ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.10.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 10/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2018 o dovolání, které podal obviněný Z. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2017, č. j. 9 To 284/2017-180, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 300/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Z. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 24. 5. 2017, č. j. 14 T 300/2016-155, byl obviněný Z. D. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 19. 3. 2016 v době od 14:00 hodin do 14:10 hodin, v obci L., na pozemku u domu, napadl P. H., bytem L., a to tak, že poté, co jeho pes rasy rotvajler napadl psa rasy teriér majitele P. H., který ho měl na vodítku, a v době, kdy byl P. H. otočen k němu zády, ho uchopil za jeho pravou ruku, zkroutil mu ji dozadu a prudkým trhnutím a točením vysadil jeho rameno z kloubu a stáhl ho k zemi, sklonil se k němu a svým tělem ho přitlačil k zemi a rukou sevřenou v pěst mu hrozil, že ho uhodí a přitom tichým hlasem řekl: „Buď hodnej, buď hodnej“, čímž poškozenému P. H. způsobil vykloubení pravého ramenního kloubu a krevní výron na vnitřní straně levého kolena natažením vnitřního postranního vazu, kdy doba citelného omezení v obvyklém způsobu života činila čtyři týdny.
2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, částku 12.382 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. zákoníku byl poškozený P. H., trvale bytem L., odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 8. 2017, č. j. 9 To 284/2017-180, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce J. K. dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovodil obviněný v nesprávném zhodnocení skutku soudem prvního stupně, pokud jeho jednání neposoudil jako nutnou obranu, resp. krajní nouzi. Již v řízení před nalézacím soudem obviněný uváděl, že vzhledem k tomu, že poškozený vyprovokoval jeho psa, mohlo dojít k útoku psa na poškozeného, čemuž obviněný předešel tím, že poškozenému zamezil v dalším napadání jeho psa. Útok psa lze za těchto okolností považovat za útok ve smyslu §29 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud by nebylo jeho jednání posouzeno jako nutná obrana, domnívá se dovolatel, že jsou splněny podmínky krajní nouze, neboť zde vyvstávalo nebezpečí hrozící chráněnému zájmu (zdraví a životu člověka). Je nutné odmítnout názor, že obviněný měl mít lepší kontrolu nad svým psem, když to byl právě poškozený, kdo do jeho psa začal kopat. Obviněný připouští, že při fyzickém kontaktu s poškozeným upadli oba na zem, kdy mohlo dojít ke zranění poškozeného, odmítá však, že by poškozeného úmyslně napadl. Je toho názoru, že mezi právními závěry a skutkovými zjištěními soudu prvního stupně existuje rozpor, a soudy proto měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo .
5. Odůvodnění výměry trestu a délky zkušební doby v rozsudku soudu prvního stupně považuje za nedostatečné a vnitřně rozporné, bez patřičného zohlednění osobních a rodinných poměrů obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatňuje obviněný v jeho druhé variantě, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ač v řízení předcházejícím mu byl dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2017, č. j. 9 To 284/2017-180, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 24. 5. 2017, č. j. 14 T 300/2016-155, zrušil, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Blansku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání do doby rozhodování nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
Obecná východiska
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
10. Dovolatel pravomocné rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolatel přitom uplatnil druhou z variant citovaného ustanovení.
11. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k).
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud však musí zdůraznit, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení zásadně stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu lze dále připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Vlastní posouzení dovolání
16. Byť dovolatel shledává vadnost právního posouzení skutku v tom, že (podle jeho vlastního názoru) nebyly jeho jednáním naplněny zákonné znaky přečinů, jimiž byl pravomocně uznán vinným, neboť jednal v nutné obraně, či v krajní nouzi, a tedy za okolností vylučujících protiprávnost jeho jednání, vlastní dovolací argumentací se s obsahovým zaměřením uplatněného dovolacího důvodu rozchází. Jde totiž o to, že uvedenou námitku obviněný vystavěl na odlišných skutkových závěrech. Soudy prvního i druhého stupně z provedených důkazů vyvodily, že pes obviněného nejprve napadl a poranil výrazně menšího a slabšího psa patřícího poškozenému, a poté, kdy se poškozený pokoušel svého psa ochránit, obviněný poškozeného zezadu napadl, zkroutil mu a vykloubil ruku a poškozeného povalil na zem. Zmíněný závěr byl vyvozen na podkladě podrobného vyhodnocení provedených důkazů, opíral se nejen o výpověď samotného poškozeného, ale i o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podle něhož došlo ke zranění poškozeného s největší pravděpodobností právě takovým způsobem, jaký popsal sám poškozený. Zranění psa patřícího poškozenému pak dokládá i zpráva o jeho ošetření na veterinární klinice, z níž je patrné, že bylo nutné šitím ošetřit rány, které tento pes utrpěl při útoku psa obviněného.
17. V posuzované věci nelze dovodit nesoulad mezi obsahem důkazů a vyvozenými skutkovými závěry a i když dovolatel formálně namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků a že by jeho jednání mělo být posouzeno v rámci ustanovení vymezujících okolnosti vylučující protiprávnost činu, pak svůj vlastní závěr o naplnění podmínek nutné obrany podle §29 tr. zákoníku či krajní nouze ve smyslu §28 tr. zákoníku založil na skutkové verzi odlišné od skutkových zjištění obsažených v napadených rozhodnutích. Z těchto důvodů se svými námitkami ocitl dovolatel mimo rámec dovolacího důvodu zakotveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Soudy prvního i druhého stupně při hodnocení důkazů důsledně postupovaly ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a vyvozené skutkové závěry v žádném případě nelze označit za nesouladné s obsahem provedených důkazů a v žádném případě pak již nelze shledat tzv. extrémní nesoulad mezi obsahem důkazů a vyvozenými skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Odvolací soud pak věcně přezkoumal správnost výroků rozsudku soudu prvého stupně a přesvědčivě se vypořádal s námitkami dovolatele i s jeho obhajobou, že se pouze snažil zabránit poškozenému v napadání psa patřícího obviněnému. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi vyvozenými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Obviněným uplatněný dovolací důvod tedy nemůže být naplněn s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
19. Důvodem ke zrušení dotčených rozhodnutí nemůže být ani poukaz dovolatele na nedostatečné a neurčité zdůvodnění výroku o uloženém trestu. Podle §265a odst. 4 tr. ř. není dovolání přípustné jen proti důvodům rozhodnutí, tedy toliko proti jeho odůvodnění. Pokud uvedenou námitku dovolatel zaměřil na údajnou nepřiměřenost uloženého trestu, pak i v této části dovolání vybočil z rámce zákonem vymezených dovolacích důvodů. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení hledisek významných pro stanovení trestu uvedených v 38 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
20. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného Z. D. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. ledna 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík