ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1464.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 1464/2017-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 o dovolání, které podal obviněný L. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 6. 2017, sp. zn. 2 To 79/2017, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 109/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. 1 T 109/2016, byl obviněný L. Š. uznán vinným zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento trestný čin mu byl uložen podle §220 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2,5 roku. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost Podniky města Šumperka a. s., IČ 65138163, se sídlem Slovanská 255/21, 787 01 Šumperk (dále ve zkratce jen „obchodní společnost PMŠ“), odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedeného trestného činu se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil tím, že (zjednodušeně uvedeno) v období nejméně od 1. 7. 2006 do 31. 8. 2014 jako ředitel obchodní společnosti PMŠ neuplatňoval práva poškozené obchodní společnosti PMŠ jako pronajímatele H. S. v Š. vůči nájemci, obchodní společnosti JIRDOS, s. r. o., IČ 25861581, se sídlem 180 00 Praha 8 – Libeň, Vinopalnická 667/1, PSČ 180 00 (dále ve zkratce „obchodní společnost „JIRDOS“), jak vyplývala ze Smlouvy o nájmu nebytových prostor a jejích dodatků. Obviněný řádně a důsledně netrval na dodržování podmínek nájemní smlouvy obchodní společností JIRDOS, hrazení měsíčních záloh za služby spojené s užíváním nebytových prostor podle bodu IV. smlouvy a dodatků formou plateb, jež měly být poukazovány na bankovní účet obchodní společnosti PMŠ, ač si byl vědom těchto smluvních podmínek i toho, že zálohy nejsou vůbec hrazeny. Připustil, aby obchodní společnosti JIRDOS byly odebrané služby zahrnující dodávku tepla, teplé a užitkové vody, studené vody a elektřiny fakturovány zpravidla jednou ročně, přičemž takto vystavené faktury v letech 2006 až 2014 obchodní společnost JIRDOS včas a v plné výši nehradila, takže za sledované období za odebrané služby vznikl dluh celkem ve výši 7 650 529,50 Kč. Vedle toho připustil, aby obchodní společnost JIRDOS neuhradila nájemné za pronájem letní restaurace S. R. P. Š. v uvedeném hotelu za roky 2013 a 2014, čímž za odebrané služby vznikl dluh celkem ve výši 38 720 Kč. Postupně rostoucí závazky obchodní společnosti JIRDOS zodpovědně neřešil. Tímto jednáním porušil povinnosti vyplývající z §73 odst. 1 písm. d) a §74 písm. g) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2007 z ustanovení §301 písm. d) a §302 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou nebo zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, a dále zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele, a povinnost upravenou v bodě č. 13 manažerské smlouvy zdržet se jakéhokoliv jednání poškozujícího zaměstnavatele.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný a poškozená obchodní společnost PMŠ odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 23. 6. 2017, sp. zn. 2 To 79/2017, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná .
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný podal proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. řádu.
5. Obviněný nejprve stručně zrekapituloval obsah výroku rozsudku soudu prvního i druhého stupně. Podle názoru obviněného je rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné a rozhodná skutková zjištění, k nimž soudy dospěly, neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že stíhaný skutek je trestným činem. Rozsudek soudu prvního stupně považoval za vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný, neboť jeho výrok je podle něj neúplný, má zcela chybět tvrzení o škodě a o porušení konkrétní povinnosti obviněným. Nesprávné právní posouzení obviněný shledal v prvé řadě v posouzení dluhu soudy nižších stupňů, v čemž zřejmě (aniž by to explicitně uvedly) spatřovaly škodu, která byla zaměstnavateli způsobena. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí podle obviněného též zcela popřel existenci škody, když uvedl, že majetkem ve smyslu §220 tr. zákoníku se rozumí souhrn všech majetkových hodnot včetně pohledávek. Majetkem tak byla i pohledávka ve výši 7 695 468,90 Kč, a proto jednáním obviněného nebyl majetek obchodní společnosti PMŠ zmenšen a nevznikla ani žádná škoda. Trestněprávní odpovědnost by podle obviněného přicházela v úvahu pouze za situace, pokud by obviněný dluh např. řádně nezaevidoval či odpustil, čímž by zaměstnavateli škoda skutečně vznikla. Nesprávný má být také závěr soudů nižších stupňů ohledně porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Obviněný namítl, že činil úkony, které zabránily promlčení pohledávky náležející do spravovaného majetku, a proto neporušil povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Nesprávné právní posouzení lze dále podle obviněného spatřovat i v neexistenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a škodou. Není podle něj ani pravdou, že by netrval na dodržování podmínek nájemní smlouvy, takové jeho jednání nebylo podle něj prokázáno provedeným dokazováním. Spokojení se s příslibem nájemce, že uhradí dlužné částky, bylo podle něj též zcela oprávněné. Soudy nižších stupňů podle obviněného nesprávně posoudily právní povahu účelu zaměstnavatele obviněného, kterou podle stanov bylo poskytování hospodářské činnosti pro zakladatele město Š., naopak nejde o pouhou obchodní společnosti, jak dovozovaly soudy nižších stupňů . Podle obviněného je výrok soudu neúplný, neboť ve výroku rozsudku soudu prvního stupně chyběla zmínka o konkrétní škodě, která je základním znakem trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku. Rovněž zde chybělo vyjádření o příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a vznikem škody, zmínka o subjektivní stránce trestného činu a hodnocení jednotlivých důkazů. Odvolací soud se navíc řádně nevypořádal s námitkami uvedenými obviněným v odvolání, ani s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, na kterou obviněný ve svém odvolání poukázal. Obviněný je přesvědčen, že v dané věci soudy nižších stupňů dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, přičemž rozsudek soudu prvního stupně považuje za nezákonný, nepřezkoumatelný, nepřesvědčivý a porušující právo na spravedlivý proces. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů včetně obsahově navazujících rozhodnutí a sám zprostil obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, popřípadě aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
III. Vyjádření k dovolání
6. Dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který tak učinil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení před soudem a pak se vyjádřil k jednotlivým námitkám obviněného, které sice lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak nelze se s nimi ztotožnit. Zcela odmítl námitku obviněného, že jeho jednáním nedošlo ke vzniku škody. V obecné rovině uvedl, že za skutečnou škodu se považuje újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného, reprezentující majetkové hodnoty, které je nutno vynaložit, aby došlo k uvedení majetku do předešlého stavu. Nedostatek obvyklého přírůstku na majetku při jeho řádném opatrování a správě je ušlým ziskem. Škodu přitom nelze chápat v pouhém účetním (bilančním) vyjádření. Proto je lichá úvaha, že se majetek nezmenšil, protože obchodní společnost PMŠ eviduje pohledávku ve výši ušlého zisku. Státní zástupce připustil, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nebylo výslovně uvedeno určení výše škody, avšak rozhodující bylo, že z použité formulace skutku lze škodu ve výši 7 695 468,90 Kč jednoznačně dovodit. V odůvodnění rozsudku soud také doplnil, že obviněný způsobil škodu velkého rozsahu, tzn. škodu přesahující částku 5 000 000 Kč, přičemž i z celkového vyznění odůvodnění rozsudku lze dospět k jedinému závěru, že za škodu soud považoval celou výši dluhu obchodní společnosti JIRDOS. Tuto skutečnost si uvědomoval i obviněný, což vyplynulo i z jeho argumentace v bodě VI. dovolání. Odvolací soud poté potvrdil, že v důsledku nečinnosti obviněného se dluh dále zvyšoval, až vznikl celkový dluh nájemce ve výši 7 695 468,90 Kč, který se stal nedobytným. Stanovení výše škody, kterou obviněný způsobil, tak podle státního zástupce, mělo oporu v rozhodných skutkových zjištěních a vznik škody byl v příčinné souvislosti s porušením povinnosti spravovat cizí majetek (majetek poškozené obchodní společnosti PMŠ), neboť ve funkci ředitele obchodní společnosti PMŠ dostatečně nezajistil návratnost finančních prostředků uhrazených dodavatelům. Nájemce přitom několik let dodávky služeb pro vlastní podnikatelskou činnost zužitkovával, ale podle vlastní spotřeby pronajímateli řádně nehradil.
7. Státní zástupce připomněl ke stavu vymahatelnosti pohledávky, že nebylo nutné čekat na skončení insolvenčního řízení, že dluh byl zcela nedobytný. I přes přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení zůstaly pohledávky v celém rozsahu neuspokojeny. Soud prvního stupně dostatečně specifikoval ve svém rozhodnutí (str. 13), v jakém jednání, resp. nečinnosti, spočívala tzv. nevěrná správa. Obviněný neupozornil na existující stav, neinformoval představenstvo PMŠ a neinicioval jednání představenstva s nájemcem. Obviněný několik let přehlížel neplnění povinností ze strany nájemce hradit měsíční zálohy za služby, jakož i neuhrazení vyfakturovaných skutečných nákladů za služby spojené s užíváním pronajaté věci, byl tedy i srozuměn se setrvalým nárůstem rozsahu zadlužení, čímž mu umožnil podnikat s reálně minimalizovanými náklady na provoz. Obviněný se svým opomenutím nepochybně přičinil o generování dluhu nájemce.
8. Státní zástupce také zcela odmítl námitky obviněného ohledně jiného hmotněprávního posouzení skutku, zejména námitku ohledně nájemcova ústního příslibu úhrady dlužných částek. Příslib dlužníka uhradit v budoucnu dluh nemohl ospravedlnit nečinnost obviněného. Obviněný svou liknavostí a netrváním na důsledném dodržení podmínek nájemní smlouvy umožnil vznik škody. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněného ohledně údajné chybné právní povahy účelu zaměstnavatele obviněného. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu uvedl, že nelze přisvědčit výkladu obviněného, protože rozsudek obsahoval požadované náležitosti, ve skutkové větě bylo jednoznačně a určitě vyjádřeno opomenutí, jehož se obviněný dopustil, jakož i následek v podobě vzniklé škody, včetně její výše. Dovodit lze i existenci příčinné souvislosti mezi opomenutím a škodou. Popisem skutkových okolností došlo podle názoru státního zástupce i k vyjádření subjektivní stránky v podobě nepřímého úmyslu.
9. Ze všech uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného rozhodnutí tak učinil v neveřejném zasedání.
10. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obviněnému k případné replice, ten tohoto práva nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
11. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
12. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. řádu.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je naplněn tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V daném případě obviněný napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání i odvolání poškozeného. Jde tedy o rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, přičemž podle dovolatele v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podstatou námitek dovolatele jsou tak důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu.
14. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, lze ho uplatnit, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
15. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento d ovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) Námitky neodpovídající dovolacím důvodům
16. Dovolání obviněného napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného a poškozené obchodní společnosti PMŠ proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž vytýkané nesprávnosti obou rozhodnutí jsou spatřovány především v nesprávném zjištění skutkového stavu, k němuž soudy dospěly údajným nesprávným způsobem hodnocení opatřených a provedených důkazů. Obviněný označil zjištěný skutkový stav za neúplný, resp. tvrdil, že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému právnímu závěru, že obviněný netrval důsledně na dodržování podmínek nájemní smlouvy a v důsledku toho došlo ke vzniku škody. Podle jeho přesvědčení nebylo prokázáno, že by existovala příčinná souvislost mezi vznikem dluhu a jeho jednáním a že by dokonce byl majetek obchodní společnosti PMŠ zmenšen a jeho jednáním byla společnost poškozena. Dále napadal absenci popisu některých znaků skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.
17. Obviněný především ve svém dovolání při uplatnění svých námitek vycházel ze zcela jiného než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu. Činil tak na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů, které hodnotil izolovaně a nikoliv ve vzájemných souvislostech, jak to učinily soudy nižších stupňů. Dovolával se tak případné aplikace hmotného práva na jím prezentovanou verzi skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou ve svých rozhodnutích přesvědčivě zdůvodnily. Navíc se shodnými námitkami se řádně vypořádal jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, neboť byly též součástí obhajoby obviněného a obsahem podaného odvolání. Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval (v tomto případě srov. zejména str. 4 až 8 jeho usnesení) a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002) .
18. Dovolatel se ale pouze formálně domáhal změny v aplikaci hmotného práva, avšak na jím prezentovanou verzi průběhu skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily. To samo o sobě nenaplňuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (podobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014) .
19. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů.
20. Bez možnosti přezkumu na podkladě takto formulovaného dovolání (jako obiter dictum) může Nejvyšší soud pouze na základě znalosti trestního spisu dodat, že předložené výhrady obviněného (zčásti jen obecné povahy) proti postupu soudů nižších stupňů nemají žádné opodstatnění. Pokud jde o zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku, jímž byl obviněný uznán vinným, soudy nižších stupňů zcela důvodně dospěly k závěru, že obviněný umožnil po dobu několika let nehrazení spotřebovaných služeb nájemcem ke škodě pronajímatele, jehož majetek spravoval. Obviněný sice skutečně sám nemohl podat žalobu k civilnímu soudu, ani poškozenou obchodní společnost PMŠ v řízení před soudem zastupovat, měl ale o všem informovat statutární orgán a v součinnosti s ním na chování nájemce adekvátně reagovat. Namísto toho obviněný před představenstvem pravý stav věci zamlčoval po dobu několika let, kdy ve skutečnosti tím umožnil, aby pronajímatel dotoval podnikání nájemce jako soukromého subjektu. Příslib budoucí úhrady dlužných částek nájemcem po dobu 8 let rozhodně nelze brát jako adekvátní řešení vzniklé situace. Obviněný nejen, že nepostupoval v souladu s uzavřenou nájemní smlouvou a netrval na hrazení měsíčních záloh na služby nájemcem, ale dokonce rezignoval na řádné proplacení vyúčtovaných služeb, které pronajímatel skutečně uhradil. Správně proto soudy dovodily, že obviněný nejednal s péčí řádného hospodáře, že porušil celou řadu svých povinností při spravování majetku svého zaměstnavatele, správně též tyto povinnosti soud prvního stupně konkretizoval ve výroku svého rozsudku. Je též jednoznačné, jak uváděl již ve svém vyjádření i státní zástupce, že dluh obchodní společnosti JIRDOS je třeba považovat za škodu, jak též z rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, neboť pronajímatel ve skutečnosti hradil za nájemce jím spotřebované služby. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že ve výroku rozsudku ve skutkové větě soud prvního stupně tento pojem neužil. Jednak se totiž nemá užívat právních pojmů ve skutkové větě, jednak závěr o škodě velkého rozsahu vyplývá z právní věty výrokové části rozsudku, jednak závěr o tom, že celý dluh ve výši 7 695 468,90 Kč je právě onou škodou velkého rozsahu, vyplývá z odůvodnění rozsudku, které tvoří s výrokem nedílnou součást rozsudku.
21. Zcela nedůvodné jsou též výhrady obviněného, že výrok rozsudku soudu prvního stupně chybí, popř. je neúplný ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Předně je třeba konstatovat, že obviněný neoznačil žádný výrok, který by měl v rozsudku soudu prvního stupně chybět, pouze zpochybňoval dostatečné a určité popsání skutečností, které by odpovídaly znakům příslušné skutkové podstaty zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Předně samotný nedostatečný či nepřesný popis skutku nenaplňuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť v takovém případě výrok rozsudku neabsentuje ani není neúplný, neboť nechybí jeho podstatná část, kterou je skutková věta, právní věta a právní kvalifikace, jde-li o výrok o vině. Ze shora uvedeného však zároveň vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně ve skutečnosti nepostrádá ani řádný a náležitý popis skutku, naopak jsou v něm zachyceny veškeré skutečnosti, které je možno subsumovat pod zákonné znaky příslušné skutkové podstaty. Rozhodně není pravdou, že by v popisu skutku absentoval popis konkrétního jednání, škody či příčinné souvislosti. Jde-li o subjektivní stránku sledovaného trestného činu, i tu lze z popisu skutku dovodit, a to právě z popisu objektivního průběhu skutkového děje (obviněný netrval na dodržování smluvních podmínek, připustil nehrazení záloh a vyfakturovaných částek, resp. i nájemného, rostoucí závazky neřešil, neinformoval představenstvo, nečinil přiměřená opatření etc., a to vše během osmi let!).
22. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a následně i v zamítavém usnesení soudu druhého stupně. Své hodnotící úvahy poté oba soudy pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o pachatelství obviněného vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a v hlavním líčení provedených důkazních prostředků. V tomto směru lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 3 až 14), jehož skutková zjištění a hodnocení důkazů akceptoval i soud druhého stupně, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení (str. 5 až 8). Soudy nižších stupňů tak důvodně na základě provedeného dokazování dospěly k závěru, že to byl obviněný, kdo jako ředitel obchodní společnosti PMŠ, si byl velmi dobře vědom toho, že nájemce H. S., obchodní společnost JIRDOS, po dobu 8 let nehradila ani smluvně dohodnuté zálohy na služby, resp. následně neuhradila jednou ročně vystavené faktury za přijaté služby. Obviněný v tomto směru neučinil prakticky žádné kroky k nápravě a ani o tomto stavu neinformoval statutární orgán společnosti PMŠ, tj. představenstvo této společnosti, v důsledku čehož se vzniklá ztráta neustále prohlubovala. Obviněnému vyplývaly povinnosti zabránit vzniku takového škodlivého následku jednak z manažerské smlouvy, resp. přímo ze zákonných předpisů, jak bylo konstatováno shora.
23. Proti právní kvalifikaci takto zjištěného skutku a naplnění jednotlivých znaků trestného činu, který byl soudy nižších stupňů v jednání obviněného shledán, obviněný v dovolání nevznesl prakticky žádnou konkrétní námitku, kterou by se dovolací soud mohl zabývat a na jejím podkladě přezkoumat napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. řádu. Obviněným uplatněné námitky vycházejí ze zcela jiné verze skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudy nižších stupňů, obviněný záměrně dezinterpretoval ve svém dovolání popis skutku, aby vyhovoval jeho námitkám, ač ve skutečnosti soud prvního stupně skutek popsal odlišně tak, že námitky obviněného o jeho nedostatcích jsou liché.
V. Závěrečné shrnutí
24. Dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. řádu tak byly uplatněny jen formálně. Ve skutečnosti dovolací námitky obviněného údajného nesprávného právního posouzení skutku nebo jiné nesprávného hmotněprávního posouzení neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, neboť směřují výlučně proti hodnocení důkazů a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním, ale nevytýkají nesprávné právní posouzení skutku zjištěného soudy nižších stupňů ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, námitky údajné absence některého výroku či jeho neúplnosti zase vycházejí z jiného popisu skutku, než který je uveden ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.
25. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 1. 2018
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.
předseda senátu