ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1000.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 1000/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2018, č. j. 9 To 451/2017-455, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 82/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 8. 2017, č. j. 2 T 82/2017-421 , byl obviněný M. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1) a zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku (ad 2), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1. v blíže neurčené noční době z 20. 9. na 21. 9. 2015 v přesněji neurčeném místě v lese poblíž obce M., Slovenská republika, přivezl z jejího bydliště v H. blíže neustanoveným vozidlem bílé barvy na lesní cestu svoji bývalou družku, poškozenou I. K., tehdy P., a poškozenou přemluvil k souloži, poté mezi nimi na zadním sedadle vozidla došlo k souloži, ke které poškozená svolila, vzápětí poté však obžalovaný zpozoroval na krku poškozené řetízek, který jí daroval její přítel (nynější manžel) V. K., na což obžalovaný reagoval tak, že po poškozené opakovaně požadoval, aby se se svým přítelem V. K. rozešla, což poškozená odmítala a hrozil jí, že pokud mu nevyhoví, poškozenou usmrtí, oběsí ji, výhružky umocnil tím, že poškozené ukázal lano a krumpáč, které ve vozidle převážel, poškozená se před ním dala na útěk lesem, obžalovaný poškozenou dostihl, uchopil rukama pod krkem a tahal ji za vlasy, strhl jí řetízek z krku a zahodil ho, poté poškozená ze strachu nasedla zpět k obžalovanému do vozidla a obžalovaný poškozenou dopravil do ubytovny v obci S., okres M., Slovenská republika, přičemž tímto svým jednáním způsobil poškozené nejméně pohmožděniny a bolestivost v oblasti krku, s těmito zdravotními potížemi se však poškozená ošetřit nenechala, věc příslušným orgánům v té době neoznámila,
2. dne 11. 12. 2015 před půlnocí v H., okres B., v místech v blízkosti bývalé zemědělské skládky, kam poškozenou zavezl vozidlem značky Renault Laguna, ze svého obytného přívěsu stojícího v zahradní kolonii v B. N. pod záminkou, že poškozenou touto cestou odváží domů do H., tak zde v úmyslu dosáhnout toho, aby mu už poškozená nebyla schopna klást jakýkoliv odpor a podvolila se jeho sexuálním aktivitám, napadl poškozenou I. K. tak, že ji opakovaně udeřil dřevěnou násadou od lopaty o průměru maximálně 4 cm do ramenou, a to zejména do oblasti levého ramene, dále do zadní části hlavy, do paží a nohou, poškozené hrozil usmrcením, poté poškozenou odmítl odvézt do jejího bydliště v H., o což poškozená žádala, ale zavezl poškozenou zpět do obytného přívěsu obžalovaného v B., poškozená jej žádala, aby jí umožnil vyhledat lékařské ošetření, což obžalovaný odmítl a dal poškozené pouze prášek proti bolesti, na poškozenou opakovaně naléhal, aby zatelefonovala svému příteli V. K. a řekla mu, že se s ním rozchází, což poškozená odmítla, pomohl poškozené ulehnout na postel, poté však poškozenou od pasu dolů zcela vysvlékl, i sebe od pasu dolů obnažil a v úmyslu vykonat na zraněné poškozené soulož třel rukou svůj pohlavní úd, soulože s poškozenou však ani poté schopen nebyl, poškozená obžalovanému opakovaně sdělovala, ať ji nechá na pokoji, což však obžalovaný nerespektoval a za účelem vlastního sexuálního uspokojení poškozené strkal prsty do pochvy a olizoval ji na přirození, těmto praktikám obžalovaného se poškozená podvolila pouze ze strachu a vzhledem ke zraněním, která ten den od obžalovaného utrpěla, už ani nebyla schopna klást obžalovanému fyzický odpor a situaci vnímala jako bezvýchodnou, po ukončení sexuálních aktivit obžalovaný znovu po poškozené opakovaně požadoval, aby zatelefonovala svému příteli V. K. a řekla mu, že se s ním rozchází, což poškozená opět odmítla a přibližně okolo 5. hodiny ranní dne 12. 12. 2015 zavezl obžalovaný poškozenou domů; jednáním obžalovaného poškozená utrpěla zranění v podobě hematomu a otoku v temenní oblasti hlavy o velikosti 5x5 cm, otoku a oděrek levé tváře, oděrky na pravé tváři, krevního výronu nosu, hematomu na krku, krevních výronů pravého ramene o velikosti 12x3 cm a 4x2 cm, četných krevních výronů na pravé paži, zhmoždění, otoku a hematomu v oblasti hřbetu pravé ruky, palce pravé ruky, krevního výronu hřbetu levé ruky, bolestivosti, otoku, krevního výronu tvaru „V“ levého ramene se zlomeninou levé klíční kosti s posunem, krevního výronu levé paže o velikosti 9x12 cm, krevního výronu v oblasti pravé lopatky, četných krevních výronů přední plochy stehna, boční plochy levého stehna o velikosti 13x7 cm a 2x3 cm, krevního výronu v oblasti levého kolene a pod kolenem, tržné rány na pravém bérci vpředu o velikosti 2x0,3 cm, hematomu v oblasti levé hýždě, kterážto zranění si vyžádala lékařského ošetření s následným citelným omezením v obvyklém způsobu života v trvání nejméně 4 týdnů.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky na náhradě škody částku 31.112 Kč a poškozené I. K. na náhradě nemajetkové újmy částku 10.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená I. K. se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 2. 2018, č. j. 9 To 451/2017-455 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Rudolfa Bartošíka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný má za to, že rozsudek soudu prvního stupně není správný, neboť řízení jemu přecházející bylo zatíženo zásadními vadami, které mají za následek, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Následné právní hodnocení je tudíž nesprávné, resp. předčasné, když soud ve věci nenechal vypracovat znalecký posudek stran věrohodnosti poškozené. Nalézací soud neposoudil všechny okolnosti významné pro závěr, že obviněný spáchal skutky, které jsou mu kladeny za vinu.
6. Totožnou nedůslednost pak vyčítá i odvolacímu soudu. Obviněný podrobně namítal nevěrohodnost poškozené a její četné důvody, odvolací soud však jeho výhrady ponechal bez odezvy. Porušil tak svoji povinnost podle §125 tr. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu absentuje vypořádání se s námitkami obhajoby uvedenými v odvolání. Poukázal konkrétně na vnitřní rozpory ve výpovědi poškozené, její sexuální minulost, opilost v době údajného znásilnění a dále na nevypořádání se s otázkou jeho úmyslu. Z tohoto důvodu považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, přičemž tato vada zakládá porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2018, č. j. 9 To 451/2017-455, jakož i rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 8. 2017, č. j. 2 T 82/2017-421, postupem podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
8. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) sdělil, že po seznámení s obsahem dovolání a dostupným spisovým materiálem nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a nebude se k věci vyjadřovat. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení
16. Z dovolací argumentace obviněného plyne, že ten se svými námitkami s obsahovým zaměřením uplatněného dovolacího důvodu rozchází. Nenamítá totiž nesprávnost právního posouzení skutku např. ve smyslu nedostatečnosti skutkových zjištění pro soudy užitou právní kvalifikaci, nýbrž vlastní skutková zjištění a procesní činnost soudu prvního a druhého stupně. Přitom tvrzenou nedostatečnost zjištěného skutkového stavu, skrze niž, avšak bez další konkrétní argumentace namítá nesprávnost, příp. předčasnost právní kvalifikace skutku, shledává v tom, že soudy nepřistoupily k vypracování jím navrženého znaleckého posudku, jehož existenci dovolatel pokládá za nezbytnou pro vyřešení otázky věrohodnosti. Jinými slovy vyjádřeno, podstatou dovolacích námitek obviněného je polemika se soudy zjištěným skutkovým stavem věci, s rozsahem provedeného dokazování nezbytného pro zjištění stavu věci ve smyslu požadavku §2 odst. 5 tr. ř. a způsobem hodnocení provedených důkazů.
17. Takto uplatněné námitky, zejména nejsou-li spojeny s přesvědčivou argumentací prokazující existenci tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozených závěrů skutkových a právních ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu není způsobilý přezkumnou povinnost dovolacího soudu vyvolat.
18. Tvrzení dovolatele o nedostatečnosti skutkových zjištění přisvědčit nelze. Ostatně ve stejném duchu se vyslovil i soud odvolací, jehož rozhodnutí napadá obviněný v části jeho odůvodnění z důvodu tvrzeného neúplného vypořádání se s jeho odvolacími námitkami.
19. Je pravdou, že rozhodnutí odvolacího soudu není v reakci na odvolací námitky obviněného nejobsáhlejší (bod 5. odůvodnění jeho usnesení) – stále je však vyhovující hledisku §134 odst. 2 tr. ř. Sama stručnost odůvodnění ještě neznamená, že by jí docházelo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, zejména v situaci, kdy se s namítanými skutečnostmi již v dostatečném rozsahu vypořádalo rozhodnutí soudu prvního stupně. V takovém případě v zásadě dostačuje, pokud odvolací soud na jemu předcházející rozhodnutí odkáže.
20. Opírá-li dovolatel důvodnost svého mimořádného prostředku o nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1104/08, pak je nezbytné zdůraznit, že z něj cituje jen část. Nelze totiž pomíjet to, že porušení práva na spravedlivý proces Ústavní soud v označeném rozhodnutí váže na skutečnost, která v posuzované věci nenastala. Vyjádřil-li, způsobem v něm uvedeným, že porušení práva obviněného zakládá stav, kdy skutkový stav je soudem opřen o důkazy jím neprovedené ( „Je porušením práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže odvolací soud v usnesení o zamítnutí odvolání dle §256 tr. řádu vyjadřuje souhlas se skutkovými zjištěními nalézacího soudu s poukazem na důkazy, které nalézací soud (ovšem ani soud odvolací) vůbec neprovedl a nehodnotil. Odvolací soud má dále povinnost vypořádat se s námitkami odvolatele, jimiž obviněný realizuje své právo na obhajobu (viz i článek 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). Tuto povinnost odvolací soud porušuje, jestliže ignoruje námitky odvolatele vůči důkazům, na něž nalézací soud odkazuje jako na klíčové pro učiněné skutkové závěry. V důsledku tím odvolací soud odvolateli upírá právo na soudní ochranu.“ ), pak v posuzované věci lze konstatovat, že nalézací a ani odvolací soud se o žádné důkazy, které by nebyly provedeny a hodnoceny, neopřel.
21. To platí i pro rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva 3044/96 ve věci G. R. versus Španělsko, a údajném porušení článku 6 Úmluvy, kde se hovoří o tom, že „podle jeho ustálené judikatury, odrážející princip související s řádným chodem spravedlnosti, soudní rozhodnutí musejí v dostatečné míře uvádět důvody, na nichž jsou založena. Rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu ….. Ačkoli čl. 6 odst. 1 soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument …. Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu …. Zamítavé rozhodnutí v prvním stupni bylo podrobně odůvodněno jak v části týkající se skutkové podstaty, tak právního posouzení. Pokud jde o odvolací rozsudek, Audiencia Provincial v něm prohlásil, že přijímá výklad skutkové podstaty a odůvodnění figurující v napadeném rozhodnutí v rozsahu, v jakém nejsou v rozporu s jeho vlastními. Stěžovatel proto nemůže argumentovat, že Audiencia Provincial rozsudek dostatečně neodůvodnil, i když by v daném případě bylo rozsáhlejší odůvodnění žádoucí.“
22. Takové závěry platí i v této věci, když je možno připustit, že úvahy odvolacího soudu nejsou z nejobsáhlejších. Námitky obviněného vůči provedeným důkazům jsou tak jednoznačně polemikou s hodnocením výpovědi a osoby poškozené, jež nemohou být ze shora uvedených důvodů podřazeny pod jím uplatněný dovolací důvod. Ve věci posuzované nedošlo k žádné deformaci důkazů, jež by vyústila v extrémní nesoulad a v porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
23. Nepřípadná je námitka obviněného o porušení ustanovení §125 tr. ř. odvolacím soudem, a to již proto, že ten o odvolání obviněného rozhodl usnesením, tj. formou rozhodnutí, jejíž obsah upravuje ustanovení §134 tr. ř. Pokud jde o rozsudek soudu prvního stupně, jeho odůvodnění splňuje požadavky §125 odst. 1 tr. ř. Obsahuje všechny potřebné náležitosti, a to včetně reakce na námitky obhajoby, jež jsou shodné s odvolací a následně i dovolací argumentací. V odůvodnění rozsudku se nachází jak podrobný popis provedených důkazů, tak zejména obsáhlá a přiléhavá hodnotící část (str. 8). Rozhodně je deklarováno, že není nesoulad mezi výpovědí poškozené a ostatními provedenými důkazy.
24. Námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu není platným dovolacím důvodem. Kasaci napadeného rozhodnutí by mohla odůvodnit jen tehdy, pokud by napadené rozhodnutí bylo takovou vadou skutečně zatíženo v rozsahu svědčícím o libovolném přístupu soudu, což není případ věci posuzované.
25. Znalecký posudek, jehož zpracování se dovolatel domáhá, nelze pokládat za opomenutý důkaz ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Nalézací soud totiž (i v souladu s požadavkem zákona – §125 odst. 1 věta druhá tr. ř.) v odůvodnění svého rozsudku vyložil (str. 7, třetí odstavec), proč důkaznímu návrhu obhajoby nevyhověl a učinil tak dostatečným způsobem. S tímto se ztotožnil i odvolací soud, jenž jasně deklaroval, že považuje provedené dokazování za dostatečné. Požadavek dovolatele se upíná na opětovné znalecké zkoumání poškozené (ve věci je vypracován psychiatrický posudek z důvodu možného následku – zvažována posttraumatická stresová porucha), tentokrát znalcem z odvětví psychologie. Odvolací soud jasně uzavřel, a dovolání to i cituje, že u poškozené nejsou zjištěny poznatky pro zkreslení prožitého děje. Sexuální minulost poškozené, zde se zdůrazňuje její pohlavní zneužití v dětství, sdělené psychiatrovi během vyšetření před podáním znaleckého posudku, nemůže být důvodem pro vypracování dalšího znaleckého posudku.
26. Vnitřní rozpornost výpovědi poškozené není takového rozsahu, aby z ní nebylo možno usuzovat na spáchání činu. Sama skutečnost, že poškozená vyhledala společnost obviněného i po prvém skutku, původně kvalifikovaném jako znásilnění nutně neznamená, že jde o osobu nevěrohodnou, jestliže druhý útok byl mnohem brutálnější a ten byl nahlášen. Prvé jednání nebylo nahlášeno kvůli jeho spáchání na Slovensku a možným komplikacím pro poškozenou. Jedná se o bývalou dlouholetou družku obviněného, tudíž o osobu, k níž měla citové pouto, byť provázené i negativními skutečnostmi (rozsudek soudu prvního stupně – str. 3 a obsah předchozího odsouzení obviněného vůči poškozené). Je to naopak obviněný, kdo se choval majetnicky vůči poškozené, vyhledával její přítomnost.
27. Pokud jde o námitky údajně nevypořádané, týkající se právní kvalifikace, pak i těmi se odvolací soud (způsobem již vyloženým) zabýval. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně (bod 6), které nalézací soud vyjádřil na str. 8 až 10 svého rozsudku. Zde se hovoří mj. jak o překvalifikaci jednání v bodě 1) z trestného činu znásilnění na trestný čin vydírání, tak i o přímém úmyslu obviněného spáchat znásilnění se zbraní způsobem srovnatelným se souloží (byť vlastní soulože nebyl schopen).
28. Veden těmito úvahami Nejvyšší soud uzavřel, že deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn. Jak již bylo uvedeno, ze strany dovolatele se jedná ve skutečnosti o polemiku se skutkovými zjištěními nižších soudů, která je pod deklarovaný důvod dovolání nepodřaditelná. Dovolací soud proto dovolání obviněného odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
29. V souladu s podmínkami §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud tímto způsobem v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal