ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1060.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 1060/2018-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2018 o dovolání, které podal obviněný L. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2018, č. j. 6 To 85/2018-1500, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 127/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 17. 1. 2018, č. j. 102 T 127/2017-1360 , byl obviněný L. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy.
3. O odvolání obviněného, státního zástupce a některých poškozených proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. 6 To 85/2018-1500 . Z podnětu odvolání obviněného odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. obviněného nově uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 17. 12. 2013 v A., okres K., kolem 17:00 hodin, po ulici H., ve směru z H. do S., řídil svůj osobní automobil tovární značky Suzuki Ignis, přičemž v důsledku řádného nesledování situace v silničním provozu, při projíždění úseku vozovky u 3,697 km, poblíž domu, na přímém přehledném osvětleném úseku vozovky zcela přehlédl zleva doprava vozovku přecházející chodkyni P. M., oblečenou v tmavém oděvu, která porušila §4 písm. a), §54 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, neboť před vstupem do vozovky registrovala blížící se vozidlo obžalovaného a přesto započala a pokračovala v jejím přecházení, a aniž by na přecházející chodkyni jakýmkoliv způsobem reagoval, pokračoval dále v jízdě, v důsledku čehož pravou čelní částí jím řízeného vozidla chodkyni P. M. srazil z vozovky, přičemž byla odhozena do silničního příkopu, tedy porušením §4 písm. a), §5 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zavinil dopravní nehodu, v důsledku které způsobil P. M. rozsáhlá a závažná poranění v podobě komplexu mnohočetných úrazových změn zahrnující poranění kožního krytu, zlomeniny skeletu trupu i končetin a zhmoždění centrálních nervových struktur, poranění cévních struktur v místě zlomenin krčních obratlů, kdy průměrná doba léčení se pohybuje v širokém časovém intervalu řádově desítek měsíců, přičemž tato poranění trvale omezují P. M. v obvyklém způsobu života nemožností komunikace, samostatného pohybu, neboť do současné doby je upoutána na invalidní vozík a je jí fakticky znemožněno prožívat plnohodnotný rodinný a pracovní život.
4. Obviněného za tento přečin odsoudil podle §147 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců. Dále mu podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Odvolací soud mu podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit poškozené P. M. nemajetkovou újmu v penězích ve výši 239.640 Kč ve formě bolestného a ve výši 698.400 Kč ve formě ztížení společenského uplatnění a dále poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, škodu ve výši 2.545.962,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tyto poškozené se zbytky svých nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené S. M., R. M. a T. M. s jejich nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Odvolání státního zástupce a poškozených podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Karla Bocka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že soudy obou stupňů dospěly ke skutkovým zjištěním, která jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
7. Dovolatel je toho názoru, že jím předložená verze skutkového děje zcela odpovídá provedenému dokazování a jako jediná vysvětluje rozpory ve výpovědích svědků, poškozené, obviněného a jeho spolujezdce, jakož i závěrů znaleckých posudků. Touto verzí se však soud nijak více nezabýval, nenechal doplnit znalecký posudek k jejímu posouzení, provést případnou rekonstrukci ani vyšetřovací pokus. Obviněný je přesvědčen, že neměl být uznán vinným trestným činem jen proto, že se soudu jeví vylíčený průběh skutkového děje v rozsudku jako pravděpodobnější. Soudu vytýká, že při současné existenci alternativního skutkového děje, který v řízení nebyl vyvrácen a není v rozporu s žádným z provedených důkazů, nesprávně posoudil existenci jeho zavinění. Odkazuje na významné rozdíly v posudcích tří znalců, kdy znalci zřejmě pracovali s různými částmi provedených důkazů. Dodává, že soudem vylíčený skutkový děj je zcela v rozporu s rozumně představitelným jednáním poškozené.
8. Ani v případě, kdy by se skutkový děj odehrál tak, jak bylo popsáno v rozsudku, nebyla podle obviněného správně posouzena otázka jeho zavinění. Upozorňuje, že právní závěr o jeho vině nelze posoudit pouze podle poměru porušených povinností, soud měl vyhodnotit zavinění poškozené jako vyšší než zavinění na jeho straně. V této souvislosti dodává, že není zřejmé, jestli se ze strany poškozené nejednalo o vědomé jednání směřující ke srážce s automobilem. V důsledku toho má za to, že v případě jeho zavinění šlo o nedbalost nevědomou a v případě zavinění poškozené minimálně o nedbalost vědomou.
9. Závěrem obviněný alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud buď podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a §265m odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2018, č. j. 6 To 85/2018-1500, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 17. 1. 2018, č. j. 102 T 127/2017-1360, zrušil a zprostil jej obžaloby, nebo podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a §265 l odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a přikázal věc Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k první sérii námitek dovolatele uvedl, že tyto nelze přiřadit pod uplatněný dovolací důvod. Výtky mířící vůči správnosti či úplnosti provedeného dokazování a vůči skutkovým zjištěním lze pod citovaný dovolací důvod přiřadit jen výjimečně, zejména v situaci výskytu extrémních vnitřních rozporů přezkoumávaných rozhodnutí. Takovou závažnou vadou však dotčená rozhodnutí v řešené kauze netrpí.
11. Hodnocení důkazů ze strany soudů a v návaznosti na to provedená skutková zjištění jsou dle jeho názoru bezvadná. Pokud jde o důkazy, které bezpečně svědčí o vině obviněného, odkazuje státní zástupce zejména na str. 5-7 rozsudku krajského soudu či na str. 13-15 rozsudku okresního soudu, z nichž vyplývá závěr o jeho vině bez důvodných pochybností. Soudy se shodly, že verze skutkového děje prosazovaná obviněným nemá v provedených důkazech žádnou reálnou oporu, když nadto znalci verzi obviněného označily z technického, resp. odborného hlediska za nepravděpodobnou. Jistá formulační neobratnost krajského soudu nezakládá věcnou vadu odsuzujícího rozhodnutí.
12. K druhé skupině námitek uvedl, že míru spoluzavinění skutečně nelze stanovit pouhým porovnáním počtu porušených povinností a vždy je nutno zvažovat veškeré okolnosti případu. Konstatuje dále, že pokud krajský soud pochybil při stanovení míry spoluzavinění, tak ve prospěch obviněného, když podle jeho názoru míra spoluzavinění poškozené 50 % nedosahuje. Obviněný jako řidič automobilu ovládal významný zdroj nebezpečí. Naproti tomu chodec v zásadě žádné vysoké riziko pro ostatní účastníky provozu nepředstavuje. Obviněný jako řidič si počínal vysoce ledabyle, když při jízdě obcí v odpoledních hodinách poškozenou jako chodkyni na přímém a přehledném úseku vozovky zcela přehlédl, vůbec ji neregistroval. Z hlediska následků na zdraví poškozené je tato nedbalost výraznějším momentem, než špatný odhad poškozené, že stihne silnici přejít. Nesprávný, byť třeba i nedbalý odhad situace chodcem, lze z hlediska míry zavinění těžko stavět naroveň tak závažnému pochybení řidiče motorového vozidla, jakým je nedbalost při sledování provozu a ledabylost při řízení automobilu na pozemní komunikaci v obydleném místě.
13. Kromě toho úvahy obviněného týkající se míry zavinění již nemohou mít žádný vliv na právní kvalifikaci jeho jednání. I kdyby obviněný prosadil svůj názor, že jeho zavinění je ještě nižší než 50 %, již by to právní kvalifikaci jeho činu nemohlo zmírnit, protože se již nachází v základní skutkové podstatě. Zároveň by ani míra zavinění obviněného pod 50 % nemohla trestní odpovědnost jako takovou vyloučit, protože zavinění z nedbalosti není vyloučeno spoluzaviněním jiných osob, včetně poškozeného.
14. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
15. V replice vůči tomuto vyjádření státního zástupce vyjádřil obviněný svůj nesouhlas s prezentovanými závěry. S ohledem na obsah výpovědí svědkyň dovozuje extrémní nesoulad a existenci prvého vozidla pohybujícího se částečně v protisměru a vyšší rychlostí, když poukazuje na část protokolu o vyšetřovacím pokusu. Namítl, že poškozená a tři svědkyně hovoří o vozidle jedoucím částečně v protisměru a vyšší rychlostí, zatímco on je uznán vinným tím, že řídil vozidlo jedoucí povolenou rychlostí v pravém jízdním pruhu. Současně zdůraznil význam nedoplnění znaleckého posudku z oboru dopravy, čímž mu bylo znemožněno vykonávat obhajobu. Dále zdůraznil vliv jednání chodce a jeho vysoké riziko pro řidiče a samotného chodce. Naposledy zdůraznil svůj nesouhlas s tím, že se neměl věnovat několik sekund řízení, jestliže je zkušeným řidičem, dodržujícím dopravní předpisy a bez spáchaných dopravních přestupků.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
23. Námitky obviněného se dílem týkají skutkového stavu, dílem údajného opomenutí důkazů – nevypracování dalšího znaleckého posudku a rekonstrukce, a dále pak otázky právního posouzení, zejména zavinění (body 32. a násl.). Je tedy možno konstatovat, že z převážné části se výtky obviněného s jím uplatněným důvodem dovolání míjí.
24. Co se týče námitky vůči skutkovému zjištění soudu, obviněný ve svém dovolání neustále opakuje svou verzi skutkového děje spočívající v tom, že z výpovědí svědkyň D. L., L. G. a D. F. vyplývá, že před jeho vozidlem se na silnici pohybovalo jiné vozidlo jedoucí mnohem rychleji, jež měla současně registrovat i poškozená P. M. a jež ji mělo částečně srazit, případně zachytit zrcátkem. Teprve v důsledku rozkmitání od tohoto vozidla došlo ke sražení poškozené vozidlem obviněného.
25. Ze strany obviněného se jedná o pokračující polemiku se skutkovými zjištěními soudů, resp. o opakování od počátku činěné obhajoby, na kterou bylo reagováno nejen v příslušných pasážích rozsudku soudem prvního stupně, ale i dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu. Obviněný se sice dovolává existence extrémního nesouladu, který spatřuje dílem v nesprávném hodnocení obsahu výpovědí těchto svědkyň a dílem v tom, že nebyl vypracován doplněk znaleckého posudku k technické přijatelnosti jím nastíněné verze skutkového děje, avšak toto jeho hodnocení dovolací soud nesdílí.
26. O případ extrémního nesouladu by se jednalo tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces.
27. Obsah dovoláním napadených rozhodnutí o ničem takovém nesvědčí. I podle dovolacího soudu provedly soudy nižších stupňů dokazování v takovém rozsahu, který jim umožnil rozhodnout o vině obviněného. O důkladnosti dokazování svědčí mimo jiné i počet znaleckých posudků, jejichž zpracování bylo odůvodněno potřebou náležitého objasnění úrazového děje. Soudy nižších stupňů provedené důkazy zhodnotily způsobem splňujícím požadavky §2 odst. 6 tr. ř. a je třeba zdůraznit, že ani sám dovolatel ve své argumentaci neuplatňuje nic takového, co by svědčilo o opaku.
28. Zejména s oporou o revizní posudek z oboru silniční dopravy a posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, avšak i s přihlédnutím k výpovědím svědkyň, na něž dovolatel poukazuje, soudy nižších stupňů správně uzavřely, že obhajoba obviněného o přítomnosti dalšího vozidla, s nímž by poškozená měla kolizi v čase bezprostředně předcházejícím jejímu sražení vozidlem řízeným obviněným, je spolehlivě vyvrácena. V uvedeném směru dovolací soud odkazuje především na přesvědčivé zdůvodnění obsažené v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 31.
29. Pod obviněným citovaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním nelze rozhodně podřadit jeho tvrzení o pravděpodobnosti či nepravděpodobnosti možností skutkového děje. V obecné rovině platí, že ze znaleckého posudku je možno jako technicky přijatelné dovodit různé varianty, nicméně je pak na soudech, aby uzavřely, proč a na základě jakých důkazů vycházejí z určité varianty. Tak k tomu došlo v této věci po všestranném zhodnocení provedených důkazů, jak bylo shora uvedeno. Současně tomuto postupu, jak již plyne z výše uvedeného (bod 27.) nelze vytknout vybočení ze zásad uvedených v §2 odst. 6 tr. ř.
30. K otázce opomenutých důkazů, tedy nevypracování dalšího znaleckého posudku a neprovedení rekonstrukce, případně doplnění stávajícího posudku o obviněným uváděnou a technicky přijatelnou verzi nehodového děje, uvedly nižší soudy jednoznačně (rozsudek soudu prvního stupně – bod 30., rozsudek soudu odvolacího – str. 6), že dokazování je provedeno v dostatečném rozsahu, když potřeba provádění dalších důkazů není nutná. Za daného stavu nelze dovolatelem označené důkazy pokládat za důkazy opomenuté ve smyslu jejich výkladu Ústavním soudem.
31. Ve vztahu ke skutkovým a procesním námitkám obviněného lze proto konstatovat, že tyto nejsou způsobilé vyvolat procesní reakci dovolacího soudu projevující se v kasaci dovoláním napadených rozhodnutí, neboť vadami, které by z důvodu zajištění práva obviněného na spravedlivý proces takové řešení odůvodňovaly, napadený rozsudek netrpí. Vadou extrémního nesouladu či opomenutých důkazů totiž netrpí jak rozsudek soudu prvního stupně, který byl z důvodu vyložených v rozsudku odvolacího soudu zrušen (při faktickém zachování skutkových zjištění), tak bezprostředně dovoláním napadený rozsudek soudu druhého stupně.
32. Pod uplatněný dovolací důvod, lze s jistou mírou tolerance, podřadit úvahy obviněného o tom, v jakém směru, resp. rozsahu je nezbytné při posuzování zavinění obviněného promítnout zjišťované spoluzavinění poškozené M.
33. Úvodem je třeba zmínit, že při tomto posuzování je třeba odhlédnout od ničím nepodložených spekulací obviněného, který nastiňuje možnost toho, že ke srážce jeho vozidla s poškozenou došlo v důsledku volního projevu poškozené, jež měl nabýt podoby chtění. To již proto, že takový závěr soudy nižších stupňů neučinily a též proto, že jeho dovozování nemá ani žádné opodstatnění v provedených důkazech.
34. Pokud jde o závěr soudů nižších stupňů, že obviněný jednal ve formě nevědomé nedbalosti ve smyslu §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (explicitně vyjádřeno v bodě 32. rozsudku soudu prvního stupně, nezměněno soudem odvolacím), pak tento právní závěr má plné opodstatnění ve skutkových zjištěních soudů – obviněný vůbec o pohybu poškozené ve vozovce nevěděl, neboť na ni nijak nereagoval, srazil ji v rychlosti, kterou daným úsekem projížděl, ač podle skutkových zjištění soudů ji zaregistrovat měl, a to v čase, jež by mu umožnil střetu s ní zabránit. Zcela důvodně pak při těchto zjištěních dospěly soudy nižších stupňů k závěru o vině obviněného, když navíc soud odvolací výrazně ve prospěch obviněného zohlednil spoluzavinění poškozené, což se projevilo v užití mírnější právní kvalifikace skutku. Vzhledem k povaze podaného dovolání nemá významu se podrobněji zaobírat tím, zda uvedeným soudem zjišťovaný podíl účastníků na dopravní nehodě odráží zcela výstižně veškeré faktory, které bylo třeba zohlednit (viz hodnocení státním zástupcem v jeho vyjádření). Ve shodě s tímto vyjádřením je třeba uzavřít, že nelze dohledat žádné okolnosti, které by měly svědčit o tom, že zavinění obviněného na vzniku poranění poškozené není dáno a že tudíž skutkové okolnosti odůvodňují zproštění obviněného obžaloby, jak tento alternativně požadoval ve svém mimořádném opravném prostředku.
35. K uvedenému lze dodat (ve shodě s vyjádřením státního zástupce), že otázku zavinění, resp. spoluzavinění, nelze řešit toliko prostým aritmetickým porovnáním počtu porušených povinností, aniž by byl posouzen jejich kauzální význam pro řešenou situaci. Stejně tak nelze uvažovat ani tak, že vědomá nedbalost (již odvolací soud zřejmě u poškozené dovodil) vždy svědčí o vyšší míře zavinění než nedbalost nevědomá. Ve věci posuzované lze totiž argumentovat i tak, že poškozená, která do jízdní dráhy obviněného nevstoupila neočekávaně (přecházela vozovku z opačné strany silnice), mohla spoléhat na uplatňující se princip omezené důvěry v dopravě, a že tedy její (jak zjištěno nesprávné) posouzení o možném bezpečném přechodu vozovky bylo ovlivněno očekáváním toho, že obviněný si její existence bude vědom a splní své povinnosti řidiče, k čemuž prokazatelně nedošlo.
36. Uvedená konstatování ústí do závěru, že pokud obviněný částečně uplatnil námitku formálně vyhovující uplatněnému důvodu dovolání, učinil tak zjevně neopodstatněně.
37. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí není zatíženo vadou, která by svědčila o důvodném uplatnění dovolacího důvodu. Dovolání obviněného proto odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
38. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, bylo postupováno podle §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Daniel Broukal