ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1395.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 1395/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 7 To 10/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 70/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 1 T 70/2017, byl obviněný J. T. uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
2. Za tento trestný čin a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 16 T 11/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 12 To 74/2017, byl obviněný odsouzen podle §358 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 16 T 11/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 12 To 74/2017, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
3. Proti shora zmíněnému rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou podal obviněný odvolání, a to proti všem jeho výrokům. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 7 To 10/2018, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný J. T. podal proti posledně citovanému rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
III. Posouzení splnění zákonných podmínek pro podání dovolání
5. Nejvyšší soud jako dovolací soud (§265c tr. řádu) nejdříve zkoumal, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro podání dovolání a pro jeho projednání podle §265a až §265f tr. řádu, a shledal, že tomu tak není.
6. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon připouští podání dovolání (§265a odst. 1 tr. řádu). Podle §265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává
u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. řádu platí, že pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží dovolací lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. řádu je lhůta k podání dovolání zachována mimo jiné také tehdy, je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 4 tr. řádu navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
7. Jak zjistil Nejvyšší soud z tzv. doručenek zařazených na č. l. 482 a verte trestního spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vedeného pod sp. zn. 1 T 70/2017, obviněnému J. T. byl doručen opis napadeného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 7 To 10/2018, do jeho datové schránky dne 24. 6. 2018, kdy se do této datové schránky přihlásila oprávněná osoba (§8 odst. 1, §17 odst. 1, 3 a 6 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). Obviněný neměl (a ani nemusel mít) v této věci obhájce ani opatrovníka, jemuž by bylo třeba doručovat opis napadeného usnesení. Dvouměsíční zákonná lhůta k podání dovolání podle §265e odst. 1, 2 tr. řádu, která je stanovena podle měsíců (§60 odst. 2 tr. řádu), tak uplynula dnem 24. 8. 2018. To znamená, že tento den byl posledním dnem, kdy obviněný mohl prostřednictvím svého obhájce podat dovolání (§265d odst. 2 tr. řádu). Mohl tak učinit písemně, v elektronické podobě, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem, nikoliv však ústně do protokolu (§59 odst. 1, 2 tr. řádu), přímo u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (resp. u odvolacího nebo dovolacího soudu), případně obviněný mohl nejpozději v tento den předat k poštovní přepravě zásilku obsahující dovolání adresovanou soudu prvního stupně nebo dovolacímu soudu.
8. Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou je zřejmé, že tomuto soudu bylo dovolání obviněného J. T. v elektronické podobě odesláno a zároveň doručeno do datové schránky dne 17. 10. 2018 (viz č. l. 511 trestního spisu), tedy až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty; tomu ostatně odpovídá i datum 17. 10. 2018 výslovně uvedené ve vyhotovení dovolání obviněného (viz č. l. 510 trestního spisu). Ještě předtím sice v dovolací lhůtě sám obviněný učinil podání označené jako „dovolání“ a datované dnem 23. 8. 2018 (odeslané a doručené do datové schránky Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou dne 24. 8. 2018, viz č. l. 493 a 496 trestního spisu), toto podání však nelze považovat za dovolání ve smyslu trestního řádu, protože nebylo učiněno prostřednictvím obhájce.
9. Podle §265d odst. 2 tr. řádu totiž může obviněný dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3 tr. řádu). Z písemného vyhotovení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně je zřejmé, že toto rozhodnutí obsahuje zákonem předepsané poučení o dovolání.
10. Protože podání obviněného J. T., které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se ve smyslu §265d odst. 2 tr. řádu nepovažuje za dovolání, byť jej obviněný takto označil, nelze s ním spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tj. ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání podle §265e tr. řádu. Učinil-li tedy obviněný uvedené podání sice ve lhůtě dvou měsíců od doručení opisu rozhodnutí soudu druhého stupně, ale dovolání podal prostřednictvím svého obhájce až po uplynutí této lhůty, jde o dovolání podané opožděně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004, publikované v sešitě 4 pod č. T 679. Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004). Má-li být dovolání podáno v zákonné lhůtě, musí být ve lhůtě dvou měsíců učiněno prostřednictvím obhájce a zákon zde nepřipouští žádnou výjimku.
11. Za dovolání ve smyslu §265d odst. 2 tr. řádu je proto možné považovat až dovolání obviněného podané dne 17. 10. 2018 prostřednictvím jeho obhájce JUDr. Jaroslava Pavlase, Ph.D. (viz č. l. 508 trestního spisu), byť se v něm poukazuje na výše zmíněné podání obviněného ze dne 23. 8. 2018 jako na dovolání, což ovšem nemá žádný význam. Takto podané dovolání je tedy učiněno opožděně, tj. až po marném uplynutí celé dovolací lhůty.
12. Nad rámec již uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit ještě následující skutečnosti. Obviněný J. T. byl opakovaně poučen o možnosti podat dovolání jen prostřednictvím obhájce, a to jednak výzvou Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 4. 7. 2018 (viz č. l. 490 trestního spisu), která reagovala na prvotní podání obviněného označené jako „dovolání“ ze dne 28. 5. 2018, a dále napadeným usnesením Krajského soudu v Brně, které obsahuje náležité poučení podle §125 odst. 3 za použití §138 tr. řádu (viz č. l. 460 a 461 trestního spisu). I přesto však obviněný učinil podání označené jako „dovolání“ sám, a to až v poslední den zákonné lhůty k podání dovolání, tj. dne 24. 8. 2018. Současně obviněný ve svém podání (viz č. l. 495 trestního spisu), doručeném soudu prvního stupně téhož dne, požádal o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu a o ustanovení obhájce soudem. Z obsahu trestního spisu je pak patrné, že soud prvního stupně zčásti vyhověl žádosti obviněného, přiznal mu nárok na obhajobu za sníženou odměnu ve výši jedné poloviny a následně mu i ustanovil obhájce. Nicméně vzhledem k tomu, že obviněný podal svou žádost až v poslední den dovolací lhůty, nebylo v možnostech soudu prvního stupně rozhodnout o žádosti obviněného ještě před uplynutím dovolací lhůty. Pokud tedy obviněný hodlal prostřednictvím obhájce podat dovolání, měl učinit úkony k tomu, aby soud mohl rozhodnout o jeho žádosti včas, popřípadě si měl sám zvolit obhájce pro tento účel.
13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto není pochyb o tom, že dovolání obviněného J. T. bylo podáno po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, přičemž nenastala ani žádná z okolností předpokládaných v ustanovení §265e odst. 3 tr. řádu, které by mohly svědčit o zachování této lhůty.
IV. Závěrečné shrnutí
14. Protože obviněný J. T. podal dovolání v projednávané věci opožděně, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu