soudu pro Prahu 1 k vydání údajů o telekomunikačním provozu ze dne 23. 5. 2013 sp. zn. 43 Nt 2831/2013, ze dne 4. 6. 2013 sp. zn. 43 Nt 2845/2013 a ze dne 4. 7. 2013 sp. zn. 43 Nt 2884/2013 a to pro mobilní telefonní čísla XY a XY. Současně požaduje, aby byla přezkoumána i doba jeho vyrozumění o zjišťování údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, neboť k tomu došlo až dne 7. 9. 2018, tedy až pět let poté, co předmětné úkony byly nařízeny, ačkoli již dříve toto vyrozumění vyžadoval.
Poté, co byly výše uvedené spisy Nejvyššímu soudu zaslány, bylo zjištěno, že příkazy vedené pod sp. zn. 43 Nt 2831/2013 a sp. zn. 43 Nt 2845/2013 se týkaly zjištění údajů o telekomunikačním provozu podle §88a a násl. tr. ř. mobilních telefonních čísel XY a XY a příkaz vedený pod sp. zn. 43 Nt 2884/2013 se týkal odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 a násl. tr. ř. mobilního telefonního čísla XY, která v kritické době užíval R. K.
Nejvyšší soud byl nejprve povinen přezkoumat splnění formálních předpokladů pro zahájení řízení ve smyslu §314 l tr. ř., tedy zda navrhovatel je osobou uvedenou v ustanovení §88 odst. 8 tr. ř., resp. v ustanovení §88a odst. 2 tr. ř., což jinými slovy znamená, že se jedná o osobu odposlouchávanou (§88 odst. 2 tr. ř.), resp. o osobu ohledně níž bylo nařízeno zjišťování údajů o telekomunikačním provozu (§88a odst. 1 tr. ř.) a jíž byla dána příslušným orgánem činným v trestním řízení, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, informace o této skutečnosti s poučením, že je možné ve lhůtě šesti měsíců od dne doručení podat k Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti vydaného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu.
Z předloženého spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 57 T 4/2015 bylo zjištěno, že předmětná informace o tom, že v rámci trestního řízení došlo soudkyněmi Obvodního soudu pro Prahu 1 k vydání příkazů ohledně odposlechu a zjištění údajů o telekomunikačním provozu týkajících se výše označených mobilních telefonních stanic navrhovatele, byla tomuto doručena prostřednictvím datové schránky dne 7. 9. 2018. Dotyčný pak dne 10. 9. 2018 podal u Nejvyššího soudu výše uvedený návrh na přezkoumání zákonnosti vydaných soudních příkazů.
S ohledem na uvedené, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh, neboť byl jednak osobou odposlouchávanou a jednak osobou ohledně níž bylo nařízeno zjišťování údajů o jí uskutečněném telekomunikačním provozu. Současně bylo shledáno, že jeho návrh byl podán v zákonné šestiměsíční lhůtě.
Podle §314 l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Podle §314 l odst. 2 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88a odst. 2 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Vlastní podmínky pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudem jsou upraveny v ustanovení §88 tr. ř., zejména v jeho odst. 1, 2. V ustanovení §88a odst. 1 tr. ř. pak jsou zakotveny podmínky pro vydání příkazu k zjištění údajů telekomunikačního provozu. To jinými slovy znamená, že Nejvyšší soud je v tomto přezkumném řízení sui generis oprávněn zpětně zkoumat, zda pro již dříve vydaný příkaz k odposlechu … atd., resp. příkaz ke zjištění údajů … atd., byly v té době splněny všechny zákonem stanovené podmínky a na základě výsledku tohoto přezkoumání pak vydá rozhodnutí o tom, zda vydaným příkazem byl, nebo nebyl porušen zákon (§314m tr. ř.; §314n tr. ř.).
V souladu s tím Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání vydaných soudních příkazů, když z obsahu spisů Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 2831/2013, sp. zn. 43 Nt 2845/2013, sp. zn. 43 Nt 2884/2013 a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 57 T 4/2015 zjistil následující.
Z předložených spisů vyplývá, že dne 1. 5. 2013 byly policejním orgánem GIBS Praha pod č. j. GI-TC-231-2/2013 podle §158 odst. 3 tr. ř. zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zločinů ohrožení utajované informace podle §317 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jichž se mj. mohl dopustit R. K. tím, že v trestní věci prověřování pracovníků Ředitelství silnic a dálnic ČR, vedeného ÚOKFK SKPV pod č. j. OKFK-210/TČ-2013, poskytl obhájcům obviněných písemnosti s pravou identitou osoby P. K., čímž došlo k vyzrazení pravé totožnosti svědkyně vystupující podle §55 odst. 2 tr. ř. jako utajený svědek pod smyšleným jménem M. S., kdy její pravá identita v té době byla informací vedenou v režimu utajení „VYHRAZENÉ“.
Dne 3. 5. 2013 pak policejní orgán GIBS Praha vypracoval podnět k podání návrhu na vydání příkazu ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle §88a odst. 1 tr. ř., vztahující se k tel. číslům užívaným R. K. XY a XY, kterou adresoval Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze.
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze pak dne 10. 5. 2013 pod č. j. 7 VZN 1533/2013-28 a poté dne 4. 6. 2013 pod č. j. 7 VZN 1519/2013-43 společně se spisem GIBS č. j. GI-TC-231/2013 podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 návrhy na vydání příkazů podle §88a tr. ř. ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, nejprve vztahující se k tel. číslu XY a poté k tel. číslu XY, v obou případech uživatele R. K., a to shodně za období od 1. 1. 2013 do okamžiku vydání příkazu. V odůvodnění obou těchto návrhů je poukázáno na okolnost, že byly policejním orgánem GIBS zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinů podle §329 odst. 1, 2 písm. c) a podle §317 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jichž se měl dopustit dosud neustanovený pracovník PČR SKPV ÚOKFK Praha a to jednáním popsaným v těchto návrzích. Vzhledem k tomu, že v dané fázi řízení vyvstala potřeba zjistit provozní a lokalizační údaje uvedených telefonních čísel, tj. zjistit údaje, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství a na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat, trestní řízení je vedeno pro úmyslné trestné činy s horní hranicí trestu odnětí svobody výrazně přesahující požadovanou hranici tří let (§88a odst. 1 tr. ř.), přičemž takové údaje nelze zjistit jiným způsobem a tyto budou sloužit k objasnění a zadokumentování zejména okolností vzájemných kontaktů pracovníků policie mezi sebou navzájem a rovněž s dalšími osobami, které se účastní konkrétního trestního řízení, byly tyto návrhy podány, jelikož zájem na ochraně základních celospolečenských hodnot zde převyšuje zájem na ochraně ústavně zakotveného práva jednotlivce na ochranu soukromí.
Podle §88a odst. 1 tr. ř. je-li třeba pro účely trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky, dále pro zde vyjmenované trestné činy nebo pro úmyslný trestný čin k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené, nařídí v řízení před soudem jejich vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí jejich vydání státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu soudce na návrh státního zástupce. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být vydán písemně a odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. Vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, je-li známa.
Z výše citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že na institut příkazu ke zjištění údajů telekomunikačního provozu podle §88a tr. ř. jsou kladeny menší nároky než na institut příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 tr. ř., ale i při tomto méně intenzivním zásahu do práva na ochranu telekomunikačního tajemství je zcela nezbytné, aby orgány činné v přípravném řízení ale i orgány soudní respektovaly v něm vymezené požadavky. Pokud jde o zahájení, resp. vedení úkonů trestního řízení pro trestný čin, jež užití tohoto institutu podle §88a odst. 1 tr. ř. připouští, nelze než opakovat, že v tomto ohledu byl postup policejního orgánu GIBS bez zjevných nedostatků. Zahájení řízení ohledně podezření, že došlo ke spáchání trestných činů zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku s trestní sazbou od tří roků do deseti let odnětí svobody a ohrožení utajované informace podle §317 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, kde je trestní sazba od dvou do osmi let odnětí svobody, bezpochyby umožňovalo podání návrhu na vydání příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu.
Příslušné příkazy ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu podle §88a odst. 1 tr. ř. byly následně soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 1 vydány ve dnech 23. 5. 2013 pod sp. zn. 43 Nt 2831/2013 a 4. 6. 2013 pod sp. zn. 43 Nt 2845/2013. Každý jeden z uvedených příkazů v sobě zahrnuje jedno státním zástupcem navrhované telefonní účastnické číslo týkající se K., přičemž stanoví i dobu, za kterou mají být požadované údaje poskytnuty. U prvého z nich to je od 1. 1. 2013 do 23. 5. 2013 a u druhého pak od 1. 1. 2013 do 4. 6. 2013. V odůvodněních obou těchto příkazů jsou obsaženy a konstatovány poznatky vyplývající ze spisu policejního orgánu GIBS Praha, resp. z návrhu státního zástupce, vyjadřující podezření ze spáchání jednání, kterým mj. došlo k porušení ustanovení §45 odst. 1 písm. a) a §46 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ale zejména k možnému naplnění zákonných znaků dvou zločinů (již výše konstatovaných). Je zde uvedena i nezbytnost zjištění chronologie kontaktů mezi jednotlivými osobami, které v dané kauze vystupují, jakož i příslušných provozních a lokalizačních údajů daného jednotlivého telefonního čísla (obsaženého v tom kterém příkazu). Je zde zmíněno i to, že vzhledem k povaze prověřovaného jednání, nelze v této fázi trestního řízení takové informace získat jiným způsobem, aniž by byl zmařen účel trestního řízení. Soudkyně zde pak označuje za důvodný zásah do ústavně zaručeného práva jednotlivce na ochranu soukromí, neboť to vyžaduje zájem na ochraně společnosti. Vyslovuje závěr, že zákonné podmínky ustanovení §88a odst. 1 tr. ř. jsou v daném případě naplněny, a povolený úkon povede k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení.
Vzhledem k výše uvedenému nelze než konstatovat, že veškeré zákonné předpoklady i povinné údaje pro vydání příkazu (příkazů) ke zjištění údajů telekomunikačního provozu podle §88a odst. 1 tr. ř., jsou v těchto obsaženy. Kromě konstatování, že trestní řízení bylo zahájeno pro podezření ze spáchání trestných činů, které vydání takového příkazu obecně umožňuje, jsou v něm uvedeny i potřebné skutkové okolnosti, kvůli nimž bylo k tomuto úkonu přistoupeno. Zároveň pak i to, že požadované údaje o již uskutečněném telekomunikačním provozu, které nelze jiným způsobem zjistit, napomohou k objasnění věci. To jinými slovy znamená, že napomohou k potvrzení nebo naopak k vyvrácení, že se jednání naplňující zákonné znaky předmětných trestných činů případně dopustil podezřelý K. V příkazech je taktéž uvedeno číslo telefonní stanice (zařízení), a jméno uživatele, ohledně nějž je přípustné telekomunikační údaje zjišťovat a policejnímu orgánu poskytnout. Není zde sice zdůvodněna doba, za kterou mají být tyto údaje zjištěny a policejnímu orgánu předány, ale je nutné zdůraznit, že trestní řád v ustanovení §88a žádnou takovou lhůtu nestanoví a tudíž ani není možné trvat na jejím zdůvodnění. V těchto případech se totiž obvykle vychází z doby šesti měsíců od vydání příkazu zpětně. Je tomu tak proto, že zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve svém ustanovení §97 odst. 3 stanoví právě šestiměsíční dobu, jako dobu, po kterou jsou právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť… atd. povinny uchovávat zde specifikované provozní a lokalizační údaje. V obou příkazech ale absentuje prohlášení povolovaného úkonu za úkon neodkladný nebo neopakovatelný. Tento nedostatek však není možné pokládat za natolik závažné pochybení, kvůli němuž by bylo nutné vydané příkazy označit za nezákonné. Tím spíše pak, že z věcného hlediska požadované údaje měly neodkladnou povahu a kvůli běhu času je s ohledem na výše uvedené bylo možné označit i za neopakovatelné. Zároveň evidentně směřovaly k dosažení účelu sledovaného zákonem.
Nejvyšší soud proto uzavírá, že oba příkazy soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, jimiž bylo povoleno zjištění údajů o telekomunikačním provozu u dvou telefonních čísel účastníka R. K., shledal za vydané v souladu s podmínkami a požadavky vyplývajícími z ustanovení §88a odst. 1 tr. ř. a zároveň nezjistil žádné natolik závažné pochybení, aby zákonnost vydaných soudních příkazů musela být zpochybněna.
Dne 14. 6. 2013 došlo ze strany policejního orgánu GIBS Praha k rozšíření zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. a to i ohledně osoby R. K. ve věci podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tím, že v trestní věci vyšetřování pracovníků Ředitelství silnic a dálnic ČR, vedeného ÚOKFK SKPV pod č. j. OKFK-210/TČ-2013, do spisu byly účelově opatřovány a zakládány takové důkazy a informace a činily takové nestandardní kroky, které byly způsobilé ovlivnit objektivitu tohoto trestního řízení.
Z předloženého procesního spisu Městského soudu v Praze lze dále zjistit, že dne 3. 7. 2013 byl policejním orgánem GIBS podán Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze podnět k návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonního čísla XY uživatele R. K. a to za období od 5. 7. 2013 do 5. 1. 2014. V odůvodnění podnětu jsou obsaženy skutečnosti vyplývající z policejního spisu, které již byly zmíněny výše v tomto usnesení Nejvyššího soudu a dále se zde uvádí, že jmenovaný podezřelý policista je v kontaktu s jedním z obhájců obviněných v kauze č. j. OKFK-210/TČ-2011, se kterým i nadále konzultuje kroky policejního orgánu, který v současné době kauzu ŘSD vyšetřuje a o kterých je obhájce vyrozumíván. Obhájci (který je zde jmenován) poskytuje rady, jak i nadále negativním způsobem napadat prováděné trestní řízení a komunikuje s ním prostřednictvím uvedeného telefonního čísla. Dále se zde zdůrazňuje nezbytnost zdokumentovat případné protiprávní jednání podezřelého též cestou odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu této telefonní stanice, tedy prostřednictvím úkonu podle §88 odst. 1 tr. ř., pro nějž policejní orgán spatřuje splněné všechny zákonné předpoklady.
Následujícího dne byl státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. V 3-42/2013-7 VZN 1533/2013 u Obvodního soudu pro Prahu 1 podán podle §88 odst. 2 tr. ř. návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a to tel. účast. stanice č. XY uživatele R. K., a to na dobu čtyř měsíců od dne vydání příkazu. V odůvodnění návrhu se uvádí, že policejním orgánem GIBS Praha byly zahájeny úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. pro důvodné podezření ze spáchání zločinů podle §317 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a podle §329 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jichž se měl dopustit R. K. v pozici policejního orgánu PČR SKPV ÚOKFK Praha tím, že v přidělené trestní věci prověřování pracovníků Ředitelství silnic a dálnic ČR, vedené pod č. j. OKFK-210/TČ-2013 účelově opatřoval a zakládal do vyšetřovacího spisu důkazy a informace způsobilé negativně ovlivnit hodnocení objektivity vedeného trestního řízení ze strany obhajoby a tím zmařit účel trestního řízení a dále vyzradil pravou totožnost svědkyně vystupující v tomto řízení za podmínek podle §55 odst. 2 tr. ř. jako utajený svědek. Tímto jednal též v rozporu se svými povinnostmi uvedenými v zákoně č. 361/2003 Sb.
V návrhu se dále ve stručnosti uvádí, že vyhodnocením údajů získaných na základě soudem vydaného příkazu podle §88a odst. 1 tr. ř. na předmětné tel. číslo užívané podezřelým bylo zjištěno, že K. byl v úzkém kontaktu s obhájci obviněných ve výše uvedené vyšetřované věci a to prostřednictvím tohoto svého soukromého telefonního čísla XY a to v době od 15. 4. 2013, čili od vyzrazení pravé totožnosti utajené svědkyně vystupující pod jménem M. S. K tomu došlo prostřednictvím úředního záznamu z 9. 4. 2013, který pravděpodobně do spisu založil K. Kontakt s obhájci probíhal formou SMS zpráv a telefonátů až do 2. 5. 2013. Jmenovaný mimořádně nadstandardně komunikuje zejména s obhájcem jednoho z obviněných v kauze ŘSD, kde byl původně zpracovatelem. S ohledem na další důkazy, jimiž jsou zejména výpovědi dalších pracovníků PČR SKPV ÚOKFK Praha, je dáno podezření, že K. bez objektivních důvodů komunikuje prostředky elektronické komunikace s jedním z obhájců, čímž může docházet k maření průběhu trestního řízení v uvedené kauze, případně řízení vedeného t. č. policejním orgánem GIBS.
Státní zástupce poté argumentuje, že v současné fázi řízení vyvstala potřeba skrytým způsobem dokumentovat obsah telefonických hovorů K. uskutečňovaných prostřednictvím jeho soukromého tel. čísla a to způsobem předpokládaným v §88 odst. 1 tr. ř. Lze totiž předpokládat, že telefonickými hovory budou sděleny takové skutečnosti, které umožní získat důležité informace vedoucí k objasnění věci či k odhalení dalších případných účastníků na šetřené trestné činnosti. Jiný způsob prověřování nepřichází do úvahy, neboť tím by mohlo dojít ke zmaření účelu trestního řízení. Poukazuje na specifikaci trestných činů, pro něž se trestní řízení vede, přičemž zločin zneužití pravomoci úřední osoby je i konkrétně vyjmenován v ustanovení §88 odst. 1 tr. ř., tudíž je splněna i tato formální podmínka pro povolení tohoto operativně pátracího prostředku. Je toho názoru, že je splněna i podmínka neopakovatelnosti a neodkladnosti takového úkonu, která plyne z jeho samotné povahy, neboť jej nelze odložit až na dobu po zahájení trestního stíhání, a to pro nebezpečí ztráty důkazu.
S ohledem na uvedené pokládá učiněný návrh za splňující podmínky a ústavně právní limity pro rozhodnutí o prolomení ústavně chráněného práva na soukromí, jak jsou uvedeny v rozhodnutích Ústavního soudu a tento je tak plně odůvodněn.
Dne 4. 7. 2013 pod sp. zn. 43 Nt 2884/2013 byl soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 1 vydán podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a to telefonního čísla XY uživatele R. K. na to dobu čtyř měsíců od 4. 7. 2013 do 4. 11. 2013.
V odůvodnění se nejprve uvádějí skutkové okolnosti vyplývající z návrhu státního zástupce, jakož i z písemných materiálů obsažených ve spise GIBS Praha včetně okolnosti, že ve věci byly zahájeny a jsou nadále vedeny úkony trestního řízení. Soudkyně též konstatuje konkrétní znění ustanovení zákonných předpisů, s nimiž popsané jednání podezřelého K. koliduje. Dále je zdůrazňována potřeba dokumentovat skrytým způsobem obsahy telefonických hovorů podezřelého, které uskutečňuje prostřednictvím svého soukromého telefonního čísla, neboť lze předpokládat, že jejich prostřednictvím budou sděleny skutečnosti, které umožní získat důležité informace vedoucí k objasnění věci, případně též odhalení dalších na trestné činnosti zúčastněných osob. Je zde i zmíněno, že jiný způsob prověřování uvedené trestné činnosti není možný, a v opačném případě by hrozilo zmaření účelu trestního řízení, jak je vymezen v ustanovení §1 odst. 1 tr. ř. Poukázáno je též na splnění formální podmínky k postupu podle §88 odst. 1 tr. ř. spočívající v tom, že trestní řízení je vedeno pro některý z trestných činů v něm uvedených, v této věci jde konkrétně o zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jenž je v uvedeném ustanovení trestního řádu výslovně uveden. Současně je podle soudkyně splněna i podmínka neodkladnosti a neopakovatelnosti navrhovaného úkonu, přičemž se ztotožňuje s argumentací použitou v návrhu státního zástupce. Souhlasí i s konstatováním o splnění podmínek pro prolomení ústavně chráněného práva na soukromí vymezeného rozhodnutími Ústavního soudu v daném případě. Na základě předloženého spisového materiálu pak soudkyně obvodního soudu dospěla k závěru, že návrh je důvodný a vedoucí k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení.
Podle §88 odst. 1 věty prvé tr. ř., je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, a na zde expresis verbis vyjmenované trestné činy, mj. zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku, nebo pro jiný úmyslný trestný čin k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.
Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než 4 měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.
Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že pokud navrhovatel byl podezřelým ze spáchání výše uvedených zločinů podle §329 odst. 1, 2 písm. c) a podle §317 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a také proto byly policejním orgánem GIBS zahájeny úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., obecně bylo možné v takové věci ze strany státního zástupce podat návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a soudce byl při splnění všech ostatních zákonných podmínek podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. povinen rozhodnout o vydání takového příkazu.
S ohledem na výše uvedené je zároveň možno konstatovat, že veškeré podstatné předpoklady pro povolení odposlechu jsou v příkazu soudkyně obvodního soudu obsaženy. Kromě konstatování, že úkony trestního řízení byly zahájeny pro podezření ze spáchání výše uvedených trestných činů, jsou v něm uvedeny i skutkové okolnosti, kvůli nimž bylo k tomuto úkonu přistoupeno. Zároveň pak i to, že jiným způsobem nelze prověřit a tudíž potvrdit ani vyvrátit, zda k jednání naplňujícímu zákonné znaky předmětných trestných činů skutečně došlo, případně zda k obdobnému jednání dochází i nadále. Pokud jde o další podrobnosti, tak ve vydaném příkazu nechybí zmínka ohledně předpokladu, že odposlechem mohou být získány významné skutečnosti pro trestní řízení, zejména jde o zjištění, resp. potvrzení vzájemných kontaktů podezřelého a dalších osob. Je v něm též konstatováno, že s ohledem k charakteru věci sledovaného účelu nelze dosáhnout jinými důkazními prostředky. Taktéž ostatní elementární skutečnosti, které podle §88 odst. 2 tr. ř. mají v odůvodnění příkazu k odposlechu být obsaženy, v něm uvedeny jsou. V příkazu k odposlechu je taktéž uvedeno číslo telefonní stanice (zařízení), jejímž uživatelem je K., a které je tak přípustné odposlouchávat a pořizovat z něj záznam telekomunikačního provozu. V odůvodnění příkazu nechybí ani prohlášení povolovaného úkonu za úkon neodkladný, resp. neopakovatelný, i vysvětlení, proč bez něj nelze účelu sledovaného zákonem účinně dosáhnout. Pokud jde o dobu, na kterou byl odposlech a záznam telekom. provozu povolen, tato nepřesáhla maximální jednorázovou zákonem přípustnou dobu čtyř měsíců. Je sice pravdou, že soudkyně neodůvodnila proč dobu povolovaného odposlechu a záznamu telekom. provozu stanovila hned na její maximálně přípustnou dobu, ale lze konstatovat, že v daném případě s ohledem na jeho určitou specifičnost bylo využití této nejdelší čtyřměsíční doby zcela důvodné, a proto tento formální nedostatek lze označit za nepodstatný, nemající na celkovou odůvodněnost vydaného příkazu jakýkoli vliv. Celkově je tak třeba tento přezkoumávaný příkaz soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu označit za vydaný v mezích zákona.
V této souvislosti nelze nezmínit, že přezkumná činnost Nejvyššího soudu, z pochopitelných důvodů, nemůže zahrnovat hodnocení skutečností, které vyšly najevo až následně během dalšího průběhu trestního řízení, např. v rámci dokazování v řízení před soudem a tím méně i výsledného meritorního rozhodnutí soudů v této věci. Trestní řád ve svém ustanovení §88 odst. 7 předpokládá i situaci, že uskutečněným odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu nebudou zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení, což ale zároveň automaticky neznamená, že v takovém případě vydaný příkaz k odposlechu byl nezákonný. Je třeba si uvědomit, že na počátku každého přípravného řízení je prokázaných skutečností minimum a k jejich prověření obvyklé vyšetřovací metody, jako jsou výslechy osob, ohledání místa činu, domovní prohlídky, či prohlídky jiných prostor a pozemků, sledování osob a věcí apod., vždy nepostačují a bez včasného zaznamenání případné usvědčující telefonické komunikace podezřelých osob by mohlo dojít k nenávratnému zmaření účelu trestního řízení. To lze do jisté míry prohlásit i ohledně věci, v níž se podezřelou (a posléze obviněnou) osobou stal navrhovatel.
Pokud navrhovatel dále vyjadřuje podiv nad tím, že mu byla písemná informace o tom, že byly ohledně jeho osoby, resp. jím užívaného telefonního zařízení, vydány soudní příkazy k odposlechu a záznamu telekom. provozu … atd. až po pěti letech od jejich vydání, tak jej lze odkázat na znění ustanovení §88 odst. 8 a §88a odst. 2 tr. ř. Z nich shodně vyplývá, že předmětná informace se dotčené osobě zasílá až po pravomocném skončení věci. V tomto případě k pravomocnému skončení věci v rámci trestního stíhání navrhovatele došlo vydáním usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2018 sp. zn. 2 To 48/2018, kterým byla zamítnuta stížnost státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, podaná proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018 sp. zn. 57 T 4/2015, jímž byla věc R. K. postoupena jinému orgánu, jelikož se nejedná o trestný čin, ale mohlo by se jednat o přestupek. Takže pokud byla navrhovateli předmětná informace zaslána datovou schránkou dne 29. 8. 2018 a on ji převzal dne 7. 9. 2018, nelze prohlásit, že by se jednalo o lhůtu nepřiměřenou. Je třeba si uvědomit, že informaci v daném případě dotčené osobě v souladu se zákonem podávala předsedkyně senátu soudu prvního stupně, ale ta tak mohla učinit teprve poté, kdy tomuto soudu byl spisový materiál vrácen od soudu druhého stupně po učiněném rozhodnutí a jeho písemného vyhotovení, což není otázka dnů, ale spíše týdnů.
Jestli snad měl navrhovatel v dané souvislosti na mysli, že mu tzv. informační dopis o uskutečněném odposlechu či zjišťování údajů o telekomunikačním provozu měl být zaslán již po nabytí právní moci v pořadí prvního meritorního rozhodnutí soudů, jimiž byl podané obžaloby zproštěn, bylo by mu z přísně formálního hlediska možné dát za pravdu, jelikož jak ustanovení §88 odst. 8 tr. ř., tak ustanovení §88a odst. 2 tr. ř. ukládá předsedovi senátu soudu prvního stupně takovou informaci dotčené osobě podat bezodkladně po pravomocném skončení věci. V konkrétním případě tato informace ale obviněnému v tomto procesním stadiu zaslána nebyla a to evidentně z důvodu podaného dovolání proti meritornímu rozhodnutí ze strany nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného. Ve stávající právní úpravě absentuje vymezení interakce mezi dovolacím řízením a řízením o přezkumu zákonnosti příkazu k odposlechu … atd. či příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Není tedy zřejmé, které z těchto řízení, která se obě konají u Nejvyššího soudu, má přednost. Při užití pouhého jazykového výkladu by se jevilo, že přednost má řízení, v jehož rámci je přezkoumávána zákonnost vydaných příkazů. Naproti tomu z logiky věci, kdy v důsledku podaného dovolání může být již pravomocné meritorní rozhodnutí v dovolacím řízení zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí dává v úvahu postup, kdy informační dopis by měl být dotčené osobě zaslán až poté, kdy je věc pravomocně skončena způsobem, že žádný oprávněný subjekt již ve věci podat dovolání nemůže, tedy např. po marném uplynutí dovolací lhůty nebo po konečném rozhodnutí dovolacího soudu. Taktéž délka obou lhůt je zásadně rozdílná. Dovolací lhůta je dvouměsíční a počítá se od doručení rozhodnutí soudu druhého stupně oprávněné osobě. Lhůta k podání návrhu na přezkoumání zákonnosti zmíněných příkazů je šestiměsíční a počítá se od doručení informačního dopisu dotčené osobě. Čili je jednoznačně delší a umožňuje dotčené osobě podat návrh na zahájení řízení o zákonnosti vydaného příkazu či příkazů až poté, kdy dovolací řízení může již probíhat anebo může být i skončeno. V daném ohledu je každopádně současná právní úprava nepřehledná.
I kdyby se ale Nejvyšší soud přiklonil ke stanovisku, že informační dopis měl být obviněnému předsedkyní senátu soudu prvního stupně zaslán již po nabytí právní moci v pořadí prvního soudního rozhodnutí v meritu věci, což učiněno nebylo a jednalo by se tak o pochybení v procesním postupu soudu, tak by ale zároveň musel i konstatovat, že takové pochybení nemělo žádný vliv na zákonnost již dříve vydaného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo příkazů ke zjištění údajů telekomunikačního provozu.
Závěrem proto Nejvyšší soud a to vzhledem ke všem výše uvedeným zjištěním a poznatkům konstatoval, že přezkoumávané příkazy vydané soudkyněmi Obvodního soudu pro Prahu 1 ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu (výrok ad I.) a k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (výrok ad II.) byly vydány a provedeny v souladu se zákonem, což ve smyslu §314n odst. 1 tr. ř. v obou výrocích tohoto usnesení deklaroval.
Poučení: Proti žádnému výroku tohoto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu