ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.792.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 792/2018-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2018 o dovolání, které podal obviněný L. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 5 To 340/2017, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu
v Chomutově pod sp. zn. 6 T 438/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 5. 2017, sp. zn. 6 T 438/2007, byl obviněný L. Š. uznán vinným pod body I. 1) a 2) trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákon“), pod bodem II. 3) trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona; pod bodem II. 4) jednak trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona, jednak trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona; pod bodem II. 5) jednak trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona, jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost SEA, a. s., IČ: 186 08 281 odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání obviněný L. Š. a poškozená společnost SEA, a. s., Krajský soud v Ústí nad Labem o nich rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2017 rozsudke m pod sp. zn. 5 To 340/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného L. Š. uznal vinným pod bodem I. 1) trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákona, pod body II. 2) a 3) trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona a dále pod bodem II. 4) jednak trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákona, jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona. Podle §250 odst. 3 tr. zákona za užití §35 odst. 1 tr. zákona mu za tyto trestné činy uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost SEA, a. s., IČ: 186 08 281 odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc v rozsahu zrušení výroku pod bodem I. 1) vrácena soudu prvního stupně. Odvolání poškozené společnosti SEA, a. s., IČ: 186 08 281, bylo podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
3. Uvedených trestných činů se obviněný podle rozsudku soudu druhého stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Skutek pod bodem I. 1) spáchal tak, že ještě jako jednatel obchodní společnosti PRONTO A-Z, spol. s r. o., IČ: 602 79 656, v přesně nezjištěné době od 12. 8. 2003 do 18. 9. 2003, prodal dalším společníkům stejné obchodní společnosti nemovitosti v obci O. za kupní cenu 100 000 Kč, ačkoliv obvyklá cena byla 1 000 000 Kč a ačkoliv uvedená obchodní společnost neměla dostatek finančních prostředků k uspokojení pohledávek více (v rozsudku konkretizovaných) věřitelů s pohledávkami v celkové výši převyšující 3 miliony Kč, čímž těmto věřitelům způsobil škodu ve výši nejméně 900 000 Kč. Skutek pod bodem II. spočíval ve více útocích podrobně popsaných ve výroku rozsudku dovolacího soudu pod body 2) až 4), které lze (zjednodušeně) shrnout jako další vyvádění majetku z obchodní společnosti PRONTO A-Z, spol. s r. o., na úkor jejích věřitelů. K těmto útokům došlo v době, kdy obviněný již nebyl ani jednatelem a ani společníkem této obchodní společnosti, avšak i po prodeji obchodního podílu si ponechal i nadále dispoziční právo k bankovnímu účtu uvedené obchodní společnosti a za obchodní společnost jednal i v obchodních vztazích, ačkoliv k tomu nebyl zplnomocněn novou jedinou jednatelkou D. F. Jednání uvedené pod bodem 4), k němuž se vztahovalo dovolání obviněného (viz dále), spočívalo v tom, že obviněný dne 17. 12. 2003 na přesně nezjištěném místě prostřednictvím faxu sdělil zástupcům obchodní společnosti Vinci Environnement se sídlem ve Francii, aby zbývající část neuhrazené pohledávky obchodní společnosti PRONTO A-Z, spol. s r. o., vyúčtované fakturou č. 00037, ve výši 105 650 EUR (3 419 362 Kč) uhradili na bankovní účet, vedený u eBanky, a. s., patřící obchodní společnosti Kolínské strojírny, a. s., ke kterému měl obviněný též dispoziční právo. Obchodní společnost Vinci Environnement na tento účet peníze skutečně zaslala, čímž společnosti PRONTO A-Z, spol. s r. o., vznikla škoda ve výši 3 419 362 Kč. Jednání pod body 2) až 4) se obviněný dopustil, ačkoliv obchodní společnost PRONTO A-Z, spol. s r. o., neměla dostatek finančních prostředků k uspokojení pohledávek více konkrétně uvedených věřitelů, kterým tak způsobil škodu ve výši nejméně 3 007 466 Kč.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný podal proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Dovolatel nejprve citoval výrokové části předchozích rozhodnutí. Své dovolání zaměřil výhradně do výroku pod bodem II. 4) napadeného rozsudku. Vyjádřil svůj nesouhlas se skutkovým dějem zjištěným soudy nižších stupňů. Popřel, že to byl právě on, kdo jednal s obchodní společností Vinci Environnement, že by ke změně čísla účtu došlo na jeho pokyn. Skutkové okolnosti obžalobou tvrzeného útoku, jímž byl uznán vinným, byly podle něj založené na pouhých domněnkách soudů. Obviněný zdůraznil, že byl de facto odsouzen jen na základě jediné listiny, a to faxové zprávy ze dne 17. 12. 2003, na které nebyl ani jeho podpis. Ani s obsahem této listiny nesouhlasil. Byl přesvědčen, že mělo dojít k výslechu svědkyně M. T. P. v hlavním líčení, která jednala za poškozenou obchodní společnost Vinci Environnement, zvláště pokud se o její výpověď z přípravného řízení obecné soudy opíraly. Na tomto výslechu obviněný trval a dokonce byl nařízen i odvolacím soudem v jeho předcházejícím rozhodnutí ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 5 To 56/2012. Jediný výslech této svědkyně byl proveden v roce 2005, a to pouze dožádanou formou, bez přítomnosti obviněného či jeho právního zástupce. Tím podle dovolatele došlo k porušení jedné ze základních zásad trestního řízení, a sice zásady bezprostřednosti. Obviněný si byl vědom, že skutkové námitky nezakládají žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu. V jeho případě však podle něj došlo k tak závažnému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, že by se dovolací soud měl touto otázkou zabývat. Procesním postupem soudů, kdy byla pouze přečtena a následně vyhodnocena výpověď klíčového svědka bez možnosti obviněného svědka vyslýchat, byl zkrácen na svém právu na obhajobu. Poukázal též na relevantní judikaturu Ústavního soudu k porušení práva na spravedlivý proces, práva na obhajobu a k opomenutým důkazům.
6. Ze shora uvedených důvodů proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený výrok pod bodem II. 4) rozsudku soudu druhého stupně, stejně tak všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a věc pak přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
7. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se zaměřila na stěžejní námitku dovolatele spočívající v porušení práva obviněného na spravedlivý proces a na kontradiktornost dokazování, jde-li o případ útoku popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně pod bodem II. 4), jehož prokázání mělo být podle obviněného založeno na nepoužitelném důkazu výpovědi svědkyně M. T. P. Státní zástupkyně připustila, že Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém usnesení ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 5 To 56/2012, kterým zrušil první odsuzující rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze den 5. 10. 2011, sp. zn. 6 T 438/2007, zmínil, že výslech svědkyně M. T. P. z doby před zahájením trestního řízení, který nebyl proveden jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon za podmínek §158a tr. řádu, by měl soud prvního stupně opakovat, a to i cestou mezinárodní právní pomoci. Státní zástupkyně dále poukázala na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 5. 2017, sp. zn. 6 T 438/2007, ohledně marných pokusů soudu o předvolání této svědkyně k výslechu, načež si nakonec soud opatřil potřebné informace přímo od dotčené společnosti Vinci Environnement. Z tohoto skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně při svém rozhodování vycházel také odvolací soud. Státní zástupkyně pak konstatovala, že soudy své úvahy o vině obviněného nezaložily na tvrzení svědkyně M. T. P., ale vycházely z jiných důkazů pečlivě rozvedených v odůvodněních svých rozsudků, ať šlo o důkazy listinné, či výpovědi dalších svědků (M. Š., Z. M., J. D. ml.). Za situace, kdy výpověď jmenované svědkyně nebyla použita jako důkaz, na němž je založeno rozhodnutí o vině obviněného, pak podle státní zástupkyně nelze vytýkat soudům nižších stupňů porušení kontradiktornosti dokazování.
8. Jelikož žádnou z dovolatelových námitek podle státní zástupkyně nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného rozhodnutí tak učinil v neveřejném zasedání.
9. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno obviněnému k případné replice, který tohoto práva nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k namítanému dovolacímu důvodu.
11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
12. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento d ovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) Námitky neodpovídající dovolacímu důvodu
13. Předně je namístě uvést, že obviněný L. Š. se domáhal, aby Nejvyšší soud v dovolacím řízení přezkoumal pouze část výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně uvedeného pod bodem II. 4). S vé dovolání obviněný opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a však jím použitá argumentace neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, jak byl vymezen shora, a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 nebo 2 tr. řádu, čehož si v zásadě byl i dovolatel vědom.
14. Obviněný napadené části výroku rozsudku vytkl nesprávné skutkové zjištění ze strany soudů nižších stupňů, k němuž měly dospět na základě důkazu, který nebyl zajištěn a proveden způsobem odpovídajícím ustanovením trestního řádu, čímž mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Skutkový stav měl totiž být podle obviněného utvořen na základě procesně nepoužitelné výpovědi svědkyně M. T. P., která byla učiněna před zahájením trestního stíhání bez účasti obviněného či jeho obhájce, později již nebyla zopakována, takže obviněný nikdy neměl možnost svědkyni položit otázky. Obviněný především popřel, že by to měl být on, kdo měl sdělit zástupcům obchodní společnosti Vinci Environnement, aby tato obchodní společnost pohledávku PRONTO A-Z, spol. s r. o., uhradila na bankovní účet vedený ve prospěch obchodní společnosti Kolínské strojírny, a. s.
15. Jde tak o ryzí zpochybnění soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu, námitky jsou čistě procesního charakteru a z povahy věci ve skutečnosti nejde o námitky chybné aplikace norem hmotného práva na skutkový stav, k němuž na základě provedeného dokazování dospěly soudy nižších stupňů. Jak bylo rozvedeno výše, těmito námitkami nemohl dovolatel úspěšně naplnit žádný z dovolacích důvodů. Nadto, jak bude zmíněno dále, jsou ve své podstatě námitky obviněného liché, neboť soudy nižších stupňů jím zmiňovaný důkazní prostředek nebraly v potaz při utváření vlastních skutkových zjištění.
16. Uvedenou námitku deklarovanou v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, byla též součástí odvolací argumentace proti (druhému) rozsudku soudu prvního stupně. Jde proto pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí (srov. zejména str. 15 a 16 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že dovolací soud zpravidla odmítne dovolání jako zjevně neopodstatněné, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy nižších stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
17. Je též potřeba připomenout, že dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, která není v rámci řízení o dovolání povolán přezkoumávat. Nejvyšší soud totiž není obecnou třetí instancí, která by byla zaměřena i na přezkum správnosti a úplnosti skutkových zjištění, takto nebylo postavení Nejvyššího soudu v rámci řízení o dovolání zákonodárcem zamýšleno, ostatně Nejvyšší soud ani dokazování v dovolacím řízení zásadně neprovádí (§265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, což samo o sobě ospravedlňuje jejich restriktivní výklad Nejvyšším soudem. Dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.
18. Bez možnosti přezkumu na podkladě takto formulovaného dovolání (jako obiter dictum) může Nejvyšší soud pouze na základě znalosti trestního spisu dodat, že předložené výhrady obviněného proti postupu soudů nižších stupňů nemají žádné opodstatnění. Soud prvního stupně si pro své rozhodování o vině obviněného opatřil dostatečné důkazy, (přičemž namítaný výslech svědkyně M. T. P. pro utvoření závěru o skutkovém stavu jako důkaz použit nebyl, jak bude rozvedeno dále). Konkrétně vycházel především ze sdělení společnosti Vinci Environnement na č. l. 2147-2157 trestního spisu, ze svědecké výpovědi J. D. ml. a výpovědi svědka Z. M., které dále podle §2 odst. 6 tr. řádu pečlivě hodnotil v souladu s principy logiky. Ze stejných důkazů vycházel také soud druhého stupně (viz str. 15 – 16 odůvodnění jeho rozsudku). Výpovědí svědka Z. M. bylo prokázáno, že obviněný měl dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu společnosti Kolínské strojírny, a. s., na který společnost Vinci Environnement uhradila fakturu na základě faxového pokynu, na němž byl podpis J. D. st., což potvrdil svědek J. D. ml. (J. D. st. v roce 2008 zemřel). J. D. st. zastupoval společnost ATLANTIC ENERGY SLOVAKIA, s. r. o., jež zprostředkovávala tlumočení při jednáních se společností Vinci Environnement pro společnost PRONTO A-Z, spol. s r. o. Lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně (str. 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), že jednání někoho jiného (vyjma obviněného) ve změně účtu by postrádalo logiku, když bylo smyslem změny účtu, aby se finanční prostředky dostaly do dispozice společnosti, k níž měl obviněný přístup. Nutno podotknout, že společnost Vinci Environnement neměla žádný obchodní vztah se společností Kolínské strojírny, a. s.
19. Dovolateli nelze přisvědčit ani v tom, že by měl být usvědčen na základě nezákonně zajištěného důkazu, a tím zkrácen na svém právu na obhajobu. Prvně je potřeba zdůraznit, že soudy z tohoto důkazu – výslechu M. T. P. z doby před zahájením trestního stíhání – při svém rozhodování o vině nevycházely, jak bylo uvedeno shora. Soudy nižších stupňů (srov. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 30 – 31 a odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně na str. 15 – 16, který se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil) logicky vysvětlily, proč v dané situaci netrvaly na zopakování výslechu této svědkyně. Soud prvního stupně si zajistil vyjádření přímo od společnosti Vinci Environnement, ze kterého zjistil všechny potřebné informace. Nadto M. T. P. nebyla při obchodním styku v osobním ani telefonickém kontaktu s obviněným nebo s někým jiným ze společnosti PRONTO A-Z, spol. s r. o. Ostatně také obviněný uvedl, že M. T. P. nezná a v kontaktu s ní nebyl. Za této situace lze souhlasit se závěrem, že výslech M. T. P. by nepřinesl žádné další, nové skutečnosti, a to i s ohledem na její písemné prohlášení.
20. Z výše uvedeného vyplývá, že Nejvyšší soud nezjistil ani namítané porušení základních práv obviněného, a sice práva na spravedlivý proces, resp. práva na obhajobu. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sb. n. a u.). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě dovolací soud takový nesoulad (natož extrémní) neshledal.
21. Závěrem Nejvyšší soud uvedl, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, resp. soudu druhého stupně. Své hodnotící úvahy poté oba soudy pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o vině obviněného vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a v hlavním líčení (resp. ve veřejném zasedání odvolacího soudu) provedených důkazních prostředků. Jde-li o námitky uplatněné obviněným v rámci dovolání, lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 35), jehož skutková zjištění a hodnocení důkazů v tomto bodě akceptoval i soud druhého stupně, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku (str. 15 - 16).
22. Proti právní kvalifikaci zjištěných skutků a naplnění jednotlivých znaků trestných činů, které byly soudy nižších stupňů v jednání obviněného shledány, obviněný v dovolání nevznesl žádnou konkrétní námitku, kterou by se dovolací soud mohl zabývat a na jejím podkladě přezkoumat napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. řádu.
V. Závěrečné shrnutí
23. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak byl uplatněn jen formálně. Ve skutečnosti dovolací námitky obviněného tvrzeného nesprávného právního posouzení skutku nebo jiné nesprávného hmotněprávního posouzení neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, neboť směřují výlučně proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním, ale nevytýkají nesprávné právní posouzení skutku zjištěného soudy nižších stupňů ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž by se mohl Nejvyšší soud zabývat.
24. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 7. 2018
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.
předseda senátu