ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.594.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 594/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 55 To 355/2017, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 103/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. V. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. 4 T 103/2017, byl obviněný P. V. pod body 1) a 2) výroku o vině uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za uvedené trestné činy mu byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 4 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru účetních prací na dobu 4 let. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 7 T 76/2015, ze dne 2. 8. 2015, který téhož dne nabyl právní moci, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Shora uvedené trestné činnosti se podle tohoto rozsudku obviněný dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že v období od 13. 7. 2005 do 11. 4. 2011 v O. v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) s předmětem podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence, jako účetní poškozeným provozovatelkám restaurací D. M. a V. L. zahrnul do hromadných platebních příkazů pro odvody povinných plateb, které jim také připravoval, bez vědomí a souhlasu poškozených též platby ve prospěch svého bankovního účtu, čímž postupně v uvedeném období způsobil poškozené D. M. škodu ve výši 1 493 580 Kč a V. L. škodu ve výši 224 383 Kč, celkem tedy škodu ve výši 1 717 963 Kč.
3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný P. V. odvolání, o němž rozhodl rozsudke m pod sp. zn. 55 To 355/2017 Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve veřejném zasedání konaném dne 12. 12. 2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o zařazení obviněného P. V. pro výkon uloženého trestu odnětí svobody podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněný byl pro výkon tohoto trestu zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání obviněného
4. Proti rozsudku Krajské ho soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný P. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu. Obviněný se dovoláním domáhal přezkumu označeného rozsudku, neboť mělo dojít k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, pokud jde o poslední tři dílčí platby poškozené V. L.
5. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu shledal obviněný v tom, že odvolací soud provedl veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoliv obviněný svoji neúčast omluvil a požádal o odročení veřejného zasedání. Vytkl soudu, že krátká doba mezi doručením předvolání k veřejnému zasedání a termínem jeho konání, mu vzhledem k víkendu a jeho dovolené, neposkytla dostatečný prostor pro řádnou omluvu. Namítl, že jím učiněná žádost o odročení byla v souladu s trestním řádem a že soud byl povinen se jí věcně zabývat a vyhovět jí. Odvolací soud však omluvu neshledal řádnou a nevyhověl jí, čímž porušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a jeho právo na účast při něm.
6. Další námitky obviněného uvedené v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vlastně spočívaly v nesouhlasu s tím, že byl shledán vinným i posledními třemi dílčími útoky spáchanými vůči poškozené V. L. v době od 23. 12. 2010 do 8. 3. 2011, o kterých i poškozená uvedla, že je vyhotovila sama bez spolupráce s obviněným. Poškozená tak podle obviněného učinila sama, dobrovolně, bez spolupráce s obviněným, ze setrvačnosti, výši odvodila z minulých plateb. Obviněný kromě toho, že nebyla podle něj naplněna objektivní stránka skutkové podstaty uvedeného trestného činu, popřel i úmyslné zavinění ve vztahu k těmto třem dílčím platbám. K závěru o podvodném úmyslu podle něj nelze dospět, neboť se na zadání těchto příkazů nijak nepodílel. Stejně tak podle něj není ani pravdou, že i tyto platby byly součástí tvrzené trestné činnosti obviněného.
7. Z výše uvedených důvodů považoval napadené rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně a aby mu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který nepovažoval dovolání za důvodné a navrhl jej odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
9. Dovolací námitku obviněného ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, že nebyla akceptována omluva obviněného a nebylo vyhověno jeho žádosti o odročení veřejného zasedání, státní zástupce považoval za zcela nedůvodnou. Z trestního řádu totiž nevyplývá povinnost odvolacího soudu k žádosti obviněného veřejné zasedání odročit, a to ani v případě včasné a řádné omluvy obviněného. Obviněnému v účasti ve veřejném zasedání nebránily omluvitelné objektivní okolnosti. Obviněný věděl, že je proti němu vedeno trestní řízení, avšak účastí na zahraniční rekreaci dal najevo, že upřednostňuje své soukromé aktivity před svou obhajobou v trestním řízení. Podmínky konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nejsou tak striktní jako v případě hlavního líčení. Státní zástupce k tomu poukázal na ustanovení §233 odst. 1, 2 a §263 odst. 4 tr. řádu, která tuto problematiku řeší. Navíc státní zástupce upozornil, že omluva obviněného nebyla včasná ani řádná. Ve veřejném zasedání před odvolacím soudem nebylo prováděno dokazování, nelze tak ani dovodit porušení práva na obhajobu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
10. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce uvedl, že námitky obviněného byly vlastně výlučně skutkové, obviněný totiž polemizoval se skutkovými zjištěními soudů, nesouhlasil s hodnocením důkazů a popíral své úmyslné zavinění, především tzv. podvodný úmysl v případě tří dílčích plateb poškozené V. L. Uplatněná argumentace přitom odpovídá způsobu dosavadní obhajoby obviněného, kterou dříve uplatňoval v průběhu řízení před soudem prvního stupně i v rámci podaného odvolání, dostatečným způsobem se s ní vypořádaly soudy nižších stupňů, zejména soud odvolací ve svém rozhodnutí (na jeho str. 4). Státní zástupce neměl výhrady ke skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, ztotožnil se s nimi a pro stručnost na ně odkázal. Dodal, že v případě tří dílčích plateb, které vyhotovovala poškozená bez účasti obviněného, bylo možno uvažovat o tom, že jednala v omylu způsobeném obviněným, který v ní svým dřívějším chováním vyvolal představu, že jeho účet je jedním z účtů, kam je třeba zasílat povinné platby. Připomenul, že i kdyby poškozená zasílala peníze v důsledku vlastního omylu nevyvolaného obviněným, znamenalo by to pouze, že obviněný se v těchto případech trestného činu podvodu dopustil nikoli formou uvedení jiného v omyl, ale formou využití omylu jiného. Peníze totiž v případě těchto plateb skončily na účtu obviněného, který si je ponechal, přičemž mu muselo být z okolností jasné, že poškozená mylně pokračuje v dřívější praxi, protože neměla vůči obviněnému žádné závazky a důvod peníze mu na účet posílat.
11. Státní zástupce proto navrhl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Zároveň pro případ jiného rozhodnutí souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
12. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obviněnému k případné replice, ten tohoto práva nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
13. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
14. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze podat, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
16. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento d ovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu
17. Obviněný v rámci důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu namítl, že bylo porušeno ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání. Takové ustanovení ovšem ani neoznačil, pouze obecně uvedl, že odvolací soud měl vyhovět jeho žádosti o odročení veřejného zasedání, které navíc nařídil tak, že mezi doručením předvolání k němu a jeho konáním proběhla příliš krátká doba.
18. Námitkám obviněného ovšem nelze přisvědčit . Ze spisu (č. l. 667-668) i z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (str. 3) vyplývá, že obviněný podal dne 11. 12. 2017 na poštu obálku s přípisem datovaným 8. 11. 2017 a nazvaným „Věc: Změna termínu veřejného zasedání“, který byl soudu druhého stupně doručen dne 12. 12. 2017 v 8:50 hod. V tomto dopise, v němž je uvedeno datum o více než měsíc starší, než je datum podání obálky na poštu, obviněný uvedl toto: „Ve dnech 11. - 22. 12. 2017 pobývám na dovolené mimo území ČR. Nejsem tedy schopen se osobně dostavit. Je-li to možné, žádám o pozdější termín.“ Přitom předvolání k veřejnému zasedání bylo obviněnému doručeno dne 6. 12. 2017 (je tak zjevné, že dopis nemohl formulovat 8. 11. 2017).
19. Senát odvolacího soudu nevyhodnotil omluvu obviněného jako řádnou a dospěl k závěru, že zde nebyla žádná zákonná překážka k tomu, aby odvolání obviněného bylo projednáno v původně nařízeném veřejném zasedání, které proběhlo dne 12. 12. 2017 od 13:00 hod. (s reálným začátkem v 13:05 hod. – viz č. l. 669). Na obviněného se totiž nevztahovalo ustanovení §263 odst. 4 tr. řádu, podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
20. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci proto neporušil žádné ustanovení trestního řádu týkající se přítomnosti obviněného při veřejném zasedání. Trestní řád připouští, aby se veřejné zasedání odvolacího soudu konalo v nepřítomnosti obviněného, přičemž jedinou okolností, která takový postup vylučuje, je podle §263 odst. 4 tr. řádu to, že obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jestliže obviněný výslovně neprohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. V posuzované věci nebyl obviněný ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, takže k porušení ustanovení §263 odst. 4 tr. řádu nemohlo dojít.
21. Nadto je třeba souhlasit se státním zástupcem, který se vyjadřoval k dovolání, že omluvu obviněného (se shora uvedeným textem) rozhodně nelze považovat za řádnou a takovou, pro kterou by měl odvolací soud veřejné zasedání odročovat. Zahraniční dovolená jistě není oním důvodem, pro který by se mělo protahovat trestní řízení odročováním veřejného zasedání o odvolání jako řádném opravném prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný si byl dobře vědom probíhajícího řízení o opravném prostředku, který ostatně sám podal, neměl si proto na takové období sjednávat zahraniční dovolenou. Odvolacímu soudu nelze ani vytýkat, že veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného nařídil záhy po předložení věci soudem prvního stupně (věc byla předložena 27. 10. 2017, veřejné zasedání bylo nařízeno dne 30. 11. 2017 na stanovený den 12. 12. 2017). Naopak takový postup je třeba považovat za zcela souladný s principem rychlosti řízení jako jednou ze základních zásad ovládajících trestní řízení (§2 odst. 4 tr. řádu). Obviněnému byla též zachována lhůta k přípravě, která činí 5 (kalendářních) dnů, jak stanoví §233 odst. 2 tr. řádu (obviněnému bylo předvolání doručeno dne 6. 12. 2017, měl tak 8 dnů na přípravu), ani v tomto směru tedy odvolací soud nepochybil a výhrady obviněného nejsou důvodné.
22. Konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci neporušil ani jeho ústavně garantované základní právo na projednání věci ve vlastní přítomnosti ( čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Nepřítomnost obviněného při veřejném zasedání vyplývala podle jeho námitek z toho, že pobýval na dovolené mimo Českou republiku, což ukazuje na to, že sám rezignoval na uplatňování svých práv v trestním řízení a na svou obhajobu, na místo toho upřednostnil uspokojení jiných svých osobních zájmů. Právo na projednání věci ve vlastní přítomnosti neznamená, že obviněný musí být přítomen každému úkonu v průběhu celého řízení a že jde o právo samoúčelné. Jeho smyslem je zaručit obviněnému, aby mohl vystupovat před soudem, aby se mohl vyjádřit k obvinění a k důkazům, aby mohl přednést své stanovisko ke skutkové a právní stránce věci, aby mohl uplatnit návrhy směřující v jeho prospěch apod. Je ale na samotném obviněném, zda tato práva využije, či zda naopak upřednostní jiné své zájmy a na uplatnění svých práv rezignuje. Nejvyšší soud proto tuto námitku obviněného shledal jako zjevně neopodstatněnou.
c) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
23. V daném případě se obviněný v rámci svého dovolání domáhal přezkumu dovolacím soudem, neboť podle něj nedošlo k naplnění objektivní a ani subjektivní stránky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, zejména pokud jde o výši škody, neboť poslední tři platby měla zaslat poškozená V. L. dobrovolně na jeho účet.
24. Nejvyšší soud předně zjistil, že tuto námitku deklarovanou v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, byla též součástí odvolací argumentace proti rozsudku nalézacího soudu. Jde proto pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí (srov. zejména str. 4 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že dovolací soud zpravidla odmítne dovolání jako zjevně neopodstatněné, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy nižších stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
25. Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Takovou škodou se přitom rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Objektem trestného činu podvodu je cizí majetek. Podvodné jednání, tj. uvedení v omyl nebo využití omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Omyl představuje rozpor mezi představou a skutečností. O omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Omyl se může týkat i skutečností, které teprve mají nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení. Přijetí peněžité částky z cizího majetku v úmyslu ponechat si ji, ačkoli pachatel ví, že mu tato částka nenáleží a že mu byla zaslána omylem, je jednáním, které nepochybně zakládá znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, tj. obohacení se ke škodě cizího majetku využitím omylu jiného. Uvedením v omyl se rozumí jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Pro úvahy o právní kvalifikaci a naplnění kvalifikačního znaku spočívajícího ve způsobení značné škody u zločinu podvodu je třeba vycházet z částek, které obviněný od poškozených vylákal, neboť k dokonání trestného činu došlo již jejich vylákáním.
26. O bhajobou obviněného se v naznačených směrech pečlivě zabývaly soudy nižších stupňů, které v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vyložily, proč uvěřily verzi uvedené v obžalobě a nikoli verzi prezentované obviněným P. V. Soudy nižších stupňů též přesvědčivě zdůvodnily, proč dospěly k závěru, že obviněný vylákal od poškozených peníze, které mu byly zaslány na bankovní účet, s nímž disponoval, a to včetně posledních tří útoků. Lze se ztotožnit se závěrem státního zástupce ve vyjádření k dovolání, že v případě těchto tří dílčích plateb, které zadávala sama poškozená V. L. bez účasti obviněného, je třeba vycházet z toho, že jednala v omylu zapříčiněném obviněným, který v ní svým dřívějším jednáním vyvolal představu, že jeho účet je jedním z těch účtů, na které je třeba odvést povinné platby. I kdyby však poškozená zasílala peníze v důsledku vlastního omylu, který by nevyvolal obviněný, znamenalo by to pouze, že obviněný se v těchto případech trestného činu podvodu dopustil nikoli formou uvedení jiného v omyl, ale formou využití omylu jiného, o podvod by se tak stále jednalo. Peníze totiž v případě těchto plateb skončily na účtu obviněného, který si je ponechal, přičemž mu muselo být z okolností jasné, že poškozená mylně pokračuje v dřívější praxi, protože neměla vůči obviněnému žádné závazky a důvod peníze mu na účet posílat. O případ omylu, který by obviněný nevyvolal, však v tomto směru vůbec nejde, jak správně dovodil státní zástupce, neboť to byl obviněný, který zařadil svůj účet mezi ty, na něž je třeba posílat povinné odvody. Poškozená jednala pod bezprostředním dojmem, který vyvolal obviněný, a to až do doby, než na nedůvodnost odesílání těchto částek (na účet obviněného) byla upozorněna svou novou účetní. S tím se ale dostatečným způsobem vypořádaly soudy nižších stupňů, na jejichž rozhodnutí lze v tomto směru plně odkázat.
27. Námitky obviněného, které lze jen s velkou mírou benevolence označit za námitky nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nikoli námitky ryze skutkové, neodpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, tak Nejvyšší soud shledal jako zjevně neopodstatněné.
V. Závěrečné shrnutí
28. Nejvyšší soud ze shora rozvedených důvodů dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.
předseda senátu