ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1236.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 1236/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný D. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 31 To 503/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 28 T 104/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 10. 2016, sp. zn. 28 T 104/2016, byl obviněný D. Š. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem popsaným pod bodem 1. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Týmž rozsudkem byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil skutkem popsaným pod bodem 2. ve výroku o vině v uvedeném rozsudku.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost, aby nahradil poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 12 261 Kč.
3. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Liberci podal obviněný odvolání, a to proti všem výrokům napadeného rozsudku. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 31 To 503/2017, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný D. Š. podal prostřednictvím svého obhájce proti zmíněnému usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a jímž ho napadl v celém rozsahu.
5. Podle názoru obviněného soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy, v návaznosti na to pak nesprávně posoudily skutky popsané v obžalobě pod bodem 1. výroku o vině jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a pod bodem 2. výroku o vině jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný zde vytkl, že jeho vina nebyla v trestním řízení prokázána bez pochybností, na které opakovaně poukazoval, přesto nebyly v řízení před soudy obou stupňů odstraněny.
6. Pokud jde o skutek pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, podle obviněného zde soud vycházel pouze z výpovědi poškozené K. Z., přičemž žádný další důkaz kromě výpovědi obviněného nebyl proveden. Obviněný poukázal na konzistentnost své výpovědi a naopak na rozpory ve výpovědi poškozené. Obviněný nepovažuje hodnocení výpovědi poškozené za dostatečně důkladné a pečlivé v kontextu s dalšími zjištěnými skutečnostmi, tak jak to vyžaduje konstantní a ustálená judikatura, přičemž obviněný odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 520/16 a IV. ÚS 37/03.
7. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obviněný poukázal na rozpory ve výpovědích všech účastníků. Podle obviněného je jedinou objektivně prokázanou skutečností zranění poškozeného R. W., avšak u toho nebylo bez pochybností prokázáno, v jaké části děje, jakou osobou a jakým mechanismem bylo uvedené zranění způsobeno. Jak dále obviněný zdůraznil, soudy nižších stupňů se nevypořádaly s jeho námitkou týkající se toho, že jednal v nutné obraně podle §29 tr. zákoníku, a s ohledem na existující rozpory ve výpovědích nebyl respektován princip presumpce neviny. Podle přesvědčení obviněného v důsledku nesprávného hodnocení důkazů bylo rozhodnuto o jeho vině, přestože přetrvávaly pochybnosti o tom, zda se dopustil jednání uvedených v rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud pak neodstranil tyto vady, čímž údajně nesplnil důsledně svou přezkumnou povinnost.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 31 To 503/2017, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 10. 2016, sp. zn. 28 T 104/2016, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Liberci.
9. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného se k němu nebude věcně vyjadřovat.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
11. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný D. Š. opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. První z nich je podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán v případě, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
12. K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
13. Obviněný D. Š. však ve svém dovolání nevytkl soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měly být posouzeny jím spáchané skutky, ani nijak nekonkretizoval, které zákonné znaky zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a přečinů ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Jak ostatně i sám obviněný zdůraznil, podle jeho názoru mělo dojít k nesprávnému zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů. Obsahem dovolání obviněného jsou námitky, v nichž vyslovil nesouhlas s tím, jak soud prvního stupně hodnotil důkazy, jak postupoval
při dokazování a v jakém rozsahu provedl dokazování. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutků, které jsou obsaženy pod body 1. a 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, jak o tom svědčí i skutečnost, že obviněný v této souvislosti neodkázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno. Přitom obviněný ve svém dovolání opětovně uvádí argumenty, které uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení. Ty byly součástí jeho obhajoby v hlavním líčení (viz obsah závěrečné řeči na č. l. 284 a 285 trestního spisu) i obsahem jeho odvolací argumentace v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2017, přičemž odvolací soud je posoudil a náležitě a velmi podrobně se s nimi vypořádal (viz s. 4 až 8 jeho usnesení). Zároveň obviněný v podstatě požaduje, aby Nejvyšší soud dal soudům nižších stupňů pokyny, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají po takovém hodnocení důkazů dospět. To je ovšem v rozporu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě jen některých procesních a hmotně právních vad výslovně uvedených v §256b odst. 1 tr. řádu, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně nebo k přezkoumávání jimi provedeného dokazování a hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
14. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný, znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje právo hmotné, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Vzhledem k tomu nemůže obstát ani tvrzení obviněného, podle něhož soud prvního stupně pochybil, když ve vztahu ke skutku obsaženému pod bodem 1. ve výroku o vině v jeho rozsudku založil své závěry na výpovědi poškozené K. Z., byť podle názoru obviněného tato výpověď byla v rozporu s jeho výpovědí a kromě těchto výpovědí nebyl ve věci proveden žádný další důkaz, z něhož by bylo možno objektivně zjistit skutkový stav. Podle obviněného tak došlo k porušení principu presumpce neviny. Taková argumentace se ovšem vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž řešení je podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale jen zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením jimi provedených důkazů. Navíc soudy ve svých rozhodnutích náležitě vyložily, na jakých důkazech založily svá rozhodnutí, jakým způsobem je hodnotily, proč je takto hodnotily a z jakých skutkových závěrů vycházely při právním posouzení.
15. Totéž platí ohledně skutku pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, kde sice obviněný dovozuje, že jednal za podmínek nutné obrany ve smyslu §29 odst. 1 tr. zákoníku, která by vylučovala protiprávnost jeho činu, přitom však vychází ze zcela odlišných skutkových zjištění, než jaká byla podkladem rozhodnutí soudů nižších stupňů.
16. Nejvyšší soud dále nad rámec uplatněného dovolacího důvodu zdůrazňuje, že je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněného to pak znamená, že pro Nejvyšší soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil obou skutků tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž jimi naplnil všechny zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Soudy nižších stupňů při respektování zásad ústnosti (§2 odst. 11 tr. řádu) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. řádu) a za dodržení zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu) dospěly ke skutkovému stavu, jehož správnost nemůže Nejvyšší soud bez dalšího zpochybňovat. Právní úprava způsobu rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání totiž předpokládá, že v tomto řízení se nebude provádět dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to ve značně omezeném rozsahu a se zaměřením výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o dovolání (viz §265r odst. 7 tr. řádu). Proto Nejvyšší soud nemůže být oprávněn pouze na podkladě spisu a bez možnosti, aby sám zopakoval provedené důkazy za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení učiněná soudy nižších stupňů. Navíc je nepřípustné, aby Nejvyšší soud jen na podkladě spisu dával pokyny soudům nižšího stupně, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají dospět po takovém hodnocení důkazů. To ostatně není oprávněn činit ani odvolací soud, jak již bylo v minulosti opakovaně judikováno (např. v rozhodnutích pod č. 36/1968, č. 57/1984, č. 53/1992-I. a č. 20/1997 Sb. rozh. tr.), tím spíše to nepřísluší Nejvyššímu soudu, který rozhoduje o dovolání jako mimořádném opravném prostředku, jež je určeno k nápravě zákonem vymezených procesních a hmotně právních vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé.
c) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu
17. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci,
a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. V nyní posuzované věci však bylo odvolání obviněného D. Š. v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí tohoto odvolání, neboť ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí soudu druhého stupně tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v jeho přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohl být naplněn ani zmíněný dovolací důvod v jeho první alternativě.
18. Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný se ve svém dovolání domáhal existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž shledal, že námitky obviněného mu neodpovídají.
IV. Závěrečné shrnutí
19. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný D. Š. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Navíc shodnými námitkami obviněného, jaké uplatnil ve svém dovolání, se již zabývaly a náležitě se s nimi vypořádaly soudy nižších stupňů v podrobném odůvodnění svých rozhodnutí.
20. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu